Wheelman

Solidní adrenalinovka s robustným zvukem zuřících mašin BMW a Porsche, ostrou střelbou a bandou grázlů, které moc není vidět, ale hlavnímu (hodnému) grázlovi zavaří na zdatně stresující noční projížďku. Jednodušší a přímočarejší než psychologický Locke nebo artový Drive, ale na akčňák odehrávající se téměř výhradně v autě pořád výživně strhující. Vizuální osobitost a lepší vnoření do situace hlavní postavy podpořuje snímaní kamer výhradně uvnitř auta nebo počas jízdy z míst na jeho kapotě. (29.07.2020)

Aneb jak by to vypadalo, kdyby čerstvě odhalenému bukanýrovi, sprostě podezřelému postrachu ne sice sedmi moří, ale zato veškerých pánských noří, jež se mihly natáčecím štábem (a díky tomu žel již bývalému Podlesovi), onemocněl dítěřidič, namísto něhož by si Gejvin zjednal na noční melouch Ivana Zámka, který po své zavilé noční stíhačce vrhající bokovky skončil bez domova, práce a stíhačky. A jako vypadalo by to velice slušně! (05.11.2017)

Kola se kroutí dál a Frank Grillo za volantem urputně bojuje s minimalismem, s příběhem prošpikovaným klišé i se závislostí na telefonování. To poslední jmenované ve filmu přerostlo do obludných rozměrů, až je to otravné a ubírá to filmu mnohdy na síle. Bohužel, i když to tak mělo fungovat, ty neustálé telefonáty mně asi po čtvrthodině už nepřišly nějak extra napínavé. Film je v podstatě pojat jako celonoční experiment, kdy je kamera z 95% umístěna v jedoucím autě hlavního hrdiny, snímá ho z různých úhlů a za živého Babiše neopustí interiér vozu, to ani když řidič z auta vystoupí a jde si něco/někam/s někým vyřídit. Výjimkou je jen jedna scéna, kdy se s hrdinou vydá na okamžik do nočních ulic za účelem výměny auta. Charismatický Grillo tak prakticky nesejde z obrazu, v jednom kuse telefonuje, hledá tak strůjce podrazu na jeho osobu, mezitím telefonem kontroluje počestnost své nezletilé dcery, případně se snaží akčně zapůsobit, když je mu v patách jiný účastník silničního provozu a je obdivuhodně dobrý ve svém počínání zapůsobit na diváka prostřednictvím příběhu, jehož dominantou je ohraný podraz, kterých v obdobném ražení existují ve filmovém vesmíru stovky. Spolu s hrdinou, co si vydělává (přinucen okolnostmi i dluhy u špatných lidí) pochybnou prací šoféra u pochybných entit, jejichž pohůnky vozí na místa určení, aby prováděli bankovní loupeže, se následně ve smrtelném nebezpečí ocitá i jeho rodina. Maník je nadto hodný bývalý mukl. Na obojím nevidím nic objevného. Mě osobně bavilo o něco víc technické zpracování filmu. Produkčně film zaštítil nejen Grillo, ale také akční specialista Joe Carnahan, což je na výsledku znát. Dostat totiž debutující Jeremy Rush větší rozpočet i akční prostor, bylo by namístě prohlásit i jeho za zdatného režiséra. Film má tempo, Grillo v podstatě nesundá nohu z plynu, na konci mu dělá spolujezdce jeho sličná dcera. Tehdy film opustí svoji dokonalou sevřenost a stísněnost, což se podepsalo na slabém zakončení filmu. Mírně zmatená a nepřehledná závěrečná třetina filmu vůbec v nic nevygradovala, film pokazila, a absolutně mně nekorespondovala s předchozím vypjatým děním. Nic to nemění na tom, že prskající Frank Grillo se zase jednou zaskvěl, ač hrál v příběhu, který nevejde do dějin jako studnice originality. Následné extrovní zpracování už ovšem má proporce předčit filmy, jejichž (Netflix) platforma je poněkud produkčně omezená. 7/10 (22.12.2017)

Netflix dal zase na prdel všem akčním filmům tohohle roku. Wheelman je děsně našlápnutá intenzivní jízda, která vás připoutá na sedadlo vedle Franka Grillo a nedovolí vám vystoupit až do konce. Kamera totiž skoro celou dobu neopustí auto a vy všechny honičky a přestřelky prožíváte očima spolujezdce. Je to sice trochu kratší, ale stačí to, protože zadržovat dech 80 minut je dost dlouhá doba … 8,5/10 (08.11.2017)

Locke meets vydařenou variaci na Getaway (2013) aneb zemitější (Baby) Driver, ve kterém forma neválcuje obsah. A to ani ta forma není k zahození. Vystačí si totiž s jednou nocí, vyprázdněnými ulicemi, interiéry dvou aut, do mrtě využitou handsfree sadou a zarputilým Grillem. Koncept je to tedy natolik minimalistický, až papírově zavání po čase možným přejedením se. Rush si tohoto rizika však naštěstí je vědom a tak zvolil více než rozumnou stopáž i tempo čili žádné omrzení nehrozí. (23.10.2017)