Občiansky preukaz

Jsem z toho trochu smutnej, tohle snad ani nebylo točený pro radost... Jako, určitě není nic špatnýho na tom vyvolávat v dnešní mládeži odpor ke komoušskejm režimům, ale zase vocaďpocaď, takhle to tady běžně, milé děti, opravdu nevypadalo. Takže pokud se chcete zasmát u jednoduchýho povídání z oněch dob, pusťte si Pelíšky, pokud chcete trpět u silnějšího příběhu, pusťte si Pouta. Tohle byl jen mišmaš s jediným cílem - hanit a ohýbat. (24.05.2020)

Vytknul bych snad jen neúměrnou stopáž, která dle mého poněkud zbytečně "naředila" celý obsah. Jinak spokojenost. Metoda obklopení neznámých herců těmi známými vyšla na výbornou, většina herců to zahrála výtečně, kupříkladu Macháček, Geislerová, Myšička, Taclík, Kopta či Dulava... Starší generace si opět připomněly roky svého mládí a my mladí jsme si opět připomněly to, že jsme rádi za tu dobu, ve které žijem´... 80% (12.12.2010)

Jeden z těch mála novodobých českých filmů, na které se s radostí vzpomíná. Věrná kopie toho, co si nejen mladí lidé v dobách komunismu museli vytrpět a prožít. (09.08.2011)

Kvalitní film o mladých klucích v 70. letech u nás. Je to zvláštní, že jim taková blbost jako natrhnutí stránky 15 v občance způsobila takové problémy. Nebylo to tenkrát hold jednoduché. Ale tak kluci se na to dívají s nadhledem. Vtipy se tam objevují často. Zjišťují, že zrádci se objevují i v téměř vlastních řadách. Po pár letech už řeší další problém. A to jak se vyhnout vojně. Každý to vyřeší po svém a ne každá metoda skončí šťastně... Ale paní učitelka byla sympatická. :) "Black Sabbath!" (10.02.2013)

Po sedmi letech jsme se dočkali dalšího celovečerního snímku Ondřeje Trojana a můžu říct, že jsem si ho vychutnal. Obsazení hlavních dětských rolí neznámými tvářemi bylo jedním z mnoha správných kroků, které režisér podnikl. Příjemný hořko-vtipný příběh se rozprostírá do více než dvou hodin a je veliká škoda, že film není ještě o něco delší. Jistě by si diváci zasloužili dovysvětlení některých nakousnutých "epizod". (03.11.2010)

ČSSR ukázalo, že jim to společně jde docela dobře... tahle spolupráce se povedla. Zavzpomínal jsem, jak jsem čekal v řadě na maso a mléko, taky jak jsem dostal pravítkem po mokrých rukách z důvodu nevědomosti a taky na pochodování dokolečka v rámci přestávek, kde jsem jak beránek s hlavou dolů kráčel a byl rád, že jsem rád. V dnešní době nepředstavitelné... 6/10 (30.06.2011)

Jakožto člověk, který tuto dobu zná maximálně z vyprávění, si nemůžu říct: "Jo, tohle jsem taky zažila." Už jen proto si musím z prožitku filmu odečíct ono nostalgické povzdechnutí a film na mě tedy až tolik nezapůsobil. Ale to není jediný důvod, proč dávám 3*. Především je to kvůli scénáři, který postavy zmenšil na pouhé kreslené postavičky a stereotypní (anti)hrdiny komunistické doby. Dialogy vyloženě šustí papírem a čtyři hlavní herci tomu dávají jen vyniknout. Tak si říkám, kde jsou sakra ty herecké talenty, které by se měly hrnout z konzervatoří? Protože v našich filmech vidím neustále ty samé tváře, a když přijde nějaká nová, tak je to většinou docela bída. Ale abych nebyla jen negativní - film za svou 130 min. stopáž téměř vůbec nenudí, atmosféra je výborná a hudba taktéž. Nakonec je to příjemný snímek, ale není natolik originální a působivý jako kultovní Pelíšky. (08.06.2011)

Poněkud mdlé herecké výkony mladších protagonistů snižují kvalitu ikstého filmového pokusu o zobrazení československé totalitní historie. Zbytečně moc dlouhé a zbytečně větší počet dějových linek, ale když už o něco šlo, tak bylo uděláno s rozmyslem a kvalitou. 60% (20.01.2012)

