Thimpu

Potíž č.1: On je to v podstatě takový „moderní středověk“, kde ženy jsou utlačovány na úkor mužského pohlaví, a to možná ještě ve zvrácenější podobě než v tehdejších dobách. Těžko se tomu světu však věří (nemyslím tím jen mizerné kulisy). On ten přechod mezi středověkem a novověkem také v minulosti netrval chvilku. V dnešní době moderních technologií by zřejmě těžko byla zavedena tak krutá cenzura, o ekonomické hodnotě Giléadu nebo jeho hlavních ideologických cílů nemluvě. Když by byl příběh zasazený o 100 let později od jakéhosi toho převratu, bezpochyby věřím, že by i vojáci pánbíčkařili stejnou vervou jako v seriálu. Potíž č. 2: Seriál je založený hlavně na tom posadit vás co nejhlouběji do křesla, aby vás emočně vyčerpal. Jenže, a to hlavně pro mužskou populaci, se mohl jevit tenhle přístup „příliš na sílu“ – těžko se mi vstřebávalo, co ženy aktuálně v daný moment cítily a jak jsou podle toho scény natočené – prostě jsem to v mnoha případech nepochopil, a co bylo ještě horší, někdy to vážně bylo otravné, že jsem těžko udržoval pozornost. Zatímco některé scény si přímo vyžadovaly zdlouhavé provedení tak, aby vás udržely v napětí, a jejich tvůrci je skvěle vychytali, v některých případech bylo tempo seriálu nudné, neúměrně a zbytečně pomalé. Především v mnoha utahaných flashbacích by se opravdu hodilo zrychlit tempo. Zřetelný byl přitom záměr tvůrců seriál co nejvíce natáhnout (např. díl 02x11). Potíž č. 3: Z psychologického hlediska jsou velmi dobře vykresleny ženské hrdinky, problémem jsou ale mužské postavy, kterých se seriál věnuje v tomto ohledu minimálně. Černobílé vidění považuji u ztvárnění podobných apokalyptických snímků za vůbec to nejhorší a velký amatérismus. Stručně řečeno – pánové jsou tam v mnoha případech vyobrazeni jako ti „neschopní, neznalí všeho a zlí“ (třeba matka June nebo její černošská kamarádka Moira mě v tomto ohledu neskutečně iritovaly), zatímco ženy jako ty „co jsou za každých okolností lepší.“ Vadil mi feministicky ztvárněný obraz téhle společnosti ne z důvodu, že bych ho nechtěl přijmout, ale že mi je doslova tenhle obraz vnucován – přitom seriál má velký potenciál na to, aby si každý svůj obrázek udělal na základě svého názoru. Těžko jsem prostě věřil například hlavní hrdince, že by byla zrovna ona tou silnou ženou, která spasí svět, co na světě zvládne každou útrapu. Prostě nebyla. A nebo jestli se o tvůrci snažili, tak to neudělali nejlépe. A nebo se o to vůbec nesnažili? Pak jsem nechápal, proč je tak černobíle vyobrazeno mužské pohlaví. Potíž č. 4: V seriálu se nevyvíjí (nebo neskutečně pomalu) charakter postav, ale pouze vztahy mezi jednotlivými postavami. Výsledek byl takový, že jsem si v podstatě nenašel nikoho, komu bych v seriálu vyloženě fandil – možná až na tetu Lydii, která si stála vždy za svým, naopak však dokázala ukázat i lidskou stránku takové hodné babičky. U ní jsem viděl strmý postup vpřed. U ostatních charakter nový, pak zase starý, pak zase nový… A takhle stále dokola. Potíž č. 5: Středověké způsoby páchání zla na lidech (v tomto případě žen) je už, dle mého názoru, neskutečně obehraná písnička. Pakliže si HBO myslí, že čím krutější a hustopřísnější scény mučení uvidíme, tím více se obohatí celková atmoška, tak mám opačný názor. Lid je tím už ze všech jiných seriálů přehuštěn (nebo aspoň já), nechme toho aspoň v tomto zajímavém příběhu! Ale suma sumárum přes všechny tyhle vyjmenovaná negativa: Příběh služebnice skvěle reaguje na dnešní situaci všudypřítomného zrovnoprávnění žen a mužů a jakési celosvětové feministické nálady. S hereckými výkony (a to ani s hlavní hrdinkou) jsem neměl problém. Mrazivá atmosféra na oko diváka mocně a hororově dýchá. Celkový námět a scénář na jedničku s mínusem. A provedení v globálu vážně není špatné, když pominu všechny nesrovnalosti a díry v příběhu a hodím je za hlavu. Nakonec jsem se poměrně dobře bavil (2 série). Ale pustit si seriál znovu od začátku? Ne.

Myslím si o sobě, že jsem inteligentní tvor. Ale co bylo tohle za ufo, to vážně netuším. Fakt nemám šajnu, co touhle sračkou všichni aktéři filmu zamýšleli divákovi sdělit. No, hnus, velebnosti! První film na světě, co mě od první vteřiny do poslední vůbec, ale vůbec nebavil... Čtu tady chytré komentáře typu "dadaistický film" nebo "inteligentní humor" či podobné rádoby recenžní termíny... Jo, aha! Já mám za to, že dadaismus je už dávno za námi!

