Terapia

Filmy "based on the true story" se mi vždycky líbily a zde to díky skvělému příběhu a obsazení v podobě Helen Hunt a W. H. Macyho platí dvojnásob. Film není vlastně ani tolik smutný, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože je zde na problém nahlíženo z té světlejší stránky (mně to tak alespoň přišlo). Zkrátka milý a sympatický snímek, který mohu jen vřele doporučit ke zhlédnutí. (12.02.2013)

Ne tak dobré a vtipné jako Nedotknutelní, ale zase více "romantiky" zejména s téměř padesátiletou a přesto krásnou a milou Helenou. Láska kvete v každém věku jak mezi rovnými, tak i na hony fyzicky vzdálenými. Že to není jenom o sexu, vám jistě potvrdí a ráda každá žena, s tím už se musíme, my chlapi, tak nějak smířit. Dobrým signálem ovšem je, pro nás zdravé, že mnohdy opravdu stačí nechovat se jako hovado. (17.02.2013)

Z času na čas sa objaví snímok o hendikepovaných, kde sa tvorcovia snažia zobraziť ich obyčajné túžby, pre väčšinu ľahko splniteľné. V tomto prípade je to podobné, na základe pravdivých udalostí sa film snaží dostať o panictvo muža stredného veku. Navzdory niekedy zbytočnej popisnosti ide o milú záležitosť, hoci mám pocit, že sa dalo z látky vyťažiť viacej. (16.02.2013)

"My penis talks to me, Father Brendan." Na mě tento film opravdu zapůsobil. Úžasné. Nečekala jsem, že se u tohoto filmu zasměji. Tento druh černého humoru mi naprosto sedl a emocionální stránka příběhu nebyla vůbec přehnaná. Helen Hunt na svůj věk vypadá velice dobře a teda výkon Williama Macyho je naprosto neuvěřitelný. (Samozřejmě Johna Hawkese netřeba zmiňovat). Prostě skvělé. Myslím, že se na film někdy ráda podívám znovu :) 5* (09.02.2013)

Zřejmě musí záležet i na rozpoložení, v kterém se dívám na takové filmy jako je The sessions, protože zpočátku jsem byla v rozpacích a jak už tady někdo píše, tak jsem nevěděla, kam tím Ben míří. Ale i sexuální touha a její naplnění patří k životu a ne všem se tohoto příjemného odvětví lásky dostane. Příkladem je ochrnutý Mark a já si vážím Bena za to, že tohle citlivé téma předložil nepodbízivě a vyhnul se veškeré vulgárnosti, která s tím bývá spojovaná. Druhá polovina byla naladěna víc na strunu srdce ženy, ke kterým se hlásím, ale zase ne tolik, aby to bylo příliš patetické. Přiznávám, že Johna Hawkese vůbec neznám, ale zahrál to přesvědčivě a vždy s citem pro danou chvíli a stejně tak Helen, která je snad stále stejná a léta jí míjí. Ovšem největší radost mi udělal asi kněz v podání William H. Macyho. S tím šátkem kolem hlavy, hárem a pivkem, to nemělo chybu. Citlivé, jednorázové The sessions. Filmová výzva 2016 (18.01.2016)