Dreamgirls

Na Dreamgirls jsem se dost těšila, protože mě zaujaly hned, když jsem o nich poprvé četla. Pak jsem ale trochu upustila od horlivého očekávání, protože soudě podle reakcí okolí, to zase tak úžasné nebude. A když jsem se dneska na film podívala, musím říct, že je tam sice hezký (ale taky provařený) příběh, ale celkově mě tento muzikál nechytil za srdce, jako se to stalo třeba u Chicaga a Moulin Rouge. Tohle mi připadalo spíše takové chladné, i když se všichni snažili. Hudba a kostýmy, vše co patří k muzikálu, se nesmírně povedly. Herecké a hlavně pěvecké výkony taky super. Překvapí všichni, ale nejvíce Eddie Murphy v naprosto nové poloze, která mu sluší, a pak taky nováček Jennifer Hudson, která má pěveckého talentu na rozdávání. Nemůžu říct, že by se mi Dreamgirls nelíbily, ale čekala jsem, že mě více vtáhnou do děje a zažehnou ve mně emoce... (17.06.2013)

Bez debat je to jednoduchý, zato úchvatně natočený, ztvárněný, zahraný i zazpívaný film. Dreamgirls stojí na nekomplikovaném, avšak velice emotivním příběhu. Dvě nejsilnější scény - Hádka mezi Effie a zbytkem skupiny a balada Listen, kde Deena dokazuje manželovi, že je výborná zpěvačka srší takovýma jiskrama, které z Moulin Rouge či Chicaga udělají chudší příbuzné. Dreamgirls hýří barvami, tancem a skvělými písněmi. Černý koktejl, který prostě chutná dobře a je jedno, jak je složitý. (12.10.2012)

Pěkné, moc pěkné. Dreamgirls sice nedosahují geniality Moulin Rouge, ale divadelní energií pulzujícímu Chicagu se blíží. Od režiséra Kinseyho by jeden opravdu nečekal tak skvěle stylovou práci, Beyoncé překvapila, že dokáže hrát (zpívání jí šlo vždycky), Eddie Murphy nebyl tak dobrý snad nikdy (a poslední dobou rozhodně ne - rád bych ho viděl v nějakém dramatu) a po pěvecké stránce pro mě vede neznámá Jennifer Hudson (finalistka American Idol z roku 2004 - s našimi Superstary opravdu nesrovnávat). Fajnová oldschool R´n´B muzika s blyštivým broadwayským šmrncem, zajímavá, energická režie, skvělé herecké výkony, ne zrovna strhující, ale docela zajímavý příběh (hodně inspirovaný Dianou Ross a jejími The Supremes) - Dreamgirls toho nenabízejí málo. (13.01.2007)

DREAMGIRLS mají úžasnou energii a jsou po delší době filmem, který mě v kině opravdu bavilo sledovat. Žánrově perfektní příběh je podle slov Beyoncé Knowles hodně podobný tomu, který před lety sama prožila se svou skupinou Destiny´s Child. Letmo se dotýká témat jako "rasová otázka" či "urbanizace hudby", ale nebojte, tohle je především muzikál. Takže písní, potažmo tanečních a jevištních výstupů, si zde užijeme dost a dost. Technická stránka je dokonalá, nechybí tomu patřičná nablýskanost a velkolepost a nakonec jsou zde i výborní herci - zpěváci. Nečekaně dobrý Eddie Murphy, nádherná šupina Beyoncé Knowles nebo úžasná vokalistka Jennifer Hudson. // Pokud netrpíte rasovými předsudky, můžu vám DREAMGIRLS vřele doporučit. Nejen proto, že se mi líbily daleko víc, než marshallovo CHICAGO (2002), ale hlavně proto, že podobně dobrý muzikál tu zase hodně dlouho nebude. (27.02.2007)

Nedávno mi "kumpl" Gunter, se kterým jsem bydlel čtyři roky na koleji, připomněl dar, který jsem mu kdysi z ČSSR dovezl: dvojalbum "Černá Galaxie". To mě také z části přivedlo k tomuto filmu. K tomuto zvláštnímu muzikálu s českým dabingem, který si s texty písní nelámal havu, nedal je ani do podtitulků, prostě je vypustil, přestože centrum dění bylo právě tam. Nebylo by sice od věci porovnat ono album s tímto filmem, ale jde mi o něco jiného. V době, ve které se snažíme (vážně či žertem) objevovat nové světy mimo zemi, často nevidíme, jaké světy existují kolem nás. Některé jsou přirozené, jiné umělé. Tento byl umělý do všech možných detailů. Na druhé straně, kdo zná róby Petera Gabriela, Johna Eltona nebo Davida Bowieho, snadno uzná, že tyto tři holky a lidé kolem nich, nevypadali tak nabubřele. (07.07.2022)