42: Zrod legendy

Tak to už hej! Krásna pocta Jackiemu Robinsonovi, ktorého vstup do najvyššej baseballovej ligy znamenal revolúciu. Inšpirované skutočnými udalosťami, no pochopiteľne pre zvýraznenie celej náročnej situácie asi aj dosť prikrášlené. Ten rasizmus v USA bol fakt neznesiteľný - nielen v bežnom živote, ale aj v športe. Ako náhle sa niekto snažil angažovať v niečom, kde boli "domáci" belosi v prevahe, razom sa zdalo byť všetko beznádejné. Ale tento film ukázal, že jediný spôsob ako preraziť je nenechať sa vyprovokovať - a veruže Jackie dokázal poriadne odolávať a sústrediť sa výhradne na hru. Osobne obdivujem jeho psychiku, lebo toto vydržať a doslova pretrpieť, to chce veľkú dávku sebakontroly a psychickej stability. Veľmi pekná pamiatka na Jackineho počesť. R.I.P. #42 (1919 - 1972) (09.01.2014)

Jediné co bych malinko, ale opravdu malilinko vytknula, je to, že na malou chvilku film začal nudit, ale pak se zase hned probral a velmi dobře plynul, v tomto životopisném dílku o baseballovém hráči černé pleti, skvěle zahraném Chadvickem Bosemanen v poválečné, rasistické Americe a s perfektním Harissonem Fordem.. (09.03.2019)

Sportovní filmy mi nejsou díky limonádovým happyendům blízké. Stejně jako romantické komedie jde o stále stejné scénáře dokola. Zde ale cítím něco víc. Sice má film také dobrý konec, ale ten není v mých očích tak proklamovaný jako obvykle a důraz je kladený spíše na emoce, pocity postav a historický mezník golfu. Film jsem viděl na dvě půlky. První jsem si pustil už dost dávno, a jelikož první polovina neslibovala nic jiného, než obtíže jednoho hráče, který opět v závěru zazáří, jsem film vypnul a k druhé polovině jsem se odhodlal až po delší době. Je faktem, že druhá polovina filmu je mnohem lepší a emočně zvládnutější. Rozhodně film také vděčí hodně Harrisonu Fordovi, který dal do své role duši. Na druhou stranu mi nesedí Chadwick Boseman, který se nějak neumí ponořit a emočně je dost chladný. Je ale fakt, že jeho podoba se skutečným Jackie Robinsonem (který byl ukázán v závěrečných dodatcích) je dokonalá. Za emoce (hlavně v závěru), historický odkaz filmu a výkon Harrisona Forda, dávám tři hvězdy, na víc to dle mého pohledu nemá :-) (09.11.2013)

Všechna možná klišé sportovních filmů a filmů s rasovou tematikou pohromadě. Nejsem fanda baseballu, Jackieho Robinsona jsem neznal, pouze mám rád poutavé filmy, které mě dovedou pobavit. 42 se to povedlo tak napůl a ještě s odřenýma ušima. Je to pohádka, ve které se během dvou dlooouhých hodin nestalo naprosto nic nečekaného (a to přesto, že o Robinsonově životě jsem nevěděl doopravdy nic), jen jsem si v duchu odškrtával "povinné scenáristické položky". Vše naštěstí zachraňoval fantastický Harrison Ford, který si roli očividně užíval (a bručel skoro jako Walter Matthau). (03.05.2014)

Tyhle životopisný filmy a kort ze sportovního směru, kdy se člověk dostane ze dna až na vrchol, prostě maj něco do sebe. Ale musej co nejdřív zaujmout. V tomhle případě se dokonce jednalo o prvního černocha v baseballu v době obrovskýho rasismu. Je tu pěkně vidět, jakejm překážkám musel čelit díky svý barvě. Ale je to sympaťák, ono snad ani nejde mu to nepřát, aby se prosadil. Pravděpodobně kvůli tomu, co vytrpěl, dneska hrajou baseball a ostatní sporty obě rasy společně. Navíc ani není třeba baseballu rozumět, aby se na to dalo koukat, je to hlavně o tý lidský rovině. Mimo to se ale stejně na konci dozvíme zajímavý věci o čísle 42, o kterejch sem v životě neslyšel. Jestli opravdu takhle proběhla první sezona Jackieho Robinsona ve skutečnosti, tak klobouk dolu. (25.06.2015)