Ak by som bol primerane lenivý, napíšem, že sa stotožňujem s komentárom môjho obľúbeného užívateľa gudaulina, a mám to vybavené. Ale nebolo by to poctivé. V sedemdesiatych rokoch som bol dostatočne dospelý na to, aby som chápal, čo sa dialo a v súčasnosti ešte nie som dostatočne dementný na to, aby som si to už nepamätal. Na rozdiel od všeobecného nadšenia sa mi nikdy nepáčili Šakalí léta, Rebelové a z istého hľadiska ani Pelíšky. V každom z nich však bolo niečo, čo stálo za zhliadnutie. To nie je prípad Občanského průkazu. Ten opisuje zmienenú dobu ešte falošnejšie a tendenčnejšie, ale naviac hrajú v ňom neuveriteľne mizerní herci, ktorých výzor, oblečenie, správanie a predovšetkým deklamované múdrosti sú mechanicky prenesené z úplne inej doby. Aj ja som sa tešil z každej LP, ktorú sa mi podarilo zapožičať a nahrať na Sonet duo, ale tak idiotskú scénu, akou bolo zháňanie sa po "mých Stounech" nesmie nakrútiť ani poslucháč prvého ročníka FAMU. Nemám chuť sa o tomto nepodarku viac rozpisovať, je mi však ľúto, že film, ako mienkotvorné médium bude v hlavách divákov, ktorí túto dobu nezažili, modelovať úplne falošný obraz o nej. Najhoršie by však bolo, ak by takýto obraz bol splnenou objednávkou sponzorov filmu. (03.04.2012)

Občanský průkaz není dokonalý film s úžasnými herci. Není určitě ani nejlepší z žánru hořkosladkých komedií, věnujícím se (kritizujícím) komunistickému režimu, který svíral dlouhá desetiletí naši vlast. Nemyslím si, že naprosto věrně zobrazuje přesný obraz doby. Přesto si myslím, že je zde odvedena spousta skvělé práce a nejednoho diváka film pobaví. A možná i s nostalgickou vzpomínkou zamáčkne slzu v oku. Já třeba vzpomínám na úžasnou zaplivanou hospodu "U Klokočníka", kde se scházela filmová parta mladíků a kam jsem často zavítal i já. Dnes už byste to tam nepoznali. Vyprávění naivních dospívajících školáků s absurdními představami a neuvěřitelnými osudy ve vás určitě zanechají rozporuplné pocity, ale jen ta představa, že tomu tak kdysi skutečně bylo, je místy velice mrazivá a svíravá. I proto, že film měl spíš vedlejší účinky, než přímé, přihazuji tu jednu hvězdu k těm zbylým a vychází mi z toho plný počet. Je to totiž jeden z mála počinů novodobé české kinematografie, který si tu chválu skutečně zaslouží, v porovnání s ostatními "skvosty". Určitě stojí i za několikeré zhlédnutí, abychom si neustále připomínali, co byly ty rudé svině zač, a že podobně smýšlející hovada jsou stále mezi námi, tedy bychom se měli postarat o to, aby se historie neopakovala. 90% (08.03.2021)

V jednom ze zdejších komentů jsem uviděl slovní spojení : "dobrá práce"..no a to je tak vše co si z tohoto filmu odnáším, prostě takový průměrný lehce vtipný a lehce kritický snímek z něhož vyčnívá pouze výkon Martina Myšičky. (08.11.2011)

