Zběsilost

Azda najdémonickejší japonský historický opus. Veľkú zásluhu na tom má dokonalé stvárnenie stelesneného zla v podaní Tacuja Nakadaia. Film sa vyznačuje kvalitným spracovaním, výbornou psychologickou štúdiou človeka a hoci sa nedokáže ubrániť v strednej časti istej rozvláčnosti, určite si zaslúži pozornosť. (23.07.2019)

Meč je duší samuraje. Pokud je mysl bojovníka zlá, je zlý i jeho meč. Režisér Kihači Okamoto se během své tvůrčí dráhy pohyboval vždy jednou nohou ve vysokorozpočtových studiových zakázkách a druhou v nezávislých autorských produkcích a přesně takové je i jeho vrcholné dílo z žánru samurajských filmů. Na jedné straně se pyšní hvězdným hereckým obsazením, velkolepou vizuální kompozicí a ohromujícím množstvím úchvatně natočených soubojů na meče. Na druhé straně žánr samurajského filmu dalece překračuje prozkoumáváním temných stránek lidské duše a dokonce ho rozkládá demytizací ikony samuraje a obrácením základních žánrových pravidel proti divákovi a jeho očekáváním. (05.04.2011)

Démonický Nakadai, akčné scény, porovnanie s Kurosawom, "Meč je duší samuraje", bla bla bla. Pre mňa hlavne asi najnekonvenčnejší záver filmu, aký som zatiaľ videl. A nielen záver, scenár začína blbnúť už kúsok pred koncom. Na ten sa síce dobre pozerá, ale..., diváci ostanú čumieť s otvorenými ústami, pretože nevedia, čo si o tom myslieť (z ostatných komentárov je jasné, že nie som jediný). Škoda tej rozporuplnosti. _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (12.04.2015)

Tatsuya Nakadai neobdrzel Oscara za svoji ulohu vrazdiciho psychopatickeho ronina pouze protoze tomu tak je zvykem az od predavani v roce 1992 kdy byl ocenen Sir Anthony Hopkins. Uzasny triumf snad skoro opravdove zbesilosti pred kamerou. A ten zaver bych nevidel tak nepochopitlne, jedna se proste o velmi inovativni ukonceni celeho tohoto bez minuty dvouhodinoveho silenstvi. Okamoto proste happyendy neumel (diky bohu). (06.09.2007)

Kdo má rád samurajské filmy Akiry Kurosawy, neměl by vynechat ani Okamotovu Zběsilost. Jeho film není tolik poetický jako ty Kurosawovy a také je mnohem akčnější. Starý mistr, Kurosawa, si přeci jen více potrpěl na demonstrování samurajské udatnosti prostřednictvím psychologických postupů. Zde se však ukazuje že psychologie postav nemusí být v rozporu s akčním ražením filmu, ale scény soubojů naopak mohou charakterizovat povahy protagonistů úplně stejně jako dialogy. Pohyby očí, potící se čela, nervozita při šermířských utkáních řeknou více než dost. I zde je hlavní postava prokreslena dokonale a to i přesto, že má povětšinou zamyšlenou tvář bez výrazu a mlčí. Tatsuya Nakadai je v hlavní roli naprosto uvěřitelný a zkrátka úžasný. Vedlejší roli zde ztvárnil také můj nejoblíbenější herec Toshiro Mifune. Významnou složkou filmu je také hudba od Masaru Satoa, která dokonale doprovází Rjúnosukeho po jeho vraždící pouti, až ke konečné ztrátě příčetnosti. Při vražedném finál jsme pak svědky jednak spousty soubojů a zároveň totálního zešílení hlavního hrdiny. (16.10.2007)