Stratení v Mnichove

Historická konšpirácia, s ktorou vyšli tvorcovia je šokujúca a veľmi zaujímavá. To je na celom filme ale všetko, pretože komédia to je taká polovičná, nemastná, neslaná, občas niečo úsmevné, predovšetkým začiatok s papagájom. No glorifikácia Beneša až do takých výšin, že by takto geniálne uvažoval a videl vopred, to by snáď nezvládol ani Nostradamus. Ak Beneš videl takto futuristicky v roku 1938, že obetoval časť územia pre budúce víťazstvo, je mi záhadou, prečo nereagoval obdobným spôsobom aj v roku 1948, kedy aj jeho slabosť spôsobila vyše 40-ročné komunistické jarmo... Myšlienka priniesť niečo nového, istej historicky uveriteľnej a možnej fikcie, sa ukázala ako dobrá, žiaľ tá forma neobstála stopercentne. (13.03.2016)

Velmi příjemná záležitost, která zlehka balancuje na hraně absurdní komedie a absudrního drama. Tenhle film si ani tak nedělá srandu z Fratíků ač by se to tak mohlo na první pohled jevit, ale spíše z nás Čechů. Film mi hodně připomínal Polski film a Ztracen v La Mancha :-). Ztraceni v Mnichově jsou dílem těžko uchopitelným, těžko popsatelným, ale velmi promyšleným. Chtěl bych napsat, že tento typ inteligentní ryze české komedie ve vodách českých kin chyběl, jenže ony tam chybí komedie celkově. Sice se filmy takto označené celkem hojně točí, ale s komediemi to nemá nic společného. Stejně jako film fiktivně přestavuje ,,film o filmu'¨stejným způsobem pitvá a překrucuje text Mnichovské dohody. Mimochodem, ruku na srdce, kdo ji četl? Film skvěle napadl to čecháčkovské vymlouvání na znemožnění zvenčí --- se bránit okupaci, díky čemuž jsme nafurt zlomeni, podupáni se ztracenou ctí, hrdostí a schopností se bránit téměř vůči všemu v pozdějších dějinách naší země. Bránit se tehdá a od dobře vybaveného Germána to zle schytat, na co bychom se v budoucnu vymlouvali pak? He. (Jinak já osobně si také myslím, že jsme jako Poláci měli ukázat zuby i tak) Za mne je to za 4 české tanky LT vzor 38 ! * * * * (23.10.2015)

Film o filmu po filmu ve filmu... Petr Zelenka netočí normální filmy, to je známá věc, ale tentokrát mi to opravdu moc nesedlo - snad kromě scény, kdy dvojník držel Myšičkovi telefon, jsem se ani nezasmál a vlastně většinu stopáže jsem čekal, co se z filmu vyklube - a místo motýla Emanuela z toho byla spíš Maková panenka... (27.03.2016)

V první půlhodině Zelenka rozehrává nepříliš zdařilou hořkou komedii o mediální bublině kolem mluvícího papouška, aby pak divákům vytřel zrak tím, že ta nepodařenost byla celou dobu zcela záměrná, a to z dobrého důvodu. Ztraceni v Mnichově jsou skvěle vyváženým (velice vtipným a zároveň místy smutným a bolestně pravdivým) podobenstvím o zákulisí filmové produkce, o českém národu a o tom, že zdání občas klame, samozřejmě s určitou porcí nadsázky. Jistou rukou režírovaným, promyšleným a uvědomělým projektem s přirozenými herci, ambiciózním a inteligentně uchopeným zpracováním tématu Mnichovské dohody a s funkčním příběhem plným překvapivých zvratů, na české poměry navíc vyprávěným dost nezvyklým a přitom atraktivním způsobem. Delší recenze ZDE. (16.10.2015)

Premiéra nejnovějšího filmového počinu Petra Zelenky, který filmy točí spíše sporadicky a raději se věnuje divadelní režii, je nejen na české poměry výjimečnou událostí. Nejen pro znalce jeho skvělých předchozích filmů zde přichází s novým snímkem, který nese typické znaky jeho režijního rukopisu a současně vykazuje známky svěží filmařské invence a vynalézavých postupů. Dominantním tématem filmu je revize tradičního českého pohledu na Mnichovskou dohodu (jak je zachycen například ve Vávrově dvoudílném filmu Dny zrady), kolem níž se vše točí - Zelenkův scénář vychází z textu českého historika Jana Tesaře Mnichovský komplex z r. 1989 o stereotypech a hluboce zakořeněných mýtech v české národní sebereflexi. Jan Tesař, kterému je celý film v úvodních titulcích věnován, mimochodem stále žije, je to už starý pán (ročník 1933), který se straní lidí, trvale žije v zahraničí, a Zelenka s ním byl při vzniku filmu v kontaktu a tuto jeho knihu dával prý všem členům štábu povinně číst :) (a dle jeho osobního vyjádření by byl rád, kdyby k jejímu přečtení diváky přesvědčil i jeho film). Film jsem viděl poprvé na novinářské projekci a podruhé na předpremiéře s účastí režiséra, kterému jsem položil o jeho filmu několik otázek - působil na mě dojmem, že je to velmi inteligentní a schopný chlapík, který dobře ví, co dělá a co chce tímto filmem říct, a který se v českých podmínkách svými filmy rozhodně vymyká. Osobně se mi například líbí, že každý jeho film je uvozen nenápadnou formulkou, že se jedná o film "Petra Zelenky a jeho přátel", čímž má být dle režiséra podtržen kolektivní charakter vzniku každého filmu (jenž by tedy neměl být chápán jen jako dílo jednoho člověka - režiséra). Film přitom střílí i do vlastních řad, kdy nejen ukazuje různé filmařské postupy ze zákulisí natáčení, ale dokonce i podvádění s evropskými filmovými dotacemi prostřednictvím falešné zahraniční koprodukce (ještě před 10 lety to prý jeden český filmař takto skutečně dělal, dnes už to kvůli finančním auditům filmů není možné). V tomto ohledu není tomuto filmu svaté nic - na paškál si bere kdeco, a přitom neztrácí na zábavnosti a překvapujících momentech - vidět film alespoň dvakrát je ideální k tomu, aby si tam člověk vychutnal všechno, co mu napoprvé uniklo. Za mě velký divácký zážítek z neobyčejně promyšleného a tematicky aktuálního filmu - za sebe doporučuji všemi deseti. Zajímavosti: 1. Během natáčení nebyl zraněn žádný papoušek. 2. Naopak shořelá motorka ve filmu byla autentická (nejednalo se tedy o maketu). 3. Natáčení filmu ve filmu bylo pro herce někdy matoucí. Když například zaznělo hlášení „stop“, nebylo jasné, jestli je to skutečné stop nebo jenom to hrané. Skutečný štáb s režisérem Zelenkou musel proto všechno hlásit anglicky, aby se to rozlišilo. (13.10.2015)