Ivan Hrozný
Car
Obsahy(2)
Situace v Rusku 16. století není nijak růžová - hladomory a zrady ve vlastních řadách zemi vyčerpávají. Ivan Hrozný proto zavádí tuhý absolutismus a Rusko se brzy topí v krvi zrádců i nevinných. Jediným člověkem, kterému car naslouchá je přítel z dětství, opat Filip. Zmůže však něco proti tyranovi, který věří, že koná svatou věc... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (69)
Mistrovské dílo ruské kinematografie. Pjotr Mamonov a Oleg Jankovskij předvedli výborné a propracované herecké výkony, film by si zasloužil nejvyšší mezinárodní ocenění. Tohle Rusové potažmo Sověti vždycky uměli. Příběh je navíc historickou paralelou, neboť v Ivanu Hrozném se objevují stejné rysy charakteru jako u J. V. Stalina. Stihomam Ivanův je stejný jako Stalinův a má tytéž důsledky - vraždění masy nevinných občanů, obviněných ze zdánlivého spiknutí proti režimu aq dokonce - ze spojení s nepřítelem... Vše podtrhují naturalistické scény popravy odbojných bojarů medvědem, při nichž prožívá Ivan Hrozný opravdovou rozkoš. ()
Pokud se z nějakého důvodu zajímáte o ruskou historii a chcete se něco dozvědět o životě prvního ruského cara, tak tento snímek vřele nedoporučuji. Autoři se zde totiž orientují na velmi krátké časové období vlády. Navíc se zcela (a pouze) zaměřili na tolik známé krutosti tyranského vladaře. Ivan IV jako reformátor zůstal zapomenut, stejně jako vítězství nad Tatary a územní expanze na Sibiř. Ani Pyotr Mamonov v titulní roli mě moc nepřesvědčil. Naopak Oleg Jankovskij v roli metropolity, nositele duchovních hodnot, byl vynikající. Film je pro mě zajímavý hlavně díky němu, jeho vztahu k carovi a mučednictví. On totiž nabízí humánní alternativu v atmosféře plné kruté despocie, paranoie a nelidské brutality. Díky této konfrontaci a dobovým reáliím má film atmosféru. Některé scény na mě zapůsobily opravdu silně. Třeba ta s „božím“ soudem, kdy car předhodí šlechtice medvědovi, načež se malá holčička rozeběhne s obrázkem Panny Marie do arény za křiku „Míšo, Míšo, nedělej to!“ Zvrácená krutost nechává vzpomenout některé nechvalně proslulé římské císaře. Moskva jako 3. Řím a car jako nástupce starověkých císařů. Autoři ale tímto svým pojetím vyobrazili Ivana IV spíš jako Nerona nebo Caligulu než jako Augusta nebo Trajána. Pravda bude asi někde mezi. 61% ()
Sonda do duše rozpolceného panovníka, který nepřetržitě bojoval se strachem, osamělostí a vlastní paranoiou, se mi líbila. Obklopen bandou asociálních zrůd uvítal přítomnost moudrého metropolity Filipa. Jenže všeho do času a brzy i na kněze dopadla carova podezřívavost a hněv, které v něm zažehli a živili jeho (žárliví) poradci. Poslední díl byl krásný a dojemný, konec pak hrůzostrašný, přestože se nekonala žádná poprava. ()
Za sebe musím říct, že se jedná o opravdu zajímavý film o sporu cara Ivana s igumenem Soloveckého monastýru Filipem Kolyčevem na pozadí opričniny. Ač fakticky nevíme, jak Ivan IV. doopravdy vypadal, já si ho přesně nějak takto představuju. Pjotr Mamonov je vynikající herec a myslím si, že mu role sedla jako ušitá, navíc v kontrastu s jeho předešlou rolí otce Anatolije ve filmu Ostrov. Možná je trochu škoda, že film ztvárňuje pozdější léta carova života, snad by nebyl na škodu alespoň zrychlený exkurz do jeho mládí a počátků vlády. A Ivan IV. rozhodně nebyl šílenec, jak tady už zaznělo, stejně jako např. Stalin. Šílenci nevládnou přes 30 let. Šílencem byl Petr III. Jak už jsem řekl, nerozumím zde přítomným názorům, že se jedná o špatné či televizní zpracování apod., opravdu se těmto uživatelům divím... ()