Návratů do éry přelomu šedesátých a sedmdesátých let se odehrálo na poli domácí kinematografie nemnoho; není bez zajímavosti, že zdrcující většina připadá na konto autorské dvojice Šabach - Jarchovský, jejichž společné projekty (takřka bez výjimky s Hřebejkovým režijním přispěním) odrážely proměňující se společenské klima na pozadí propukajícího Pražského jara, disentu normalizačního dusna nebo těsně porevolučního nepřehledného marasmu hochštaplerských pokusů. Čím se tedy Trojanovo filmové retro, na první pohled nijak zvlášť atraktivní, liší od předchozích trháků? Nejspíš v celkové formě, která se pohybuje na hranici teenagerské komedie a historické rekonstrukce, přičemž obě strany mince se doplňují a navzájem vytvářejí kompatibilní symbiózu. Zároveň se Trojanovu filmu podařilo nenápadně vzbudit zájem nejen u pamětníků, chtě nechtě se nostalgicky vracejících do let svého osobnostního zrání, ale v mnohem větší míře také u současných příslušníků mladé a nejmladší generace, jež v pocitech a názorech hlavních hrdinů nachází pomyslné pojítko s minulostí, která není tak vzdálená vzdorující revoltě sedmdesátých let. K maximální dokonalosti tak vlastně chybí jen velice málo; pomineme-li vcelku bezvýznamné detaily typu až okaté všudypřítomnosti nesympatického okrskáře VB, pak markantní nedostatky nacházíme pouze v nezodpovězenosti některých podzápletek nebo naopak v nesmyslných dominantních motivacích (závěrečná sebevražda jednoho z hlavních protagonistů). Trojanovi se podařil i tah na hlavní branku výběrem ústřední chlapecké čtveřice, autentické a přirozeně spontánní ve svém projevu, mnohonásobně převyšující pozérismus odpadového "majstrštyku" Panic je nanic; ruku v ruce s tím jdou dobré herecké výkony Geislerové i Myšičky v netradičně zvolených rodičovských rolích, stejně jako dokáže na minimalistickém prostoru vykouzlit další půvabnou figurku Oldřich Vlach nebo v jiném směru vynikající Marek Taclík. Tempo, s jakým se prvotní školní humor a pubertální legrácky transformují do podoby stále citelnějšího uvědomování si neprostupnosti doby, s jejíž brutální vyhraněností hrdinové marně svádějí vytrvalý souboj o svou identitu, je svým způsobem logickým vyplynutím událostí, nehrajících na falešnou strunu ve stylu selankovité veřejnoprávní odysey Vyprávěj nebo povrchní užvaněnosti celovečerních Anglických jahod. A právě v tom lze nacházet a objevovat výjimečnost Trojanova filmu, který se nepokouší ani přehnaně mentorovat, ani bujaře rozesmívat. Snaží se pouze dokumentárně zachytit dobu normalizace takovou, jaká byla a jak ji tehdy Trojan - sám ve věku hlavních hrdinů - vnímal a prožíval. (04.11.2010)

Sice nevím, proč se z éry normalizace pořád všichni snaží dělat komedie, ale tahle vůbec není špatná. Sázka na neokoukané teenagery vyšla, nikdo ze slavných herců ve vedlejších rolích na sebe zbytečně nestrhává pozornost (což nic nemění na tom, že nejlepší herecký výkon tu podává Martin Myšička) a zbytek stojí na retro výpravě a rekvizitách. Některé pasáže snad měly radši skončit na podlaze ve střižně (třeba ta s Oldřichem Vlachem), ale jiné se zase velmi povedly. A poslední plus jsou použité písně. U mě dobrý (70%). (05.11.2010)

Děti dnešní doby si hrají na děti sedmdesátých let. Co dodat? Základní osa příběhu je ale působivá. Tedy na mě, protože si pamatuji tuhle dobu, i když o deset let později. A přece jen asi léta 70., byla jiná než 80. léta. Na rozdíl od těch časů ale je dneska doba jiná v tom, že ji každý může studovat co chce, cestovat kam chce, ale to kdyby komunisti povolili, tak by lidi byli spokojenější. Stejně by na Západě zůstala jen malá část obyvatel ČSSR. No, ale to vše už bylo, už je to dávno, a přece měl socialismus prý i klady, třeba že člověk musel pracovat, jinak šel za mříže. Ale dělat cokoli, to taky není žádná návnada, je práce a práce, přesněji zaměstnání a zaměstnání...Překvapuje mě množství uživatelů, co film shlédlo a na CSFD film ohodnotilo. (01.05.2011)

,,Myslíš, že je to nějaké hrdinství, vytahovat se na nejslabšího?" Očekával jsem od tohoto filmu všechno možné, dostal v rámci nadprůměrné dlouhé stopáže taky víc než hodně a film ve mne vyvolal různé emoce od smíchu až po lítost a trpký pocit nad nespravedlností. Není podstatné, do jaké míry zůstaly pravdivé detaily kolem Šabachovych vzpomínek na nejednoduchou dobu v první polovině 70. let, mnohem důležitější přínos v sobě nese celkové vykreslení obrazu o téhle době (konfrontace odlehčeného pohledu teenagerů a vážných důsledků dění kolem jejich rodičů), případně nadčasový aspekt např. v kamarádských vztazích mezi čtyřmi hlavními hrdinami příběhu. Výslední dojem kazí jenom pár vysloveně přehnaných scén (jako zuření navrátilce "kde jsou moji Stouni" po ukradené LP desce). Musím ale vyzdvihnout nadprůměrně zajímavou režii Ondřeja Trojana v poutavém vyprávění např. během vyprávění vzpomínek z minulosti, ale taky úvodní leporelo střípků popři velice originálních titulkách (čímž mě film upoutal hned o samého počátku) i výraznou hudební složku. Zápletek a situací, z ktorých jsme si mohli leccos odnést, bylo ve filmu hodně, za sebe zmíním určitě postavu velice sympatické a pohledné mladé učitelky Pivoňkové, jejíž úpřimná lidskost v boji s nadřízeným orgánem i jednání s neposlušnými žáky je v kontextu tehdejšího režimu až obdivuhodná. (75%) (Filmová výzva 2018 - HonzaBez) (31.07.2018)

