Paní z neděle

Na pohled nenápadný, ale velmi slušně natočený film, jehož kriminální linie není až tak zajímavá, ale který stojí na atmosféře a zobrazení společnosti své doby. Velmi dobré je i obsazení, kdy Marcello Mastroianni, ale zejména Jean-Louis Trintignant ukazují, proč se stali filmovými hvězdami. Jacqueline Bisset je především krásná a výborně se hodí do své role unuděné paničky z vyšších kruhů. Film se dá považovat za společenskou satiru lepší společnosti své doby, její "morálky" a životních cílů. Celkový dojem: 70 %. (14.04.2008)

... Teda, aspoň bude konkrétne i o jedného, mimoriadne perverzného architekta Garroneho menej, alebo komu vlastne bude chýbať, keď všetkých naokolo svojim bizarným správaním zväčša strašne odpudzoval [a či predsa náhodou nebola podobne perverzná i celá spoločnosť v rámci celku, tak to vari nechávam na dôkladné zváženie diváckeho obecenstva, ktoré napokon samo posúdi, ako sa totižto veci majú?], a tak bol v podstate i rovnako bizarným spôsobom chladnokrvne zavraždený, a veru vskutku naozaj dosť zvláštnym štýlom [divák potom sám uvidí ...] • Skrátka; asi od tohto konkrétneho momentu, sa už pomaličky začína rozbiehať i intenzívne vyšetrovanie zo strany turínskeho komisárstva, na čo sú dokonca hneď povolaní/nasadení až dvaja komisári, keď jeden z nich predstavuje komisára Santamariu v podaní Marcella Mastroianniho, pričom medzi úvodnými podozrivými, sa zrovna nachádzajú i títo: Anna Carla Dosiová v podaní Jacqueline Bissetovej a Massimo Campi v podaní všestranne nadaného Jeana-Louisa Trintignanta, ktorí mimochodom na úvod spísali akýsi list na adresu zavraždeného, v ktorom ho častovali nelichotivými poznámkami ... • Dalo by sa ďalej podotknúť práve i to, že vyšetrovatelia sú akosi prikrátkymi na tento chúlostivý prípad, a preto sa do vyšetrovacieho diania, pomaly, ale isto; zapája i ďalšia [rozporuplná] postava Lelloa Rivieru v podaní Alda Reggianiho, ktorý má ešte pred hlavným komisárom Santamariom, určitý náskok, podľa ktorého by mal byť zrejme vôbec prvou postavou v poradí, kto[rá] nakoniec vyšetrí zamotaný prípad ...? • Zaujímavé na tejto veci [na scenári] bolo snáď predovšetkým najviac to, že pôvodný okruh páchateľov sa postupne trochu zväčšoval, kedy som väčšinou len márne tipoval, kto by to mohol reálne i byť, pritom až niekedy počas posledných cca 5-10 minút, som na to i konečne prišiel s určitým prekvapením, že by som to vonkoncom neočakával, alebo sa neustále iba chodilo okolo horúcej kaše? • Zo strany režiséra & scenáristu: Luigiho Comenciniho sa dostavilo asi prvé sklamanie, čo sa týka jeho tvorby, keď si podľa mňa tentoraz naložil toho na plecia i o niečo málo viacej, než bol teda vôbec schopným odniesť. I napriek niektorým výhradám z mojej strany, sa naostatok jednalo o remeselne kvalitne zvládnuté remeslo s kontroverznejším obsahom, kedy samotný obsah [na ČSFD] o titule je mierne zavádzajúcim ... (19.10.2023)

Kritika snobskej dekadentnej spoločnosti je evidentná, aby tvorcovia zosilnili tento aspekt, nasadili hneď v úvode množstvo postáv. Táto kontraproduktívnosť sa našťastie rýchlo vytratila a divák sa mohol sústrediť na hlavné postavy, ktoré potom ťahali príbeh. Herecky je film nadupaný, kriminálna linka nie je príliš podstatná, humor jemný až neviditeľný. Priznávam, že som očakával viac. (02.08.2022)

Několik velice vtipných momentů dělá z Paní z neděle ještě koukatelný film. Je jen dobře, že autoři vsadili na nadsázku a nejsou moc vážní, protože jako běžná kriminálka by film vůbec nefungoval. Jinak slabší čtenáři budou mít jisto jistě velké problémy s čtením titulků, protože Italové posilují snad jen mluvící svaly, melou s neuvěřitelnou kadencí slov za sekundu, a skoro pořád. Teda, Marcello Mastroianni posiluje asi ještě i jinak, protože nepřipravenému divákovi předvede jednu nečekanou akční vsuvku. Co jste to za rodinu? Rozbili jste mi 18 penisů. Už Vás nechci vidět, a ani žádné policajty a Holanďany. (13.02.2007)

Nenápadná krása PANÍ Z NEDĚLE spočívá v úspěšně předstírané ležérnosti námětu, děje, samozřejmě i vyšetřování a posléze rozuzlení. Co předstírané není a naopak za ležérním uchopením díla postupně vyčnívá stále zřetelněji, je snobství a společenské přehrady. Policejní komisař posléze s politováním zjišťuje, že jeho jedinou slabinou je opravdovost - snad jediný vážný moment filmu. A paralelní divákovo zjištění, že i vysoce postavený policista je vlastně variantním druhem hračky propůjčuje nekonvenčně pojednanému kriminálnímu námětu společenskokritické ostří. I to jakoby mimochodem. Nenápadná krása je nenápadnou kvalitou. (26.08.2007)