Hraniční hlídka

otevřeně přiznávám, že mě tenhle snímek dostal... přes svou lehkou předvídatelnost jde o velmi slušnou práci a balkánci dokazují, že jejich sejra a hajduk split nejsou jediné věci, co můžou světu nabídnout... původně jsem chtěl ponechat 4*, ale fakt, že na plátně dostala dost prostoru nádherná, čarokrásná, Verica Nedeska (neBeská!), z nečekaně nečekaného konce jsem byl doslova PAF a že jde o můj jubilejní tisící komentář, půlhvězdu ještě přidám. 90% [Festival Nad Řekou, 2009] (10.08.2009)

Jak už tu někdo připomněl, snímek silně připomíná Tankový prapor. Příjde mi, že je to takové nějaké vykonstruované. Vojna na hranicích s Albánií, nešťastná láska k velitelově ženě a když už něvěděli tvůrci jak skončit, nastupuje krvavé údolí. Takže poselství žádné, o nějaké akci či dobrodružství nemůže být moc řeč, alespoň ten humor občas za něco stál. Čím více takových filmů bude vznikat, tím více se budou kopírovat předchozí díla a degradovat jinak zajímavý žánr. Škoda... 50% (10.09.2014)

Tohle je vlastně takovej Tankovej prapor nebo Černí baroni v balkánskym podání. Tématem je klasicky válka, ale tentokrát o ní moc nejde. Bizarní postavy se propletou celym filmem a vy se tomu celkem smějete, soucítíte s mladym vojákem co přebere nadřízenýmu manželku, ale ten konec vás celkem rozseká. Od plnýho hodnocení to nebylo daleko. A Vericu Nedeskou chci domu do vany na hraní! (30.08.2010)

Hra na válku. Nejprve velmi vtipná. V našich podmínkách by u srandy patrně zůstalo, ale tady s ubíhajícími minutami úsměv postupně zamrzá. Divák i tvůrci filmu samozřejmě ví, že skutečná válka za pár let přišla. Kdo ze záklaďáků, sloužících v roce 1987 nad Ochridským jezerem, by to ale řekl? Pro toho, kdo se ptá proč k válce došlo je Karaula další skvělý střípek zapadající do mozaiky....... Mimochodem Ochrid je nádherné místo pro život (tedy minimálně pro rekreaci.....). (20.04.2011)

Kdyby někdo podobný příběh zfilmoval v českém prostředí, napíšu o něm, že film přeexponoval a zápletka je přes určitou atraktivitu přitažená za vlasy. Jsme ale na Balkáně, na horké hranici mezi jugoslávským Kosovem a Albánií, kde to už na konci 80. let z národnostního hlediska nebezpečně vřelo a malá pohraniční jednotka jugoslávské armády žila v psychóze, kdy na druhé straně hranic stojí 16 tisíc albánských vojáků a za sebou mají stotisícovou albánskou menšinu, co touží po velké Albánii. Velitel jako by vypadl z humoristických próz pana Švandrlíka, utekl před pastevectvím ovcí v horách a dostal se do nejzapadlejší oblasti, kde lišky dávají dobrou noc a těch ovcí je dvakrát víc než v jeho domovině. Jeho mladičká manželka se v tom zapadákově beznadějně nudí a je ochotna přijmout jakékoli rozptýlení v podobě pohledného mladého lékaře, který slouží jako manželův podřízený. Čtyřlístek doplňuje sebevědomý frajírek a bavič v jedné osobě, který by mohl být tmelem každé party, ale tihle týpci jsou jako nebezpeční pozéři vždycky poblíž nějaké šikaně či provokaci. Kombinace těchto čtyř lidských typů nevede k nějaké švandrlíkovské taškařici, ale neodvratně kráčí k zásadnímu dramatickému konfliktu. Jsme přece v Jugoslávii, kde se jižní temperament kloubí s nejednou krutou tradicí a smrt nestačí tam, kde je protivníka nejprve potřeba řádně zmučit. Základní scénáristická kostra mi přišla nosná a všichni zúčastnění hráli perfektně. Jugoslávci často studovali u nás, takže jejich kinematografie kloubí naše režijní řemeslo s jižanským temperamentem. Celkový dojem: 80 %. (28.05.2010)