Barmský videožurnál

Strhující "Found footage" dokument o hrstce odvážných kameramanů, kteří s nasazením vlastního života natáčeli represálie v totalitní Barmě. Pokud neznáte barmské dějiny, nezoufejte. v dokumentu je ve zkratce na začátku vše vysvětleno a díky formě, kterou je to celé natočeno, vás to ihned vtáhne přímo do ulic této 100% vlhkostí nasycené zemičky...o to víc mě pak zasáhlo to, jak se z postupně sílící euforie a naděje, že 100 000 protestující davy lidí a buddhistických mnichů dokážou svrhnout diktátorský režim, atmosféra postupně měnila v totální beznaděj a strach, když vladní jednotky začnou pálit ostrejma. Tohle bohužel není hollywood a film končí špatně, což mu jenom přidává. Tvůrci se nebojí ani rýpnout do vlastních řád, a to především když posloucháte jejich telefonáty (ano, revoluce potřebuje první mrtvé a ví to i novináři a ideálně kdyby to byl mnich a nejlíp reportér z cizí země). Nicméně intenzivní revolucionářská atmosféra z toho sálá takovým způsobem, že by jste okamžitě sbalili svojí domácí kameru a vydali se podkopávat silné nohy vojenských režimů. (04.08.2013)

Podle statistik týkajících se náboženství (?) je v Barmě (Burmě, Myanmaru) převládajícím náboženstvím (?) buddhismus, a sice v původní théravádinové formě. "Úzká cesta - théra váda", je tu tedy hodně široká. Není tedy divu, že původní Buddhovo učení na tomto místě a po tak dlouhé době, čas roztavil a vykrystalizoval tak, že by ho Mistr možná ani sám nepoznal: buddhističtí mniši jako vedoucí politická síla.... Druhým aspektem, který zde zaujme je samotná síť kamerových a mobilových dokumentaristů, kteří se snaží všechno perfektně zachytit, a předat (nejspíš i prodat) dál do světa, v čemž se neliší od řemeslných (citový vztah k předmětu jim neupírám, ale ten mají všichni) kameramanů, ať už filmují gorily, vulkány, tsunami, rebelie, teroristické akce, či jiné věci. Bez nich bychom ovšem tento dokument spatřit nemohli. A tak bychom se ze svých křesel a pohovek nemohli rozhořčovat nad tím, co se to v té Barmě zase děje, a nemuseli myslet na to, co se děje tady. (23.02.2019)

Nejemotivnější dokument, který jsem za dlouhou dobu viděl, díky reportérům DVB jsem mohl vidět všechny události tak živě...O to je bolestnější a víc frustrující fakt, že k něčemu jako změna se ani v nejmenším neschyluje. Nepřikrášlené záběry z ulic a rozhovory mezi reportéry, prožitky zainteresovaných lidí, kteří v oněch událostech dávají všanc svou budoucnost, zkrátka autenticita a lidskost, to vše podtrhuje vážnost barmské situace a vyvolává tolik potřebnou solidaritu, a upřímný soucit. A to bez cíleného tahu na citovou stránku. Velice obdivuji nasazení všech reportérů, samotnou Su Ťij a zejména všechny ty odvážné mnichy, kteří se nebáli vyjít do ulic i po těch strašných raziích a stáli tak strachem zlomenému národu oporou. (19.03.2011)

Těžko u tohoto kousku hodnotit něco jako filmařskou kvalitu, na místě je ovšem obdiv pro nebojácné žurnalisty-amatéry, kteří v jednom z nejtvrdších režimů současnosti riskovali a možná ještě riskují (ti co nebyli chyceni) svou kůži a vlastně celý svůj osud, protože trest by byl z nejtvrdších. Smekám a obdivuji. (16.09.2011)

Tohle by se mělo hodnotit na dvě půlky. Tu první jako dokument je to natočený převážně roztřepanou ruční kamerou, takže záběry nic moc. Já chápu, že je těžký filmovat, když na tebe vojáci střílej a všude kolem... Druhá stránka je o odvaze lidí, kteří byli schopni se postavit diktátorskýmu režimu v Zemi, o který sem do tohodle dokumentu nevěděl vůbec nic. Blbý je, že i když v ulicích protestovalo tolik lidí, stejně jim to bylo plat prtný, když dojde na zbraně, tak je to většinou na prd. (02.01.2023)