Amarcord

U mňa zatiaľ najlepší Fellini. Takto nejako som si ho vždy predstavoval. Množstvo vtipných postavičiek, divokosť, živelnosť a jemná erotika. Film mi trochu pripomenul Jakubiskovu Tisícročnú včelu. Nie náhodou ho prezývajú "Slovenský Fellini". Niektoré scény ma naozaj rozosmiali, niekedy sú to iba sekundové vtípky či hlášky, ale je ich tu naozaj požehnane, takže z filmu srší dobrá a uvoľnená nálada. Zopár hluchých miest sa tu nájde, ale nie je to nič hrozné. Nedávno videný, skvelý Bio ráj má s Amarcordom veľa spoločného. Hlavne tú divokú atmosféru mestečka. 80%. (23.01.2013)

10 / 10 Sfilmovaná seansa s režisérovou minulosťou je plná ťažko uchopiteľnej, no aj napriek tomu všetko prestupujúcej Felliniho poetiky - vnímate ju, počujete ju, cítite jej sladko-kyslú príchuť na jazyku, no predsa ju len ťažko racionálne identifikujete. Šibalsky sa totiž skrýva v spleti pestrofarebných obrazov osvetlených sparným talianskym slnkom, zalieza do hlbokých výstrihov miestnych konkubín, sedí za obedovým stolom v spoločnosti výbušných južanov, vznáša sa vo vzduchu plného babieho leta a kúdolov dymu z prvej cigarety. Amarcord, mozaika spomienok, v ktorých pozadí pozorný divák vždy natrafí na Felliniho tieň, možno nie je pre každého, no je dobré vedieť, že ak vás niekedy chytí splín a neprekonateľná túžba oblúkom sa vrátiť do bezstarostných detských čias, Fellini má pre vás vo svojom parníku passaggio a passato vždy jedno miesto voľné. (30.05.2006)

Musel jsem se tím prokousávat nadvakrát, Fellini mě svým sledem náhodných rádoby vtipných scén skoro unudil k smrti. Opravdu nechápu ceny akademie a vlastně jakoukoliv cenu. Třeba mi to někdo někdy vysvětlí, já se o to podruhé už pokoušet nebudu. Asi jsem už příliš zdegenerovaný hollywoodskou filmovou mašinerií, ale s nálepkou "barbar" na čele kvůli tomu chodit nebudu. (26.02.2013)

Kdesi jsem tu zahlédl připomenutí Menzelových Postřižin, a je to podnětné srovnání. Menzel si podobně libuje v nostalgii starých časů. Jenže nebyl tak sebestředný, aby světu představil svoje vlastní vzpomínky. Většina lidí dokáže hezky vzpomínat na staré časy, ale je to zajímavé právě jen pro ně a jejich blízké. Aby to bylo doopravdy poutavé, musí se věci chopit mistr vypravěč. Menzel adaptoval Hrabala. Fellini nekriticky vystačil s rodinným albem. Asi se mu ta práce líbila, filmařem byl nepochybně dobrým, ale jako vypravěč je vedle Hrabala pouhým diletantem. --- Nemám žádnou radost z toho, že se mi nelíbí tento všeobecně vysoko ceněný film. Ale nemůžu si pomoct, Felliniho příběhy a postavy jsou sice milé, ale beznadějně všední. Kdepak Hrabalovo pábení! Tohle je jen taková hezká nuda. (09.10.2011)

Praštěný Taliáni. Fakt, tohle je prototyp všeho Italského vměstnaný na pár okének 35mm filmu. Fellini, mnohými označovaný za boha, tady jasně dokazuje, že je to Ital a básník každým coulem. A tahle spagetti carmen (pro nelatiníky "báseň") nejvíc funguje, když je na scéně milion lidí a my si slepujeme jednotlivé obrázky do sebe. Ve chvíli, kdy se ale začně něco dít déle jak pět minut, je veškerá básnická atmosféra v luftu a já jsem se ukrutně nudil a sledoval hodiny až nezdravě často. Mít to o půl hodiny méně, navýšil bych hvězdy dvojnásobně, takhle ale musím (i s lehkým a vědomým poddimenzováním) zůstat na 50%. (25.05.2013)