Iluzionista

Předně, nemám žádné zkušenosti se jmény jako jsou Chomet či Tati. K filmu jsem přistupoval s min. očekáváním, prostě jenom momentální využití nabídky čt2. Ze začátku se to tvářilo tak nějak nejistě, komedie, drama? No nakonec se z toho vyklubal pěkný, i když smutný příběh o dobrákovi, který by se rozdal, ale okolní svět mu neoplácel zrovna stejnou mincí. Závěr taky nepřinesl nic moc pozitivního, ne však, že bych něco takového čekal. Deprese, sentiment (v kladném slova smyslu), fajn hudba a atmosféra. Slabší 4*, vcelku příjemné překvapení. (10.09.2012)

Pro mě rozhodně lepší než Trio z Belleville... Tam mi i sebelépe vykreslené a sebezajímavější postavy (jako třeba číšník) za nějakou chvíli začaly lézt na nervy, pro což v tomto snímku není místo, postav je tak akorát a mají přiměřeně prostoru ;). Budu toho od vás asi muset shlédnout víc, pane Chomet :-). Btw, krvežíznivý králík to u mě vyhrál na celý čáře :o) (09.07.2010)

Naše existovanie /potreba lásky, nevyhnutnosť priateľstva/ čoby najväčšia ilúzia, neuchopiteľná a nepochopiteľná, napriek tomu krásna a nekonečne inšpiratívna. S minimom slov (veď na čo), v hopperovských farbách, nostalgicky, clivo, s vtipom a odvahou (ach tí kabaretní umelci), láskavo, s pokorou a obdivom k svojmu autorovi. Pohybujúce sa obrázky a La Grande Illusion...a ja teda už mlčím, psssst... (12.07.2010)

Když jsem před nedávnem u staršího snímku pana Chometa (Les Triplettes de Belleville) psal, že se v něm nepohybují žádné skutečné postavy ale spíše kreaturky, v koutku duše jsem snil o tom, že v dalším snímku pan Chomet vystřihne nějakou skutečnou postavu a do své nezaměnitelné a mistrně zpracované tvorby otiskne i trochu více té lidskosti. A to se stalo - bohužel v míře větší než vrchovaté. Byla to opět filmová lahůdka a krásná podívaná, nicméně dokonalým Chometovým dílem by pro mě byl jakýsi kompromis mezi hravou karikaturou Tria a striktní realitou Iluzionisty. Tak třeba příště. (28.05.2013)

Filmům francouzské výroby se docela úspěšně vyhýbám. Proto není překvapivé, že jsem před Ilusionistou neviděl ani jeden film od Tatiho nebo Chorneta. Přesto nebyl problém tam cítit tu nostalgii a těžce dopadající vědomí nenávratnosti jednou (ne-)investovaného času. No a navíc mi Ilusionista přidal další plusový bod k zavítání do Edinburghu. (01.03.2011)