Galéria (54)
Fotka © Nashe Kino
Zaujímavosti (2)
- Mamonov získal rolu po vlne osobného úspechu získaného filmom Ostrov (2006), preto ho režisér Pavel Lungin pozval, aby stvárnil hlavnú úlohu cára Ivana IV. Hrozného v tomto filme. (Arsenal83)
- V roce 1584 Ivan IV. (Pjotr Mamonov) zemřel na zvláštní nemoc, možná i na otravu. (Nick321)
Ten kto nepozná históriu a nepozná povahy ľudí a najmä správanie ľudí v histórii by sa nemal suverénne k niečomu takémuto vyjadrovať a odsudzovať. Avšak nesúhlasím s názormi, že blázon a človek posadnutý zlom by nedokázal vládnuť roky. Vládcovia sú totiž ľudia a ak sa obklopia podobnými ľuďmi a dajú im moc a silu nad inými, ktorých navyše kŕmia propagandou a vytvárajú určitý obraz, ku ktorému dopomáhajú zvyky, povaha a mentalita ľudí, je možné všetko. Trochu ma mrzelo, že sa tu opisuje len koniec vlády tohto cára, vynechávajú sa také veci, ako že zabil svojho jediného syna, vynechávajú sa podstatné časti z jeho vládnutia, ale na druhej strane je to výstižný opis jeho vlády. Ukážka toho, ako viedol vojnu, kde ho okolité krajiny porážali, ako intrigoval, keď napríklad rozsudky boli dopredu dané a nechal ich vykonávať metropolitu s tým, že sa ľudia museli väčšinou priznať, už len keď boli podozriví a nespravodlivo obvinení, lebo inak, ak by nezomreli rýchlo, museli by trpieť mučením. Ukazuje sa tu akými posadnutými a zlými ľuďmi sa obklopil a akí boli mnohí naivní a cára mali za niečo viac, ako bola samotná viera a náboženskí predstavitelia. Tí často znášajú muky a neopustia svoju vieru, čo mi je sympatické. Film je rozčlenený do zaujímavých častí, má skvelú kameru a výborné obsadenie. Pri tomto filme som si uvedomil, aké je všetko pozemské zbytočné a dokonca aj moja láska ku Slovanstvu je neporovnateľne menšia, ako láska v dobro a v dobro samotné, čiže Boha. Je to pre mňa opäť mierne duchovný film, ktorí ukazuje, ako si vie človek prispôsobovať Bibliu a náboženské veci svojej povahe, svojím zámerom. Tu cár zo seba vlastne robí neomylného a koná úplne opačne, ako by mal a robí iné veci, než ku ktorým sa modlí. Napríklad spomína judášovu zradu veľmožom pri stole a pritom sám dáva metropolitovi judášovský bozk zrady a smrti. Prostredie filmu nie je nijak prikrášľované a je vykreslené tvrdo. Pri tomto filme som sa nenudil, naopak ma napĺňal určitým hnevom a bezmocnosťou nad správaním ľudí a tomu, ako si dokážeme takýchto ľudí vytvoriť a udržať si ich pri moci. Akí vieme byť hlúpi a zlí. Záverečné slová: "Kde je môj ľud?", pre mňa hovoria za všetko k vyvrcholeniu jeho života. Toto nemal byť akční film, ale je to historická dráma s určitým psychologickým a duchovným nádychom o zlom vládcovi a človeku, ktorí sa ho snažil zmeniť, no nepodarilo sa mu to. To, že to nie je klasický hollywoodsky klišé, pózerský, umelý a senzácie vytvárajúci komerčný snímok ešte neznamená, že nie je dobrý. Tu ide o psychologické vykreslenie a niečo okolo toho a tak isto ako aj film Kandahár, ktorý je založený na skutočnej udalosti a tam nejde, čo vymýšľať alebo film Návrat, ktorý dáva psychologicko až mystický pohľad na život nie sú zlé a na zahodenie. Sú iné a treba ich brať jednotlivo s pochopením určitých vecí, čo sa týka ľudskej duše, povahy, psychológie a histórie. Nečakajte, že Rusi budú kopírovať Hollywood, mne dokázali, že vedia točiť kvalitné filmy a to som ešte do hĺbky ani tú ruskú dušu podľa mňa nepochopil, aj keď jej z väčšej časti rozumiem. () (menej) (viac)