Patriot

Má se ke Statečnému srdci jen o něco hůř než Trója ke Gladiátorovi. Hollywoodský biják, řemeslná špička, ale není tolik dělaný “od srdce” a s rizikem, jestli ho (při tak obrovském rozpočtu) přijmou masy diváků. Patriota masy nemohli nepřijmout, protože obsahuje absolútně všechny klišé válečných, hrdinských a romantických eposů, jaké si z historie kinematografie vybavíte. A míchá je v bohatém scénaří a s kvalitním hereckým obsazením. Akorát tedy Emmerich je přespřílišný kýčař - spousta kompozic je nerealisticky přearanžovaných a přebarvených (dokonce i do modra jenom kvůli Gibsonovym očím!), a patos servíruje v takové míře, až to filmu ubírá na vážnosti, kterou coby historická freska o skutečných událostech tolik potřebuje. Jako “disneyovka” pro deštivé nedělní odpoledne to ale ujde. (08.05.2020)

První třetina (tedy první hodina) ještě jakž takž ucházející, ale pak nastoupí patos (to mávání americkými vlajkami na konci!, OMG), zpomalené scény co deset minut a dementní dialogy plné klišoidních keců. Film navíc často působí nechtěně opravdu hloupě. Moc tomu nepomáhají ani jindy filmové jistoty- Mel Gibson si nejspíš brzy uvědomil, v jaké sračce se to ocitl a jeho herectví, emoce, jsou hodně minimalistické (čti "seru na to, tady se snažit nebudu"). A hudba klasika Johna Williamse mě začala vysírat zhruba ve dvacáté minutě (což je u tříhodinového filmu docela problém). Zkrátka tuctový, absolutně v ničem neoriginální, zato silně patetický film, který potvrdil, že Roland Emmerich je mizerný filmař. (Univerzální voják, Godzilla nebo Den Nezávislosti jsou možná zábavné, ale přiznejme si, hrozně stupidní filmy. A Patriot je další takový, navíc nezábavný, ale velice nudný). (23.07.2023)

Správný název by snad měl znít Patrioti. Mel Gibson se sice během filmu sám označí za patriota, ale je více ovdovělým otcem rodiny, které dává přednost před veškerými jinými (i když z historického hlediska důležitými) událostmi. Patriotem je tu především jeho nejstarší syn, díky kterému vstupuje jeho otec do víru válečných událostí. Závěrečná scéna, kdy Mel Gibson pozvedne v efektní zpomalovačce americkou vlajku, je - spíše než symbolem amerického patriotismu - symbolem hrdého otcovství (kvůli spoileru neuvádím proč). Události boje o nezávislost tvoří spíše kulisu velmi dramatického příběhu jedné rodiny - především tedy otce a nejstaršího syna. Aby bylo jasné, že angličané jsou zde za padouchy, vstupuje na scénu odporná kreatura v podání Jasona Isaacsa, se kterým zde skvěle gibsonovský Gibson svádí svůj osobní souboj. Závěrečná bitva není žádný zázrak. Je hodně pomalá, nemá patřičký švih a říz, ale je zvláštní, že když do ní Emmerich vloží dlouhatánskou zpomalovačku, tak tím přidá na grády. Ještě se musím zmínit o skvělém záběru, kdy jedna dělová koule letí přímo na plátno. Je to velice působivý moment, kdy jsem se ani při opakovaném shlédnutí neubránil škubnutí hlavou směrem vzad. Patriot je o toleranci, co až jste ochotni takovému spektáklu odpustit. Kdo čeká věrný historický film, bude při nejmenším zklamán. (20.05.2003)

Emmerich to s americkým patosom a patriotizmom vie, to sme už videli v Dni nezávislosti. Asi preto si ho štúdio najalo na spracovanie príbehu, ktorý už názvom evokuje, o čo pôjde. Roland ho kupodivu nenatočil nijak ironicky, dokonca ani výrazné logické prešľapy som si nevšimol a dokázal svoj štýl upozadiť záujmom ústrednej myšlienky a štúdia. Solídny historický film, ale ak chcete skutočnú históriu, musíte sa poohliadnuť inde. (01.06.2012)

Jistě, místy je to nedomyšlený, nechtěně vtipný, hloupě teatrální, přezpomalovačkovaný, banální, dramaticky rozkolísaný, přímo si to říká o parodie, nedá se brát vážně jak by asi rádo a vrcholem je první hodinka, nicméně ta malebná settleří krajinka, omáčka války o nezávislost, občasně humor a urputný Mel — prostě pořád solidně protivyváží. (07.10.2018)