Niciji sin
No One's Son
Réžia:
Arsen A. OstojicHudba:
Mate MatišićHrajú:
Alen Liverič, Daria Lorenci, Drazen Kuhn, Slaven Knezovič, Djordje Kukuljica, Mustafa Nadarevic, Luka Peroš, Goran Grgic, Inge Appelt, Zdenko JelcicObsahy(1)
Ivan, bývalý rockový zpěvák a válečný veterán, přišel ve válce o obě nohy. V šestatřiceti letech se zároveň musí vyrovnávat s rozpadlým manželstvím a smířit s tím, že se nemůže vídat se synem. Nemá budoucnost právě tak jako spousta jeho kolegů, z nichž mnozí buď raději skoncovali se životem, nebo živoří v ústavech. Ivanův otec Izidor, proslulý politický vězeň v bývalé Jugoslávii, touží proniknout do chorvatského parlamentu. Uprostřed volební kampaně se však objeví srbský uprchlík Simo a začne Izidora vydírat. Brzy začínají na povrch vyvěrat nečekaná fakta... Příběh, natočený na motivy úspěšné divadelní hry, je srozumitelný nejen těm, kteří vědí, co se odehrávalo v Bosně, Chorvatsku a Srbsku během války i po ní. Nadčasové téma o veteránech, postižených válkou i tím, že jim nikdo nedokáže pomoci. O jejich osamění a rodinách, odsouzených k zániku zločinnou absurditou války... Nejlepší chorvatský film roku 2008 se stal zároveň se šesti cenami Zlatá aréna (za nejlepší film, režii, herecký výkon, hudbu, zvukové a speciální efekty) absolutním vítězem 55. MFF v Pule. [44. MFFKV 2009] (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (14)
Pro mě velmi příjemné překvapení letošních Varů. Neotřelý a strhující příběh, který v závěru skvěle graduje a směřuje k pochopitelnému a přesto nečekanému finále, je okořeněný velmi dobrým hereckým výkonem hlavního hrdiny. Jeho pohled při zpěvu srbské národní písně si budete pamatovat ještě dlouho po závěrečných titulkách. ()
„Ko to kaže, ko to laže, Srbija je mala. Nije mala, nije mala, triput ratovala…“ Tak tuhle písničku jsem si v duchu zpíval i několik dní poté, co jsem film shlédl. Alen Liverič jako válečný veterán Ivan, co neví, co s životem, má rozpadlé manželství a jako bývalý rocker si už jenom brouká onu hrůznou písničku. A nemá jí problém zpívat před policií nebo před společností high-society. Svojí roli zahrál opravdu výborně. I svou chůzi po svých „nohách“ mě přesvědčil, jako by nohy opravdu odjakživa neměl. Hodně mě rovněž dostala ta scéna, kde Ivan bojuje ve válce a je donucen jít na ono pole na téměř jistou smrt mezi miny a bomby. Tyhle válečné scény mě vždycky hodně dostanou. Jeho otec Izidor také nebyla jenom postava do počtu, stínila mi situaci, jak asi vypadala tehdy na Balkáně taková volební kampaň a co všechno pro ní člověk musel udělat, aby se dostal do parlamentu. Konec je hondě zdrcující, ale dost možná očekávatelný a pro Ivana možná ten nejlepší. Rozhodně bych se nikdy nechtěl ocitnout ani na minutu v jeho kůži. ()
,,CO SE STALO, STALO SE. TVÉ MATCE JSEM VŠECHNO ODPUSTIL. MOŽNÁ NÁS TAKOVÉ VĚCI MŮŽOU JEŠTĚ VÍC ZBLÍŽIT …“ /// Film pro fandy neamerickejch dramatickejch dramat. O špíně, politice, morálce, cti, válce a vztazích. Nejen mezi národy. (Takže vo tom, jak to v těhle krajích chodí.) Chtěl bych napsat, že fajnová byla třeba hudba, ale mám dojem, že je to zbytečný… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) V hlavě mám jen tu jednu... 2.) Thx za titule ,,antonas alias tttttt“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Začnu obligátně: „Ko to kaže, ko to laže..." Velmi kalné vody se začínají čeřit, ale co naplat, zůstalo tam ještě množství neviditelných jedovatých zplodin, které po řádném loku zabíjí; minami, revolvery, polštáři. Ale především tím, co sotva dají do pořádku i doktoři. Ke hře, scénáři (a nakonec i hudbě) Mate Matišiče se dá ještě sotva něco dodat... V závěru jse měl tušení, které se upevnilo po „Ko to kaže, ko to laže..." Dokonce jsem předpokládal i jak. ()
Obdivuhodné je, jak je Matišičův scénář, při vší své složitosti sofistikovaný a v rámci možností daného žánru relativně realistický. Něco takového u nás prostě nikdo napsat neumí, takový Epstein nebo Jarchovský se na tohle můžou dívat jenom z velké dálky. Kromě scénáře stojí za pozornost zejména fantastický výkon Alena Liveriče, který je ve své roli válečným osudem zničeného rockera naprosto přesný a když začne procítěně zpívat četnické (srbské) písně, ztrátu otce, syna, manželky, nohou a nakonec i národní identity mu lze beze zbytku věřit a logicky pak vypadá i jeho závěrečný čin, který by v jiném filmu působil pravděpodobně velice samoúčelně. ()
Reklama