Réžia:
Ettore ScolaKamera:
Pasqualino De SantisHudba:
Armando TrovajoliHrajú:
Vittorio Gassman, Ugo Tognazzi, Jean-Louis Trintignant, Marcello Mastroianni, Stefania Sandrelli, Carla Gravina, Ombretta Colli, Milena Vukotic (viac)Obsahy(1)
Na terase se jednoho letního večera schází společnost italských padesátníků v krizi, kteří hovoří mezi sebou se svými mladými milenkami o životě. Tok jejich monologů přerušují příběhy novináře, scenáristy, dramaturga, producenta a komunistického poslance, kteří také debatují o politice, umění, talentu, vitalitě, stárnutí, o krizi a naději lidské společnosti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (20)
"A pak že chlapi stárnou líp než my..." film o mužské deziluzi ze světa, ztráty svých ideálů, vlastního stárnutí, změn, které se jich týkají čím dál méně, které dobíhají čím dál hůře, z partnerství s mladšími partnerkami, pro které se stávají dědky...Zajímavý a neobvyklý je způsob vyprávění prostřednictvím vracejících se sekvencí, které otáčejí děj vždy k dalšímu protagonistovi (skvěle obsazenému, skvěle zahranému). ()
V dvou a půl hodinu dlouhém, nekonečným nájezdem a odjezdem kamery rámovaném a netradičně povídkově strukturovaném filmu řeší pětice (více či méně levicových) intelektuálů rozličné problémy, z nichž ten hlavní všichni sdílejí - stárnutí. Terasa je spíše komedie než drama, ale dojde v ní i k ořezání prstu ořezávátkem na tužky, uřezávání penisu žiletkou a smrti hladem. No kdo by to nechtěl vidět! ()
Výstižná ilustrace uvadání ducha, k níž si připojuji slova Thoreauova: "Říkáváme v Nové Anglii, že nás každoročně navštěvuje stále méně holubů. Naše lesy jim nedávají dosti žaludů a bukvic. Tak, zdá se, navštěvuje každého dorůstajícího člověka rok od roku stále méně myšlenek, protože háj v našich duších je zpustošen - prodán, aby živil zbytečné ohně ctižádosti, anebo poslán do pily, a už pro ně není skoro ani větvičky, na které by usedly. Už s námi netvoří ani nepůsobí. Snad za veselejší roční doby slabý stín přelétne přes krajinu naší duše, vržený pertěmi nějaké myšlenky za jejího jarního nebo podzimního stěhování, ale vzhlédneme-li, nedovedeme objeviti podstatu myšlenku samé. Z našich okřídlených myšlenek se stala drůbež." ()
Dala jsem to celé bez pauzy a po zkouknutí jsem to ihned vypustila ze svého kino-repertoáru, a to nabobro. Začalo mě to bavit a zajímat ca. až po hodině a půl s nástupem vždy skvělého Tognazziho, ale zázraky se nekonaly ani v té poslední hodině. Intelektuální drámo-komedie pro "intelektuální" obecenstvo. Nakonec stejně všechny ty bláboly, lži a klišé končí jako muzikál - tralala a jedeme dál, dokud to jde, neb nám nic jiného nezbývá, zvláště v prohnilém kapitalismu! ()
Brilantní (počínaje vybroušeným scénářem originálně pracujícím s opakovanými návraty do téže výchozí situace), napěchované myšlenkami, ale dost odtažité. Na základě úryvků viděných a rozebíraných na školních projekcích jsem čekal víc. Jeden z těch filmů, které člověk tak nějak akademicky obdivuje, leč pod kůži se moc nedostanou. — Detail, ale: Trintignant je jako Ital překvapivě přesvědčivý, na Francouze. ()
Galéria (18)
Fotka © Les Acacias
Reklama