Šabachove knihy mám rada, ale ... v prvom rade otrasný zvuk, niekedy som hercom vôbec nerozumela, a celé mi to prišlo akoby nasilu ... neviem, či to bolo výkonmi chlapcov, ale prišlo mi to celé umelé. (12.05.2014)

Rozhodně jeden z těch lepších kousků z české scény, a že jich není mnoho. Místy mě iritovala ta nadsázka, s níž byl vyobrazena doba "za komárů". Nicméně ten správně hořký český humor tu svou roli odehraje na výbornou, takže pro českého diváka rozhodně pěkná podívaná o lesku a bídě obyčejných životů... (14.11.2014)

Vezměme to odzadu, počítejte prosím se spoilery. Herecky mě znechutila jenom scéna, kdy se Geislerová začala rozčilovat na odpočívadle, to bylo silně přehrané. Spousta lidí nevstřebá (a nemůže pochopit) scénu, kdy se Popelkův starší brácha na jeden opušťákový den vrátil. Přepíčovanost okamžiku je v pořádku, ač jinak nejsem zastáncem vulgarismů na plátně ani obrazovce, ale víc bych zvýraznil v té scéně alkohol, který tu hrál kromě frustrace z vojny velkou roli, a tahle část by pak nepůsobila tak nadsazeně (právě tu frustraci pochopí jen ti, co v armádě byli, a je jedno, za kterého režimu a na jak dlouho). Nebudu tu chvalořečit skvělou kameru, protože tím se pyšní víc porevolučních filmů, ani dobrý soundtrack, střih, scénář a námět (se scénářem a námětem už je to u "konkurence" obvykle slabší, ale několik filmů se pořád najde). Tajemství úspěchu Občanského průkazu (zatím je po třech promítacích dnech a 210 hodnotitelích tady na ČSFD příliš brzy na rekapitulace, ten ovšem přijde) tkví v perfektním výkonu čtyř neherců v hlavních rolích. Ondřej Trojan jako vůbec první porevoluční režisér vybral dobře představitele z řad neprofesionálů, a co je hlavní, on je ukočíroval. Moje kritika "nové" CZ produkce se většinou zastaví u pojmů vtíravost, přehrávání, nucenost, křečovitý vtip. A pak je to hlavně taky herecká recyklace několika srdečně neoblíbených postav (Holubová, Dušek, Polívka, Trojan, Issová, Vilhelmová a nemnozí další). Dál s rozborem obvykle nechodím, protože ani nemusím. V Občanském průkazu se však herci objevují jen ve vedlejších rolí, a i ten Macháček se dá vzhledem k povaze své role "přežít". Občanský průkaz je dost možná nejlepší tuzemský porevoluční film, a naprosto jistě úplně první komunistické retro, které neleze na nervy, nedělá z diváka kašpárka a nehraje si buďto na komedii anebo drama. On totiž komedií i dramatem skutečně je. (23.10.2010)

Toufnu si říci, že u Občanského Průkazu jsem se bavil stejně dobře jako například u Pelíšku. Nejvíce jsem měl obavy a zároveň radost z hereckého obsazení. Obavy z toho, že do hlavních rolí byli obsazeni kluci pro které to byl první film, ale zaroveň jsem měl radost, že neuvidím pořád dokola ty samé ksichty co vidíte v každém druhém českém filmu. Film i přes vysokou stopáž utiká strašně rychle díky fantastickým hereckým výkonům snad všech protagonistů. Od začátku do konce jsem se osobně pořád smál, ale taky jsem někdy měl nepříjemné mrazení v zádech. A to hlavně u konce filmů kde vše gradovalo. (23.11.2010)

Na novodobé české poměry překvapivě kvalitní a vyzrálý snímek o tom co bylo po "Pelíškách". Trochu mě zamrzelo, že se film po rozjuchané první půlce změní v skoro až depresivní drama o těžkých dobách obyčejných Čechů za "totáče" ale příjemná retro atmosféra a velice dobré herecké výkony, výsledný dojem zachraňují. "Občanský průkaz" dokazuje, že se u nás stále točí poutavé snímky, které se obejdou bez větších hvězd. "Pelíšky" však stále nepřekonány. (19.02.2013)