8 1/2

Vyprávěl vám někdy někdo svůj sen, který mu přišel nekonečně zajímavý a krásný, ale vy jste u jeho povídání s každým jeho slovem stále více a více usínali? Přesně takhle jsem se cítil já, když mi Federico vyprávěl o Marcellovi a Claudii a Anouk a Barbaře..., a tak jsem se raději vznesl, ve svých snech sám, vstříc své vlastní fantazii. (30.08.2007)

Mezi snem a realitou, mezi dětstvím a dospělostí. Do 8 1/2 není snadné se ponořit, přeci jen jde o hodně osobní otisk osobní i tvůrčí krize na filmové plátno. Takže ze své podstaty je celý film hodně nedivácký, do značné míry egoistický, chvílemi i samoúčelný. I tak je ale od první do poslední minuty hodný obdivu, protože podobné prolnutí formy, obsahu, tvůrce a hlavního hrdiny je v celé kinematografii pravděpodobně jedinečné. 80 % (08.09.2009)

Myslím, že po dnešku můžu s jistotou říct, že nejsem fandou Felliniho. Silnice byla o něco lepší, ale taky nic z čeho bych byl na větvi, vzhledem k obecnému hodnocení těchto jeho filmů. V Osm a půl se mi líbily postavy, obzvlášť hlavní herec. Všichni měli charisma, možná to dělají ty italské povahy, taky bych pochválil klasickou hudbu a kameru, kterou umí Italové udělat dost zajímavou i bez jakýchkolik efektů. No a abych nezapoměl scéna s harémem byla jediná, která mě opravdu bavila. Ta byla super. Ale jako celek bych to shrnul jako dvou a půl hodinovou intelektuální nudu a jeden z nejslabších filmů IMDB TOPky. Jednoduše jsem tomu intelektuálně nestačil. 50% (03.11.2010)

Well, je to kvalitní bordel... což je tedy záměr, takže dobrý, ale stejně se jen těžko brání dojmu že to celé mělo být o hodinu kratší a myšlence by to neublížilo. Nuda, která má potenciál pohltit. 8/10 Krásnou kameru ovšem oceňuji, a také fakt že bez tohoto by nejspíš nikdy neexistovalo dílo Charlieho Kaufmana. Ale nepochybně to bude pracovat a je docela možné že to v průběhu let uvidím ještě třikrát a budu to nenávidět+milovat skoro stejně jako Antonioniho Zvětšninu. (14.09.2019)

V žádném případě se nejedná o nějaký povrchní, nicneříkající film, jak by se na první pohled mohlo zdát. I když souhlasím se slovy jednoho pána z filmu: "Mám v tom trochu zmatek". Ano, to přiznávám. Pokud jde o mě, tak jsem snad dobře pochopila, že Fellini nám ani nechtěl nic podrobně vysvětlovat a předkládat. Byla to mozaika situací, kterou bych shrnula slovy : bezvýchodnost, deprese v depresi, film ve filmu, naděje v beznaději a podobně. Pro každého něco. Evidentně prožíval takové situace sám Fellini, alespoň to tak na mě působilo. Současné momenty se prolínaly se sny, s minulostí, jeho fantazií a vizemi budoucího filmu. Každopádně ani ty lehce úsměvné vstupy nepůsobily přihlouple a za to jsem moc ráda. Jedno vím ale určitě, že navzdory Felliniho kvalit nebude tento pán patřit mezi mé dvorní režiséry. (09.02.2019)