Thimpu

Předností tohoto filmu jsou krásné záběry, které ukazují krásy naší planety, výborná a emotivní hudba, která mě místy dokonce dohnala i k malinkému plakání, a skvělý komentář, který prováděl strastiplnou cestu pytlíku. Čekal jsem možná jen o něco lepší konec, něco jako takové ponaučení, abychom co nejméně plýtvali a nenechali smutný pytlík, který se dá využít na několik způsobů než jen na jeden nákup, celý život hledat svojí "stvořitelku." Mě se tenhle snímek ale jinak opravdu hodně líbil. Našel jsem v něm i několik pěkných symbolů, jako lásku nebo přátelství - byť jenom mezi bandou pytlíků, nebo třeba najít si aspoň jeden smysl života, jediný cíl, který nás nutí žít a třeba i bojovat, v tomhle případě šlo pytlíku vrátit se zpátky k tomu, koho měl dříve nejradši. Někdy by si i přece člověk přál vrátit čas a potkat se ještě jednou s někým, kdo nám uvízl v paměti a koho jsme někdy milovali. Navíc mě místy lákala šance stát se tím pytlíkem - ve spárech větru a vody poznat celý svět, zapomenout na všechno a být úplně volný. Strašně zajímavý film, u kterého jsem se měl možnost několikrát zamyslet - pět hvězdiček.

Sám dělám aktivně fotbalového rozhodčího, takže mě tenhle dokument oslovil možná jako nikoho jiného. Howard Webb i Roberto Rossetti to na hřišti ale mají stejně těžké jako my, co pískáme i ty nejnižší soutěže. Všichni z nás musíme očekávat neočekávatelné. Mít pod kontrolou 22 blbů, co běhá po hřišti. Jinak se vám zápas může zvrtnout přes nadávky až po bitky na trávníku. V některých situacích, jako když Rossetti neví, komu udělit žlutou kartu a ptá se na toho svého asistenta, přičemž ten také neví, kdo fauloval, nebo když asistentovi v zápase Česká repubilka - Turecko vylétne praporek, jsem sám viděl sebe i některé kolegy. I tito profíci chybují, o tom jsem se po shlédnutí tohoto dokumentu náramně přesvědčil. Hvězdičku ubírám za příšerný střih. Když jsem totiž dokument viděl poprvé, úplně jsem se ztrácel v tom, kdo je kdo. Až shlédnutím filmu podruhé mi některé věci docházely lépe. Jinak to je ale zajímavý dokument o netradičním tématu.

Je to paradox, když si však film zpětně přehrávám, vlastně kvůli jednomu syfilisu všichni na závěr poblázní a vznikne velká tragédie. Nebýt toho, vojáci by nečekali jak tupci na údajně útočící Albánce a dostali by své propušťáky, neumřela by okouzlující a v erotických scénách skvěle hrající Verica Nedeska a ani věčne opilý poručík Pasič, podle mého názoru nejlépe zahraná postava. Jenže tohle byla Jugoslávie za 80. let - nervózní, burácející a nestabilní. Možná jedna z nejlepších kombinací komedie, akčního žánru a dramatu, jakou jsem kdy viděl. Mnohokrát jsem se zasmál, mnohokrát jsem trnul, co se stane, a špatný konec v hustém, temném a strašidelném dešti na závěr dodal filmu pořádnou třešničku. Spolu s "Oprosti za Kung-Fu" nejlepší chorvatský film. Karaula je ale podle mého názoru neodepisovatelnou jedničkou.

Na osmdesátá léta to byla pro naše starší generace jedna z největších pecek. Možná škoda, že jsem ho viděl téměř po dvaceti pěti letech od jeho natočení. Film nemá špatný nápad, měl jsem při něm opravdový pocit, že se Seth Brundle přeměňuje v jednu velkou mouchu. Nebyl to úplně nejlepší film Geeny Davis, více se mi líbila v Thelmě a Louise, ale společně s Jeffem Goldblumem vytvořila povedené herecké duo. Trošku mi ale vadila hudba, film moc nepodpořila a ani mu nepřidala. Nevím jenom, čím to je, ale něco tomuto filmu chybí. Možná mě zrovna neoslovilo tohle téma. Přesto vím, že je to povedený snímek, který pod tři stáry jít nemůže.

Umělecké zpracování na jedničku, zároveň příběh podává zajímavou romantickou zápletku. Mě se ten filmek líbil - hlavně ležatá osmička na konci mě mile překvapila, i když byla hodně předvídatelná. Líbí se mi i téma tohoto filmu - "Je možné udělat z ničeho aspoň něco?" Trochu mi to připomíná skoro nějaký reklamní slogan. Pět hvězd ale ne - přece mě tolik tenhle snímek do křesla nijak obzvlášť nepoložil.

