Generál MacArthur

V krátké době je Generál MacArthur už druhým generálem v mém filmovém životě. Když srovnám dva slavné americké generály (Patton vs. MacArthur) je mezi nimi zásadní rozdíl. Mimochodem, hlavní postava tohoto filmu se o Pattonovi zmínila. Od počátku je hlavní rozdíl v tom, že Patton působil místy až jako psychopat. Zfackoval vojáka, neměl slitování a neměl pochopení pro slzy či lítost svých podřízených. U tohoto velitele většinu podobných vlastností naopak nacházíme. Dokonce sledujeme scény, kdy jednoho vojáka obejme, při dalších příležitostech nemá daleko k slzám. Vždy nacházel soucit s vojáky a přemýšlel jako člověk i voják dohromady. MacArthur byl výborný co se taktiky týče, ale jeho hlavní vada byla neschopnost ústupu. Boj za každou cenu, ať je předem vyhraný nebo prohraný. A v jednom to měli s Pattonem podobné - život pro ně byla hlavně válka, boj a armáda. A to přesto, že po uzavření kapitulace Japonska mluvil generál barvitě o míru. Takže klasický zelený mozek - armáda především. Moc se nedivím, že z něj prezident rostl a že MacArthur neuspěl ve volbách. Američané měli válek plné zuby, ale USA jsou prostě válku milující národ - tedy politici zcela jistě. Tento film se liší i způsobem výroby. Zatímco Patton je sáhodlouhá freska obrazů ze života slavného generála, MacArthur střídá obrazy rychle za sebou ve svižném tempu a to dokonce tak, že mi občas dělalo problém pochopit, že už uplynulo pár měsíců a jsme v jiném období. Gregory Peck zahrál předobraz výborně, ale dojem mi kazil Bartoška, jehož hlas se k této postavě opravdu nehodil. (07.04.2022)

Ve srovnání s o sedm let starším Pattonem působí MacArthur mnohem méně jako válečný film, protože je zcela podřízen osobě samotného generála. Po exhibici George C. Scotta se to zdálo skoro nemožné, ale Gregory Peck opravdu upozadil úplně všechny a všechno. Měl štěstí, že scénář mu nekriticky fandil a režisér respektoval historický úzus, takže ho kamera sleduje maximálně uctivě a v tom nejlíbivějším úhlu. Příběh opomíjí nejrůznější kontroverze, případně některé překroutil po svém. Je to spíš oslavná óda, než přímo životopisný film, což ovšem není na škodu. (15.08.2022)

Hlavní výtka: prodloužil bych na 3 hodiny, neboť tady to je místy až moc "highlight reel" než souvislý životopisný film. Ale jste-li předem v obraze (x), pak to nevadí. Divácky vzato radost, Peck je jako pětihvězdičkový generál výborný a plápolá z něj autorita. Jedná se o oslavný a nepříliš kritický portrét – tzn. MacArthur v něm vynikne jako starosvětský, moudrý, statečný a dobrosrdečný, neposlušný ve věci hloupých rozkazů politiků – a jako takový jde ruku v ruce s "greatest generation" mytologií... poloviční cukřík :) (13.03.2022)

Nemůžu si pomoct, ale tohle je film, který měl ukázat mistrovství Gregoryho Pecka, nikoli dějiny a dějinné události samotné. Gregor Peck je zde skvělý, patos zvládá neskutečně, jako jen málo herců, ale popravdě mě díky filmu život generála MacArthura ani žádných dalších historických postav nijak zásadně nezaujal. Za zmínku ale stojí to, co běželo v japonském rádiu a co se sem tam ve filmu ozve. (23.05.2017)

Tento film není horší než "Generál Patton" z roku 1970, naopak mě o něco víc bavil, ačkoliv podle celkového hodnocení těchto filmů by se měl předpokládat opak, ale Patton je pekelně nadhodnocen a nechápu, kde kurva sebral sedm Oscarů, za co? Patton se zoufale snaží být uměleckým dílem, kterým ani náhodou není. Naopak MacArthur je naprosto normální dílko, které si na nic nehraje, skoro jsem byl v pokušení dát čtyřku. (31.05.2019)