Moneyball

Moneyball je presne ten typ filmu, ktorý je zahladený do seba a nejaký kontakt s divákom mu je úplne ľahostajný. Samozrejme, filmársky dobre zvládnuté, scenár si odpúšťa akékoľvek záchvevy osudových momentov a v podstate si nedokážem vybaviť jedinú silnú scénu, ktorá by ma "odrovnala". Chladný nenápadný životopisný hit, neschopný ukryť svoj zámer okúzliť akademickú pôdu, čo charakterizovalo aj minuloročnú Kráľovu reč, no tá ma aspoň pohltila. Brad Pitt však hrá výborne. Súhlasím s Pomovou pripomienkou: keby scenár situovali do prostredia natáčania filmov, nadchlo by ma to určite viac. (18.01.2012)

Velká pecka. Tyhle sportovní životopisné dramata mě sakra baví, ať už se jedná o basketbal-Hustle, tennis-Král Richard a Borg/Mcenroe, lyže- Orel Eddie, krasobruslení- Já Tonya, auta- Le Mans 66 i Rivalové tak nyní přidávám do sbírky i Moneyball- baseball. Taky se přidávám k těm, kteří danou hru nejspíš nikdy nepochopí, ale zde to vůbec nevadí, na samotné hraní totiž až tak nedojde, spíše je zde hezky poukázáno na zákulisí managerů a tradeování hráčů, což mě překvapivě velmi bavilo. Obchodování s lidmi trochu jinak. Celý ten nápad o poskládání týmu z  hráčů, kterým nikdo nevěří jen na základě počítačových statistik je parádní. Brad Pitt jak jinak výborný, Jonah Hill taktéž fajn a na nich to také stojí. Výborně napsané dialogy, pár nečekaných zvratů, skvělá režie i napínavé finále z toho dělá poctivou filmařinu i zábavnou sportovní podívanou. Fakt skvělé. 8/10. (07.07.2022)

Mám baseball docela rád. Před dvěma lety jsem byl v NY na Yankees, ale asi jsem spíš měl zajet do Oaklandu. Moneyball je vynikající film s skvěle napsanými postavami, což je to nejdůležitější. A že je ze sportovního prostředí je pro mě bonus navíc. Mám z něho podobný pocit jako ze Social Network (Sorkin to jistí), radost sledovat dialogy postav. Spokojenost totální. (07.12.2011)

Pokud jste Američani, přičtěte si deset %, jestli máte rádi baseball, tak dalších 10, za (až moc civilního) Pitta taktéž. Jinak je to místy docela nuda s extrémním počtem narážek na baseballovou historii a s hutným herním slangem, bez jejichž znalosti jsem si film užila mnohem míň. A to ještě vím, co je to nadhazovač, meta a homerun. Fakt, že jde o Sorkinův scénář, je rozeznatelný do půl hodiny, i když to předem nevíte (souhlas s Marigoldem). Ukecanost u sportovců však není cool tolik jako u subkultury ajťáků a nerdů. Vyzdvihnout však musím to, že Moneyball obsahuje několik dobrých vtipů, které jsou částečně jakoby skryté v řeči a běžných gestech - neupozorňují na sebe, přirozeně se objeví, ale rozhodně ne každý se smál. 70 % s odřenou pálkou, ale na odplivnutí do kelímku to rozhodně není./// Dceřina (skvělá Kerris Dorsey) písnička byla skvělá, dokonce lepší než originál (!), ale její text působil spolu s finální scénou až příliš explicitně a lehce citově vyděračsky. A Jonah Hill by měl zůstat u vážných rolí, protože z něj poprvé vyzařovalo nějaké charisma./// S odstupem musím říct, že vlastně netuším, jaká je cílová skupina filmu. Starší nebudou stíhat číst hutné titulky, pro zamilované párečky je tam minimum romantiky, puberťačky na to půjdou kvůli Pittovi, ale žádné potencionálně kultovní scény se nedočkají. Pro sportovce je to příliš neakční a navíc s artovým přídechem. Není to ani jímavé a dobře stravitelné klišé jako Blind Side. Just enjoy the show. [Kino] (15.11.2011)

Sorkin to je (v poslednej dobe) stávka na istotu. Ten chlap vie ako napísať zaujímavé postavy, uvedomuje si ich zraniteľnosť a zároveň výnimočnosť a takisto vie za čo sa oplatí bojovať. Za témy (v tomto prípade, kvapkami potu a zákulisnými procesmi odmakané méty), ktoré by chcel zdolávať nejeden nadšenec, ale poväčšinou, kvôli slabej prezieravosti či naopak prílišnej pompéznosti sa to dotyčnému nakoniec nepodarí. Buď sa roztopí pod nánosom neprimeraného patosu zakladajúceho si na (napr.) krátkozrakom prednášaní ľudových múdier alebo neprestajne onanuje nad doslovným adorovaním vybraného subjektu (= športu) prostredníctvom "akčného" napodobovania. Aaron je však (aj za prispenia pevnej ruky Benetta Millera) iná liga, liga v ktorej sa síce vyhráva, ale zadarmo sa nič nedostáva, hrací priestor v ktorom sa emócie očakávane dolujú, no hlavne vtedy keď si to okolnosti fakt vyžadujú, je to jednoducho miesto kam sa človek so zmyslom pre významové nuanse či detail ako taký rád vydáva a sklamaný takmer nikdy neodchádza. Inými slovami sa tu stretávame s niečim - čo do prirodzeného športového sentimentu a číselných prepočtov/štatistík - perfektne vyváženým, ku prospechu veci odprosteným od zbytočných rodinných/milostných odbočiek, akumulovaného heroizovania a početných, do seba zahľadených slowmotion sekvencií. Niektorým príbuzným kúskom sa to vďaka zručnému spracovaniu a srdcu na správnom mieste tolerovať dá ("Any Given Sunday", "Miracle"), podaktorým sa zas ono bagatelizovanie diváckych potrieb skrz vyššie uvedené presľapy - aj napriek pozoruhodným námetom - prijať len tak ľahko, bez výčitiek nedá ("Jerry Maguire", "Damned United") a preto s otvorenou náručou vítam práve filmy typu "Moneyball". O tom, že "nemožné neexistuje" vypovedajú skromne, a pritom intenzívne, dokážu navodiť vnútorné chvenie, a nemajú potrebu vydierať a v neposlednom rade, zdôrazňujú tŕnitosť i krásu životných ciest ktoré si z neúspechu, z nedosiahnutia cieľa, hlavu nerobia a idú ďalej...ten cieľ totiž nemusí byť vždy, tým najpodstatnejším. (13.12.2013)