Prasárna prvního kalibru, která dost hraničila! Navíc nepoznáte v průběhu, ani po shlédnutí, jestli je Šuma summarum spíše komedie, nebo thriller. Smát se tomu, či trnout? Pokud má ale někdo chuť podívat se na nejúchylnější film všech dob, tento chorvatský snímek mu to jednoznačně nabídne. Nebudu tentokráte hodnotit uměleckou stránku, protože ta nebyla až tak špatná. Ale jak už to u chorvatských filmů bývá, prostě neexistuje, aby minimálně tři čtvrtě postav nevymřela. Poklidný paintball rozhádané pracovní skupiny, kterou měl tímto tento sport dostat zase dohromady, se změní v jatka. Ovšem v ne ledajaká. Do toho totiž vstoupí pár, co si vyšel do lesa na houby, především pak ale zálesácká rodina. A to je opravdová třešnička. Souložící rodiče se totiž věčně ukájejí v chatrči nad pornem i v přítomnosti svých dětí! Mezitím, co se navzájem všichni paintballisté vraždí (a že těch smrtí je na víc způsobů) a snaží se najít cestu z lesa, se pokouší syn oné rodiny znásilnit svojí sestru. Dokonce i když je mrtvá. Prozradím ještě jednu scénu, která se mi vryla do paměti, zbytek si zkuste protrpět i vy ostatní. Zkrátka: Někdo má rád holky, jinej zase stromky. Fuj! Absolutně nevím, co některými scénami autoři sledovali. Opravdu se mi chtělo z některých z nich až zvracet. Jedna hvězda? Já myslím, že si jí dávám sám sobě, že jsem to vydržel až do konce. Jsem hodně silná povaha, ale tohle bylo i na mě moc.

Chápu, že jakmile někdo ani netuší, jak silný nacionalismus panoval (a dodnes i panuje) na území Balkánu po válce, především pak v Srbsku i Chorvatsku, nic mu tenhle film říkat moc nebude a prakticky si shlédne jednu báchorku o holce, co porodila místo očividného Chorvata asijské miminko. V tomhle filmu je ale třeba hledat něco víc. Není to totiž jen o narozeném Číňánkovi evropské matce, nýbrž o tom, jak, proč a jestli vůbec se s tímhle faktem smíří blízké okolí a jestli tuhle informaci přijme jako hotovou věc. A nemusí jít zrovna o tuhle situaci. Babička to překousnout dokázala, dědeček už tolik ne. A tak se od svého člena rodiny celá rodina distancovala. Jenom aby neporušila tradici "poválečného chorvatského nacionalismu." Především se mi líbilo, jak dědeček nakoupil čokoládu na oslavu děťátka, ale ze vteřiny na vteřinu obrátí o sto osmdesát stupňů, rovněž také, jak se konzervativní rodiče snažili vnutit své dceři nějakého toho partnera, aniž by se zeptali, jestli něco takového chce, přičemž většina z nápadníků patřila k opravdovým exotům. Skvělý příběh, kulisy chorvatského vidlákova s minami za barákem musím hodnotit také pozitivně, chyběl tomu ovšem větší šmrnc. Pár hořce vtipných scén, u kterých nevíte, jestli je slušnost se jim smát, nebo nad nimi kroutit jen hlavou, dodávají filmu další plusy. Upřímně se z něho dalo vytřískat více - ať už dalšími možnými zápletkami, nebo i délkou filmu. Jen proto hvězdička dolů. Jinak se musí souhlasit, že z jindy natočených braků chorvatské kinematografie je tohle jeden z nejlepších smínků, který určitě nikoho neurazí a donutí vás zamyslet, zda-li je svět tak černo-bílý, jak vám nutí blízké okolí.

Abych se tomuhle smál od začátku až do konce, musel bych být fakt hodně zhulenej. Tohle bylo utrpení! Pardoie dělaná především ve stylu narážek na homosexualitu, trapných tanečních výstupů a ještě trapnějších hodnocení nějaké od někud vyloupnuté poroty. Snad jen sexy Carmen Electra by stála za hřích... Určitě ne ale v tomhle filmu!

Opravdu pořádně pomalý rozjezd. Co ovšem následovalo potom, to mi přímo vyráželo dech. Jen pár komedií mě dohnalo k takovým slzám, jakmile Francois Pignon vyžene manželku Pierra Brochanta, jakmile na pokyn "první dveře vlevo" dovede daňového kontrolora do pokoje plné drahých nezdaněných suvenýrů, jakmile Le Blanc v neudržitelném smíchu hlásí: "Já puknu," nebo jakmile Pignon zavěsí sluchátko se slovy "Máme ty práva!" Tenhle film bych i klidně rád viděl zaranžovaný na divadelním jevišti, a to divadlo jinak opravdu nemusím. Skvělá režie, skvělé herecké výkony, skvělé všechno. Ale hlavně skvělá podívaná, u které mi vůbec nevadil ani malebný a romantický konec, jakým Pignon zavolá Brochantově ženě. Ještě něco dodávat? No, ano, jistě. Přece tutových pět hvězdiček !!!

Jaj… Na tohle česká kinematografie pyšná být nemůže. Už po chvilce poznáte, že se budete muset smířit s faktem, pokud se vám to tedy podaří, shlédnout od začátku až do konce brak. Daniel Landa je prostě o sto procent lepší zpěvák než herec. On byl ovšem jedním z nejsvětlejších prvků tohohle snímku, celkem se snažil zahrát svou úlohu dobře. A to je opravdu co říci. Příšerný scénář v kombinaci s příšerným výběrem postav a to v součtu s výběrem neznámých hereckých osobností nechá vzniknout to, na co jsem se musel dívat. Jedna hvězdička za, byť hodně marnou snahu natočit na české prostředí neobvyklý film z motoristického prostředí a za pár vtipnějších scén a hlášek, o které se staral hlavně slovenský mafián Jožo.