Hodně rozporuplné pocity... Atmosféra, kulisy, kamera, střih, to vše je skvělé. Zapadákov u mexických hranic tak jak má být. Každá scéna byla hodně vypjatá, prostě natočený je to bomba. Ale ten příběh stál trochu za nic... Bitva nějakých mexických gangů, do toho rádoby zabiják (ze kterého jsem ale měl strach), role šerifa, který se pak sesype jako malé děcko, je úplně k ničemu, pán v bílém saku s bílým kloboukem se podívá jednou, dvakrát do filmu a pak je zase zabit... Až jsem se pak ztrácel v tom, kdo že to po kom jde a kdo že má jaké zájmy. Celkově také strašně nerálné. Tolik mrtvol za námi a nikdo se o to nestará? Nikdo nehoní psychopatického zabijáka, který si s klidným postojem odejde z místa činu, jako by nic, nikdo nic nevidí, nikdo nic neslyší? A ten konec mě nenadchnul. Uměleckost a tyhle blbosti si můžete všichni ostatní strčit do oněch míst, já čekal nějaký skvělý vyvrcholení... Oskarový film? Ani náhodou.

Zajímavé téma, které je ale podle mého názoru velmi špatně zpracováno - malý kluk, co umí číst tajný kód, pod ochrannou nejlepšího agenta v Amercie - z toho už jsem prostě dávno vyrostl. Celý příběh mi přijde strašně nereálný, jsou tam některé pasáže, které by v běžném životě ani nemohly proběhnout. Některé scény mi přišly úplně zbytečné, kupříkladu role Kim Dickenové je naprosto mimo mísu. Bruce Willis to jako tradičně nezahrál vůbec špatně a výkon dětského autisty Mika Hughese mi přišel velice dobrý. Celkově jsem se ale nenudil, takže tři hvězdy.

Nesnáším seriály, u kterých mi do zvuku syčí smích diváků. Přátelé? To je opravdová výjimka. Každý z oné šestky je tak zvláštní, tak jiný, každý má své mouchy, hádají se, přesto se všichni mají rádi, respektují se, a co je u přátel důležité, jsou upřímní, navzájem se podporují a pomáhají si. Společně proplouvají životem, cestou, necestou, a do toho jsou zábavní, vyvolávají trapasy a někdy i svými vztahy šokují tak, že se u toho nemůžete nesmát. Takovou pohodu vyvolává jen málokterý seriál. Zkrátka prvotřídní klasika, na kterou se vždy rád podívám.

Pořád překvapují, pořád jsou zábavní, pořád jsou skvělí! Nikdy neskončete, prosím! Žlutí mužíčci Homer, Marge, Bart, Lisa a Maggie tvoří tak skvělou rodinu, kterou můžu sledovat vždy a nikdy jí nepohrdnu. Byl bych rád a sám tomu věřím, že tenhle seriál přetrvá i po několik generací a pořád neztratí svoje kouzlo.

Ale ano, nebylo to špatné. Film hlavně staví na skvělých výkonech Edwarda Nortona a Brada Pitta a skvělém střihu, který kouskuje moc dobře film do sebe. Vůbec špatný není ani příběh, jenže je moc předvídatelný a zhruba ve tři čtvrtě filmu se smíchá v guláš, který mi opravdu moc nechutnal. Že má Jack i druhou osobnost v podobě Tylera a že podle něj tak ve svém životě někdy jedná, budiž. Ve filmu je to zajímavý prvek. Avšak komplikovat do toho nějakou teroristickou organizaci... Nehodí se to. Příběh měl zůstat v domácím Klubu rváčů a ne, aby se šířil do celého světa!

Hrdinství se prostě v době komunistického režimu nevyplácelo. Mohli jste nesouhlasit, jak jste chtěli, a stejně to bylo k ničemu. Většinou jste si navíc uškodili vy sami, a co je horší, kolikrát i svému okolí. Kdo práskal, měl se jako prase v žitě, kdo držel hubu, byl relativně v pohodě. Takový pocit jsem z Občanského průkazu měl. Zoufalé činy kluků, co nechtějí na vojnu, pořádná celní kontrola na hranicích rodičů, co se snaží utéci za lepším do Jugoslávie, emigrace jedné z nejlepších učitelek na škole do Kanady, pořádná mlátička četníků do bandy teenagerů v podchodu, co si jenom chtějí užít koncert. Nevím, jak bych v tomhle prostředí vydržel, i když jsem vyrůstal v úplně jiné době. Skvěle, pane Trojan, skvěle, paní Geislerová! Trochu mi však ve filmu chyběla ona zmiňovaná komedie. "Polib nám prdel, Daníku," nebo krásná básnička o nošení pětek domů v klukově občanském průkazu byly snad jediné dvě situace, u kterých jsem se opravdu zasmál.

Vždy si rád pustím film se sportovní tématikou. Baseball je navíc skvělá hra, kterou v USA prostě milují. Scény ze zápasů mi přijdou jako opravdové, jako z TV, i herci při pohybech vypadají, jako by baseball snad hráli několik desetiletí. Jenže příběh je hodně slabý - a ten konec... Mohlo by se snad stát, že by Cleveland tu ligu nevyhrál? Až moc předvídatelné... Jinak Wesleymu Snipesovi role potrhlíka moc nešla, naopak Charlie Sheen by žádné tvrďáky hrát neměl. Když ale pominu tyhle mínusy, na druhou stranu se mi to prostě líbilo. Banda zajímavých hráčů prostě vybojuje společnými silami vítězství, i když jim nikdo nevěří. A udržbáři hřiště se svojí hláškou: "Jsou to s**či." mě rovněž mile potěšili.

Záběry toho, jak malá myška šplhá všemi trubkami a dírami, a když vyleze na střechu, kamera vám nabídne pohled na krásnou animovanou Paříž, jsou prostě perfektní. I příběh nemá vůbec špatnou pointu - po filmu jsem si říkal, že na vaření vlastně není nic tak těžkého a dělat to může "úplně" každý. Trochu mi ale vadila přehnaná inteligentnost oné myšky. Najednou umí číst, ví, co je závěť, rozumí lidem... Chápu, že je to především pohádka pro děti, ale některé věci mi prostě na hlavním hrdinovi vadily.