Taras Bulba

Krásný čtyřhvězdičkový historický film. Ale těch matiček Rusí se tam vyskytovalo nadkritické množství, patetické texty házel scénárista lopatou a je to škoda, opravdu to rušilo. Kozáci zas takovou láskou k matičce Rusi nehořeli (i když Taras měl na konci opravdu plamenný proslov) a kdyby se po téhle stránce tak netlačilo na pilu, váhal bych mezi 4 a 5 kousky. (17.02.2017)

Poľská modelka sa zaľúbi do chlapa s účesom ostrihaným podľa hrnca, čo sa ale dnes postupne dostáva do módy. Stačí si pozrieť dnešných futbalistov. Ako mor za presadzuje štýl kastról, ako príklad uvediem chlapíka menom Kieran Trippier, ktorý to celé spustil a už sa teším ako tento štýl čoskoro budú nasledovať ako ovce aj deti u nás na sídlisku. Inak okrem zaujímavej hudby tu nevidíme nič výnimočné. Rusi zas pateticky oslavujú svoju zem, vidíme tu mužíkov s veľkámi fúzmi ale riedkym porastom na hlave. No a Poliaci, Ukrajinci, Rusi sa tam mlátia navzájom, ale výzorovo medzi nimi žiadny rozdiel nie je vidieť. Poučenie: Na Ukrajine zomierajú ľudia. Za 500 rokov sa nič nezmenilo. (14.08.2019)

Já tyhle kozácký filmy žeru a to mohou být sebehloupější. Bohdan Stupka je na podobné role macher. I přes všechny klady (a u Magdaleny Mielcarz nepřehlédnutelné klady) to ale ne vyšší hodnocení nestačí, chybí tomu grácie Ogniem i mieczem, lepší bitvy a ocenil bych méně patosu. Jedna strana je solidní výprava a kostýmy, druhá ale stupidiózní scénář, který oddaným kozákům nadělil několik šťavnatých ultrakravin. Ale co...dívat se na to chvílemi i dalo. (12.10.2010)

První verzi novely Taras Bulba z r. 1835 musel Gogol přepracovat, protože se úřadům zdála příliš "ukrajinská". Ta druhá z r. 1842 je i předlohou Bortkova filmu. Na ní už není ukrajinského nic. Jak známo, Gogol byl, podobně jako Dostojevskij, zastáncem samoděržaví a pravoslavného univerzalismu, a v rámci slavjanofilství se Ukrajincem patrně nijak zvlášť necítil. A antisemitská a protipolská je tedy už původní novela, nikoli až film (a dlužno dodat, že i naši obrozenci panslavistického ražení Polákům zazlívali jejich povstání z r. 1831); a stejně tak nesmyslné spojování záporožských kozáků (kteří opravdu nebyli Rusové) velkoruskou ideou jde na vrub Gogolovi. Bortko se očividně snažil natočit něco jako jsou Hoffmanovy adaptace Sienkiewicze, ale přitom vynechat jakoukoli neurčitost a víceznačnost postav a jejich motivací. Proto jsou všechny nudné, ploché a prázdné. Celý snímek nadto postrádá jakýkoli dramatický náboj a svévolné používání vypravěčského voiceoveru, který je jednak zbytečný a druhak film činí narativně idiotským, to jenom zhoršuje. Jako by všechno měl vynahradit velkoruský šovinismus, který z filmu cáká na všechny strany stejně, jako krev z rozpolcených husarských kyrysů (mimochodem, právě samoúčelnost akčních scén je pro celou bezradnost snímku velmi ilustrativní: detaily na probodávané části těla, v rychlém sledu za sebou, následované celkem s patetickou promluvou /stejnou u každého dalšího/ umírajícího kozáka, to všechno pětkrát do kola). Když Jerzy Hoffman v devětadevadesátém adaptoval Ohněm i mečem, Sienkiewiczův nacionalismus a jednoznačnost v něm mírnil a problematizoval (Wisniowecki je je ve filmu oproti knize daleko fanatičtější a nelítostnější), Bortko naproti tomu všechno ještě přitvrzuje a nafukuje. Jak by taky ne, když byl z velké části financován ruským ministerstvem kutury. Není těžké odhadnout, kdo by tak měl být ten velký car, jehož věští umírajícíc Taras. (31.03.2011)

Na specifický, tisíciprocentně vážně míněný a zároveň příšerně trapný ruský patos si asi nikdy nezvyknu. Taras Bulba je ho bohužel plný. Občasný zajímavý záběr, velmi sugestivní scéna z popraviště ani sympatický herec v hlavní roli (sympatický tedy hlavně díky dabingu Jaromíra Meduny) ho nezachránil. Umírání v téměř závěrečné bitvě, kde každý chrabrý kozák před smrtí povinně pronesl cosi o nesmrtelné matičce Rusi, bylo asi ze všeho nejhorší. (05.04.2015)