Terasa

Výstižná ilustrace uvadání ducha, k níž si připojuji slova Thoreauova: "Říkáváme v Nové Anglii, že nás každoročně navštěvuje stále méně holubů. Naše lesy jim nedávají dosti žaludů a bukvic. Tak, zdá se, navštěvuje každého dorůstajícího člověka rok od roku stále méně myšlenek, protože háj v našich duších je zpustošen - prodán, aby živil zbytečné ohně ctižádosti, anebo poslán do pily, a už pro ně není skoro ani větvičky, na které by usedly. Už s námi netvoří ani nepůsobí. Snad za veselejší roční doby slabý stín přelétne přes krajinu naší duše, vržený pertěmi nějaké myšlenky za jejího jarního nebo podzimního stěhování, ale vzhlédneme-li, nedovedeme objeviti podstatu myšlenku samé. Z našich okřídlených myšlenek se stala drůbež." (12.10.2014)

Na Terase je zdánlivě děsivá stopáž filmu, ty dvě a půl hodiny s ohledem na konverzační charakter snímku vypadají hrozivě, ale osobně jsem se ani minutu nenudil. Terasa se dá přirovnat k Felliniho Sladkému životu, rozdíl je v tom, že Fellini si střílel ze životního stylu novodobých italských zbohatlíků, kdežto Scola si bere na mušku levicové intelektuály z dobře situované italské střední třídy 70. let. Příznačné je, že příběh začíná na večírku, kde se sejdou dobře oblékaní pánové a dámy, uždibují ze stolu plného vybraných lahůdek a do toho vedou plané plky. Film má tři roviny - za prvé na příběhu několika zúčastněných mapuje krizi středního věku, kdy na přítomné pány těsně po padesátce začíná doléhat tíha věku, rizika nemocí, společenského a pracovního neúspěchu, rozpad vztahů, odcizení a samota. Ve druhé rovině film nastiňuje právě vyprázdnění levicového přesvědčení, jeho erozi ve světle dynamických sociálních změn, bohatnutí středních vrstev a rozšíření konzumního životního stylu. Ve třetí rovině se snímek dotýká emancipace žen, kdy přítomní pánové se přes své rádoby pokrokové postoje jen těžko vyrovnávají s tím, že jejich ženy jsou nezávislé, někdy i úspěšnější než jejich vyčerpaní partneři. Film je zajímavý svou psychologickou drobnokresbou, má řadu půvabných momentů a vybroušených dialogů. Dá se na něm vystopovat spoustu výborných postřehů ze života, které přesahují svoji dobu a místo děje. Velmi solidně obsazené a zahrané. Osobně se mi líbila Jeana-Louise Trintignanta, který představuje scénáristu v období tvůrčí krize, snažícího se lhaním zamaskovat svou tvůrčí impotenci. Komediálně zajímavá je i postava úspěšného producenta bez širší intelektuální výbavy, který žije ve svazku s typickou intelektuálkou a pochopitelně se v jejich soužití projevuje jeho handicap. Celkový dojem: 85 %. (19.04.2009)

Skvěle obsazený i natočený film, který může svou formou vzdáleně připomenout Scolův o 3 roky mladší snímek Tančírna. Z herců mě osobně nejvíce zaujal herecký výkon Marcella Mastroianniho, který si zahrál ve spoustě jiných Scolových filmů, jako např. Zvláštní den nebo Drama žárlivosti, abych uvedl alespoň ty z nejlepších. Terasa se mi velmi líbila - je to skutečně velmi chytrý a scenáristicky promyšlený snímek, s brilantními dialogy, originálním humorem a jasnou uměleckou výpovědí. Žel, u nás je dle minimálního počtu zdejších hodnocení prakticky neznámý, a většina současných diváků by ho stejně asi prozívala jako 2,5 hodinovou užvaněnou italskou nudu, kde "se nic neděje" a kde většina narážek už dnes nikomu nic neřekne. Jeho zhlédnutí tak má v sobě o to víc bezděčného elitářství - tohle je film, který když si pustíte, tak se můžete spolehnout, že ho nikdo další nikdy neviděl a neuvidí, a vše podstatné už zde k němu stejně bylo řečeno v předchozích komentářích. Za mě tak jen pomyslný palec tam nahoru směrem k Ettore Scolovi - v mých očích to byl rozený velikán, který nám tady nechal spoustu krásných filmů. (12.07.2017)

V dvou a půl hodinu dlouhém, nekonečným nájezdem a odjezdem kamery rámovaném a netradičně povídkově strukturovaném filmu řeší pětice (více či méně levicových) intelektuálů rozličné problémy, z nichž ten hlavní všichni sdílejí - stárnutí. Terasa je spíše komedie než drama, ale dojde v ní i k ořezání prstu ořezávátkem na tužky, uřezávání penisu žiletkou a smrti hladem. No kdo by to nechtěl vidět! (15.05.2007)

"A pak že chlapi stárnou líp než my..." film o mužské deziluzi ze světa, ztráty svých ideálů, vlastního stárnutí, změn, které se jich týkají čím dál méně, které dobíhají čím dál hůře, z partnerství s mladšími partnerkami, pro které se stávají dědky...Zajímavý a neobvyklý je způsob vyprávění prostřednictvím vracejících se sekvencí, které otáčejí děj vždy k dalšímu protagonistovi (skvěle obsazenému, skvěle zahranému). (16.01.2010)