Réžia:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrajú:
Pupella Maggio, Armando Brancia, Magali Noël, Ciccio Ingrassia, Nando Orfei, Maria Antonietta Beluzzi, Nella Gambini, John Karlsen, Ted Rusoff (rozprávač) (viac)Obsahy(1)
Legendárny film režiséra Federica Felliniho s poetickou ľahkosťou mieša sny a predstavy s autobiografickými spomienkami na detstvo strávené za Mussolliniho éry v prímorskom Rimini. Vo voľnom toku asociácií a spomienok sa v jednotlivých epizódach Fellini vracia do čias svojho detstva a dospievania. Predstavuje celú galériu postáv, obývajúcich bizarný mikrosvet malého letoviska. Felliniho filmové alter ego Titto diváka zoznamuje so svojou svojráznou rodinou, zásadovým otcom, ktorý neznesie neposlušnosť a vládne pevnou rukou, starým otcom, večným bonvivánom, bláznivým strýcom Teom, spolužiakmi z gymnázia, robustnou trafikantkou, snom všetkých dospievajúcich chlapcov v meste, aj s veselou kaderníčkou Gradiscou. "A m´arcord" v ľudovom nárečí Felliniho rodného kraja znamená "spomínam si". Príbeh filmu prináša spomienky na svet, ktorý už neexistuje: na láskavý svet detstva, ale aj svet, ktorý priniesol veľa bolesti a strát. Amarcord bol ocenený Oscarom za najlepší zahraničný film a ďalšími prestížnymi cenami. (STV)
(viac)Recenzie (229)
Tohle je (filmové) pohlazení po duši. Tady jsou jakákoliv slova naprosto zbytečná, tohle se musí (pro)žít, (pro)cítit. Nostalgická tragikomedie ve vší kráse a Felliniho (autobiografické?) vzpomínání na dospívání dětskýma očima (tj. plné jemnosti, hravosti, laskavého humoru, kdy z každého záběru je cítit (filmařův) nesmírný obdiv (vřelý cit) ke všem jeho postavám na straně jedné a dospělého pohledu (nahlížejícího pod tu laskavou slupku) a ukazující jakoby mimochodem v náznacích, (ale za to jasně čitelných), ten tragický podtext. Musím jednoznačně konstatovat, že jsem Fellinimu nesmírně vděčen, že samotný závěr pojal formou nostalgického nádechu z úvodu, protože jsem si (téměř) jistý, že každý jiný „bych nepřežil“. P.s. stejně jako uživ. Radek99 i já měl pocit „dejavu“, jako bych byl svědkem zfilmování (nevydaného) románu B. Hrabala a za režisérskou stoličkou sedělo dvojče J. Menzela. Jak je vidět, život (v určitém časovém úseku), byť s pár odlišnostmi (typickými pro danou mentalitu) je stejný, ať už se jedná o jakoukoliv národnost. ()
Pokial je tento film z Felliniho diel najlahsie pochopitelnym, tak normalne mam strach pustit sa do jeho dalsich filmov. Toto je moj prvy film, ktory som od Felliniho videl a zase az tak moc nadseny som nebol, ale tak dalo sa. Na jednej strane sa mi pacil ten lahky humorny styl natacania v obdobi pocas a aj mimo druhej svetovej vojny, rozpory v rodine, hlavne hadky a posmesky medzi synom a otcom, ale mozno na druhej strane mi tam chybala akasi vaznost, akokeby to bolo vsetko take samozrejme a normalne. Priklad podobneho filmu, ktory sa mi pacil na 100% je BIO RAJ (1988) od Giuseppa Tornatoreho, kde film posilnila nadherna hudba Ennia Morriconeho a mozno mi podobna hudba chybala v Amarcorde... 26.03.2009 ____ Pupella Maggio - (Miranda Biondi - Tittaova matka) +++ Armando Brancia - (Aurelio Biondi - Tittaov otec) +++ Bruno Zanin - (Titta) +++ Ciccio Ingrassia - (Teo) +++ Nando Orfei - (Pattaca - Tittaov strýko) +++ Giuseppe Ianigro - (Tittaov starý otec) +++ Hudba: Nino Rota +++ ()
Ach jo,s Fellinim to mám těžký.Sladký život se mi líbil.8 1/2 mě dost znechutilo.A Amarcord?Znovu film bez jakéhokoliv děje,k tomu jsem se na něj díval o půlnoci,takže bylo hodně těžký udržet oči otevřené.Přesto se mi líbil,od Felliniho asi nejvíc.Ta atmosféra byla prostě kouzelná a já jsem při sledování došel k názoru,že přemýšlet nad Felliniho filmy asi nemá smysl.Jediné,co u nich smysl má,je nechat se unášet právě tou uvolněnou atmosférou filmu bez příběhu.Sice to člověka může uspat,ale pokud vydrží,zážitek je to krásný.85 % ()
