Patriot

Má se ke Statečnému srdci jen o něco hůř než Trója ke Gladiátorovi. Hollywoodský biják, řemeslná špička, ale není tolik dělaný “od srdce” a s rizikem, jestli ho (při tak obrovském rozpočtu) přijmou masy diváků. Patriota masy nemohli nepřijmout, protože obsahuje absolútně všechny klišé válečných, hrdinských a romantických eposů, jaké si z historie kinematografie vybavíte. A míchá je v bohatém scénaří a s kvalitním hereckým obsazením. Akorát tedy Emmerich je přespřílišný kýčař - spousta kompozic je nerealisticky přearanžovaných a přebarvených (dokonce i do modra jenom kvůli Gibsonovym očím!), a patos servíruje v takové míře, až to filmu ubírá na vážnosti, kterou coby historická freska o skutečných událostech tolik potřebuje. Jako “disneyovka” pro deštivé nedělní odpoledne to ale ujde. (08.05.2020)

Zase tak šíleně se, co se patriotismu týče, podle mého na pilu netlačilo. Spíše jsem to vnímal jako osobní pomstu Mela Gibsona - a ten když má ten šílený pohled v očích, je perfektní. V tomto směru se mi především líbila scéna, kdy společně s mladšími synky osvobodí Ledgera. Za povedenou považuji hudbu Johna Williamse (jako skoro vždy). Co mi na filmu vadí, je jeho délka, dvě hodiny by bohatě stačily. (25.10.2003)

Tak připomínám, že nejsem úplně velký fanoušek válečných nebo historických filmů, ale výjimky rozhodně uděluji. Třeba film s Melem Gibsonem Statečné srdece - to mě chytlo a bylo to skvěle zahrané. Tohle je ale o něco horší. Dá se na to dívat, ale po všech stránkách je to slabší než to Statečné srdce. Přesto je to koukatelný průměr, kde funguje dobře i hudba a emoce. Ale film místy nudí, má dlouhou stopáž. Nicméně film hodnotím tak na 55% = *** (03.12.2012)

Tohle Gibson přeťáp... Pravda, základ filmu je stejný jako u jeho megahitu Statečné srdce, ale narozdíl od tažení charismatického skotského válečníka Williama Wallace nemá boj o národní nezávislost jistého Benjamina Martina tu pravou "míru". Míru v naplňování šablon historického filmu, míru v kupení klišé. Protože Patriot je až nepříjemně předvídatelný a emotivní náboj generuje natolik lopotně a okatě, že ve chvíli, kdy to má zajiskřit, nestane se nic. Fešácké pózy sošného geroje Gibsona nepomohou. Roland Emmerich, to je podle mého jeden velký dějinný omyl a tímto mu děkuji, že mi to svojí sterilní a neumělou režií opět potvrdil. Scénář je jeden velký fujtajxl, který matlá a hněte potencionálně zajímavé téma tím nejpřežvýkanějším a nejvyčpělejším způsobem. Postavy jsou natolik trapně typizované, že se mi maně vrací vzpomínky na český budovatelský film 50. let. Patos, patos a zase patos. Uprostřed něho už člověk prostě musí ocenit něco tak průměrného, jako je Gibsonův herecký výkon. Alespoň ten povznáší film na lehký podprůměr, jenže ten svou schematičností a tradičním emmerichovstvím ("být emmeričtější než Američan") představuje něco, co už nechci vidět znovu. (10.02.2005)

Emmerich má řemeslo nejen v dynamitu, ale občas i v malíku, což je tady dobře vidět. Výprava je dost sexy, Williams hladí po duši a herecké duo Gibson - Isaacs dělá přesně to, co jde každému nejlíp. Ale dle očekávání je to patriotická fraška, kde německý tvůrce v každé scéně řve "ať žije duch americké deklarace" a rozdíl mezi hodnými a zlými je jednoznačný jako mezi Mordorem a Hobitínem. Dobře se na to kouká, ale zrod legendárního hrdiny už zkrátka víc klišovitý být nemůže. Nemluvě o tom, že je to dlouhé jak čekání na městskou o víkendech... (19.01.2018)