Thimpu

Potíž č.1: On je to v podstatě takový „moderní středověk“, kde ženy jsou utlačovány na úkor mužského pohlaví, a to možná ještě ve zvrácenější podobě než v tehdejších dobách. Těžko se tomu světu však věří (nemyslím tím jen mizerné kulisy). On ten přechod mezi středověkem a novověkem také v minulosti netrval chvilku. V dnešní době moderních technologií by zřejmě těžko byla zavedena tak krutá cenzura, o ekonomické hodnotě Giléadu nebo jeho hlavních ideologických cílů nemluvě. Když by byl příběh zasazený o 100 let později od jakéhosi toho převratu, bezpochyby věřím, že by i vojáci pánbíčkařili stejnou vervou jako v seriálu. Potíž č. 2: Seriál je založený hlavně na tom posadit vás co nejhlouběji do křesla, aby vás emočně vyčerpal. Jenže, a to hlavně pro mužskou populaci, se mohl jevit tenhle přístup „příliš na sílu“ – těžko se mi vstřebávalo, co ženy aktuálně v daný moment cítily a jak jsou podle toho scény natočené – prostě jsem to v mnoha případech nepochopil, a co bylo ještě horší, někdy to vážně bylo otravné, že jsem těžko udržoval pozornost. Zatímco některé scény si přímo vyžadovaly zdlouhavé provedení tak, aby vás udržely v napětí, a jejich tvůrci je skvěle vychytali, v některých případech bylo tempo seriálu nudné, neúměrně a zbytečně pomalé. Především v mnoha utahaných flashbacích by se opravdu hodilo zrychlit tempo. Zřetelný byl přitom záměr tvůrců seriál co nejvíce natáhnout (např. díl 02x11). Potíž č. 3: Z psychologického hlediska jsou velmi dobře vykresleny ženské hrdinky, problémem jsou ale mužské postavy, kterých se seriál věnuje v tomto ohledu minimálně. Černobílé vidění považuji u ztvárnění podobných apokalyptických snímků za vůbec to nejhorší a velký amatérismus. Stručně řečeno – pánové jsou tam v mnoha případech vyobrazeni jako ti „neschopní, neznalí všeho a zlí“ (třeba matka June nebo její černošská kamarádka Moira mě v tomto ohledu neskutečně iritovaly), zatímco ženy jako ty „co jsou za každých okolností lepší.“ Vadil mi feministicky ztvárněný obraz téhle společnosti ne z důvodu, že bych ho nechtěl přijmout, ale že mi je doslova tenhle obraz vnucován – přitom seriál má velký potenciál na to, aby si každý svůj obrázek udělal na základě svého názoru. Těžko jsem prostě věřil například hlavní hrdince, že by byla zrovna ona tou silnou ženou, která spasí svět, co na světě zvládne každou útrapu. Prostě nebyla. A nebo jestli se o tvůrci snažili, tak to neudělali nejlépe. A nebo se o to vůbec nesnažili? Pak jsem nechápal, proč je tak černobíle vyobrazeno mužské pohlaví. Potíž č. 4: V seriálu se nevyvíjí (nebo neskutečně pomalu) charakter postav, ale pouze vztahy mezi jednotlivými postavami. Výsledek byl takový, že jsem si v podstatě nenašel nikoho, komu bych v seriálu vyloženě fandil – možná až na tetu Lydii, která si stála vždy za svým, naopak však dokázala ukázat i lidskou stránku takové hodné babičky. U ní jsem viděl strmý postup vpřed. U ostatních charakter nový, pak zase starý, pak zase nový… A takhle stále dokola. Potíž č. 5: Středověké způsoby páchání zla na lidech (v tomto případě žen) je už, dle mého názoru, neskutečně obehraná písnička. Pakliže si HBO myslí, že čím krutější a hustopřísnější scény mučení uvidíme, tím více se obohatí celková atmoška, tak mám opačný názor. Lid je tím už ze všech jiných seriálů přehuštěn (nebo aspoň já), nechme toho aspoň v tomto zajímavém příběhu! Ale suma sumárum přes všechny tyhle vyjmenovaná negativa: Příběh služebnice skvěle reaguje na dnešní situaci všudypřítomného zrovnoprávnění žen a mužů a jakési celosvětové feministické nálady. S hereckými výkony (a to ani s hlavní hrdinkou) jsem neměl problém. Mrazivá atmosféra na oko diváka mocně a hororově dýchá. Celkový námět a scénář na jedničku s mínusem. A provedení v globálu vážně není špatné, když pominu všechny nesrovnalosti a díry v příběhu a hodím je za hlavu. Nakonec jsem se poměrně dobře bavil (2 série). Ale pustit si seriál znovu od začátku? Ne.

Myslím si o sobě, že jsem inteligentní tvor. Ale co bylo tohle za ufo, to vážně netuším. Fakt nemám šajnu, co touhle sračkou všichni aktéři filmu zamýšleli divákovi sdělit. No, hnus, velebnosti! První film na světě, co mě od první vteřiny do poslední vůbec, ale vůbec nebavil... Čtu tady chytré komentáře typu "dadaistický film" nebo "inteligentní humor" či podobné rádoby recenžní termíny... Jo, aha! Já mám za to, že dadaismus je už dávno za námi!

Hodně rozporuplné pocity... Atmosféra, kulisy, kamera, střih, to vše je skvělé. Zapadákov u mexických hranic tak jak má být. Každá scéna byla hodně vypjatá, prostě natočený je to bomba. Ale ten příběh stál trochu za nic... Bitva nějakých mexických gangů, do toho rádoby zabiják (ze kterého jsem ale měl strach), role šerifa, který se pak sesype jako malé děcko, je úplně k ničemu, pán v bílém saku s bílým kloboukem se podívá jednou, dvakrát do filmu a pak je zase zabit... Až jsem se pak ztrácel v tom, kdo že to po kom jde a kdo že má jaké zájmy. Celkově také strašně nerálné. Tolik mrtvol za námi a nikdo se o to nestará? Nikdo nehoní psychopatického zabijáka, který si s klidným postojem odejde z místa činu, jako by nic, nikdo nic nevidí, nikdo nic neslyší? A ten konec mě nenadchnul. Uměleckost a tyhle blbosti si můžete všichni ostatní strčit do oněch míst, já čekal nějaký skvělý vyvrcholení... Oskarový film? Ani náhodou.