Čím častejšie Amarcord vidím, tým sa zdá fádnejší. Po prvom pozretí jasná stopercentná záležitosť, po druhom pocit síce príjemného, no nie výnimočne vynikajúceho filmu, tretíkrát som od únavy z filmu samotného zaspával, hoci pár dobrých scén za pozretie stále stojí. Užívateľ dwi v komentári píše, že tento film mu dodáva energiu. Mne ju odoberá. ()
Amarcord je slovo, které pochází z romaňského nářeči (tj. nářeči z oblasti, odkud Fellini pocházel - z Rimini) a znamená "milovat" ("amore") a "vzpomínat" ("ricordo"). Už z titulu je tak patrné, že Fellini, ohlížeje se za svým dětstvím a dospíváním, vzpomíná s láskou, a tak má tendenci spoustu věcí lakovat narůžovo a nechce se nechat ovlivnit tím, jak jeho rodiště vypadalo v době natáčení, protože mu stači vrátit se ke svému 41 stránkovému textu "Moje Rimini" a to vybudovat v proslavených italských ateliérech Cinecitta. Přestože je děj zsazen do 30. let 20. století, městečka Rimini, může se odehrávat kdekoliv a kdykoliv, má všeobecnou výpovědní hodnotu._____ Ve vyprávění nám nejsou představovány životné postavy, ale určité archetypy, s kterými se počas života setká snad každý (ať už se jedná o hádavé rodiče, kteři dávají za pravdu tvrzením o "italské rodině", tak i přehlídka učitelů stojí za pozornost). Přestože pro své postavy, jak ty kladné, tak záporné, má a vždy měl tvůrce pochopení a dal dostatečný prostor jejich fantazii, nebál se k nim občas přistoupit i karikaturisticky, což je dáno tím, že jako mladý se živil jakožto karikaturista a na svět nahlíži do své tvorby před a ještě v Amarcordu jako na cirkus, v němž defilují bizarní postavičky, které se tu ocitují v reálných a tu zase v surreálných okamžicích a vyprávěńi je popoháněno obrazy-všeobecně pochopitelnými metaforami, které nikdy nesklouzávají do vyložených banalit a film tak do kýče._____ Přestože na západě byl snímek přijat velice dobře (Amarcord znamenal čtvrtého Oscara pro Felliniho za nejlepši zahraniční film po Silnici, Sladkém životu a 8 1/2 roku 1975 a nominaci za režii a scénář roku 1976, zároveň získal i nominaci na Zlatý glóbus a cenu newyorských kritiků), ve své domovině se italský tvůrce, jehož počátky sahají až do neorealismu, dočkal rozporuplných až odmítavých reakcí, kdy mu teoretici a kritici i recenzenti vyčitali, že se jedná jenom o stejný a pořád dokola opakovaný soubor znaků, s jakým si diváci zvykli spojovat Felliniho dílo. Na to Federico kontroval, že Amarcord je pro něj důležitým počinem, který mu dovolil ohlédnout se nejenom na své dětství a dospívání, přestože se vzpouzí žanrového zaškatulkování filmu jako autobiografického, a zároveň i rozloučení s jeho předešlou tvorbou. A svými filmy jako A loď pluje anebo Zkouška orchestru, v nichž dominuje oproti obrazu hudba jeho stálého spolupracovníka Nina Roty a v nichž pomíjímá (filmový( svět jako orchestr, svá slova potvrdil. Amarcord zůstává nejpřijatelnějšim kouskem, který stvrzuje, že FF dělá filmy tak, že vypráví útržky ze svého života. Jeho dílo nelze napodobovat a ani se k němu (alibisticky) odvolvávat, jako je to přiznačné pro českou tvorbu 90. a 20. let v čele s Hřebejkem, Svěrákem a Jakubiskem, ale pouze okázale citovat, jako to udělal Giusepe Tornatore ve své Maleně... ()
Galéria (118)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (8)
- Název filmu je fonetickým přepisem fráze „a m’arcord“ ("vzpomínám si") v romagnském nářečí, používaném v městečku Rimini, které je dějištěm filmu a také rodným městem Federica Felliniho. (gjjm)
- Režisér Federico Fellini popřel, že by byl film autobiografický, ale připustil, že v něm jsou podobnosti s jeho dětstvím. (džanik)
- Pracovní název filmu byl Il borgo (Městečko). (ninon)
Reklama