Stará dáma a holubi

Krátký geniální groteskní příběh s melancholickou atmosférou a retro prvky by mohla zvládnout sezobnout širší divácká základna. (Autorův pozdější styl bývá spíše pro příznivce umění). Specifický humor, rukopis a precizní práce s klasickou animací s lehkostí ne/skrytě dávkuje různé symboly a kritiku. Karikuje, do jakých extrémů se až dá zajít (nejen v podobě konzumu, různých potřeb a obsesí). Děj má spád a celek protkává zvláštní satirická poetika, chytře promyšlené detaily a scény, francouzské prostředí i hudba. Každý si dle vlastního uvážení a ochoty něco najde, nebo ne/objeví další motivy a spojení. I kdyby neměl mít Chomet žádný jiný zářez, tak jeho animátorská práce je pro mozaiku řemesla významná. Malé mínus cítím, jak spojitost konzumu s Američany zde byla až didakticky přímočaře natlačena, sbedlo by mi více odlehčené symboliky, pokud už to tam autor chtěl mít. (Další krátké zamyšlení k tomuto snímku dám časem na profil do deníčku). (13.06.2023)

Sylvain Chomet je génius, renesanční umělec, mistr animace a člověk s nekonečně bujnou fantazií. Jeho příběhy mají značně specifický humor, melancholickou atmosféru a jen tak mimochodem jsou originální a zároveň i dokonalé v každém myslitelném ohledu. Včetně jeho úchylky pro extrémně sympatické charaktery vypasenějších zvířat. Platí to i tomto krátkometrážním předchůdci Tria z Belleville. Jedno zda zrovna sledujeme snovou horrorovou vsuvku či vychytralý plán na obstarání obživy. Chomet totiž baví v každém okamžiku. Ano, jeho styl není pro všechny, ale který opravdový umělec je milován všemi, že? (25.11.2007)

Skvělá groteska, která nezvykle demontuje pařížskou idylku (nic proti, madmoiselle, stále vás mám rád) a už vlastně za tohle si zasluhuje ocenění. Dílko ale nenabízí jen tohle, líbilo se mi také experimentování s humornými chvilkami u hororově laděných scén (kdyby podobně vypadaly argentovky, nezlobil bych se :-)). Chomet si tedy u mě napravil po nepovedeném Triu z Belleville reputaci, ovšem opět nechápu, proč musel opět karikovat zámořskou společnost stylem, jaký mi neseděl u jeho celovečerního debutu. Ale i tak stále dobrá úroveň. (31.05.2010)

Naprosto dokonalé retro, z ktorého melancholická atmosféra starých, farebných uličiek Paríža za doprovadu šanzónovej heligónky priam srší. Aj keby sa tam nič viac nedialo (nehrozí), tak na podobné obrázky mám jednoducho slabosť. A ako malý bonus rovnítko medzi amíkmi a holubmi. Sú tuční, otravní je ich všade ako maku a nie je z nich úžitku :) (14.02.2007)

Za těch třináct let se holubí manýry po světě nebezpečně rozšířily. Rozhodně nebude milé, až dorazí kočky... Četník se postupně stává lidským holubem ("Hej, ten Amsterdam je pěknej! - To je Paříž.") a proměna jeho osobnosti jen dotvrzuje, jak jsou podobní lidé mimo (paralela s mimózností Američanů a postupným degenerováním protagonistovy mysli). (19.09.2011)