Manželstvo po taliansky

Snom každej prostitútky je vbehnúť do chomúta niektorému zo zámožných klientov. Niektorým sa to podarí, no veľa ich nie je. V tomto zmysle je Manželstvo po taliansky skôr podobné sociálno-kritickej rozprávke Zázrak v Miláne od tohto istého režiséra, len s chýbajúcim sociálno-kritickým presahom. Skutočnosť, že niekto začne prostituovať totiž nemožno automaticky spájať so sociálnou kritikou, hoci pozadie tejto skutočnosti je pár slovami vysvetlené. V popredí sú totiž vzťahové peripetie jedného páru. Je v nich donchuanstvo mužov, pre ktorých je atraktívna každá sukňa, no do manželstva túžia vstúpiť skôr s nenápadnejším stvorením ako s atraktívnou pobehlicou. Je tam aj večná túžba ženy vydobyť si srdce toho pravého, hoci ten sa vo veľa ohľadoch ukazuje len ako ľavý. Naznačené sú aj problémy s potomstvom, otec je tam často neistý. Ani univerzalita tém naprieč časom nezakrýva fakt, že celý film pôsobí zápletkou ako konštrukt, pri ktorom sa v rámci jednorazového divadelného zážitku môžem síce slušne zasmiať, no optikou filmu, zakonzervovaného časom vzniku, niektoré vtipy a scény jednoducho zastarali práve z dôvodu ich neživotnosti vo filme. Škoda. Námet aj herci sa priam núkali: chceme byť nadčasovou kultofkou! Žiaľ, úcta k divadlu a jeho spôsobu spracovania sa tu stala prednejšou než film. (22.09.2014)

Afektovaný, uřvaný, melodramatický, inu typický film Italky Sophie Loren a jejího sparring partnera Mastroianniho. I když tady je třeba poctivě říct, že ten jeho seladon tu byl dokonalejší než jinde.  Prvních pár minut jsem se ladil na po dlouhé době typickou filmovou "italštinu", všechno to spílání, lomení rukama, koulení očima a křik, na to bylo třeba si zvyknout. Ale pak se začal do příběhu plížit onen italský způsob romantického filmu, ten krásně sladkobolný příběh o osudové lásce, jímž se rád člověk nechá polapit a prostě si přeje šťastný konec.  Co do vyprávění možná hodně zkratkovité ...a měla/měli tři syny, a oni ji/je milovali..., ale  ono to je fuk. Láska je taky zkratka k duši toho druhýho, tak o čem se tu bavíme.. (21.09.2023)

Dalsi sympaticky taliansky film o romantickej dvojke ona + on. Stretli sa kdesi v akejsi italskej prasivej prdeli pocas bombardovania, a hned sa do seba zalubili. Tak to ma byt. Mastroianni je vyborny,. ovsem pani Sophia Loren este o cosi lepsia. Taketo filmy pohladia po dusi aj obstarozneho mentalneho invalida ako som ja. 100 % (23.09.2014)

Potkali se za války během bombardování Neapole. On je úspěšný podnikatel z dobře situované rodiny, má pro ní slabost, ale vzdát se kvůli ní svých ostatních avantýr neumí a ani nijak nechce. Ona je výrazně mladší, analfabetka se selským rozumem a lehká děva v lepším podniku. Miluje ho, ale... Aneb jak šel čas v jednom vášnivém vztahu plném intrik a přetvářek z obou stran kde je vše jako na houpačce. Pokud pojmete podezření, že je to jak z nějaké červené knihovny, tak nejprve zkontrolujte jméno tvůrce. Máte? Tak je snad vše jasné... Nejde sice o De Sicův nejlepší snímek, ale zřejmě o ten nejlépe zahraný, jelikož příslovečná chemie mezi ústřední dvojící Lorenová/Mastroianni je něco co se na plátně vidí málokdy. (18.11.2007)

Asi byla chyba cekat nejakou komedii, protoze i kdyz se tu par vtipnejch momentu najde, tohle je hlavne drama. A ze zacatku vubec ne spatny. Loren umira a Mastroianni vzpomina, jak se s ni seznamil a co s ni vsechno prozil. Pak se dej presune zase zpatky do soucasnosti a stane se jeden zvrat, kterej jsem ale cekal, nacez zacne vzpominat Loren a pote se zacne odehravat linie o synech. Coz uz je bohuzel zajimavy mene, ke konci uz film pusobi protahovanym dojmem a zacinal me nudit. Mastroianni sice hraje slusne a vypada jak nejakej mafianskej boss, jenze Loren je vetsinou dost nesympaticka a navic ji to ke konci filmu uz moc neslusi. (09.05.2009)