Iluzionista

Asi jsem barbar nebo nejsem mentalne pripraven vstrebat dlouhy animovany film temer bez promluveneho slova, ale v tomto pripade at se na me nikdo nezlobi, protoze zapletka neni schopna utahnout cely ani ne hodinu a pul trvajici film, jinak nechapu premiru pozitivnich reakci, kdyz ma hodnoceni brat film jako celek. Technicky samozrejme precizni. I tak velkorysych 45% (16.04.2011)

Sylvain Chomet má po tomto filme za sebou svoj druhý celovečerný film. Opäť film animovaný, opäť nominovaný na Oscara. V skutku impozantné je pozorovať Chometov veľmi decentný režijný prístup. Prvé, čo vám pravdepodobne padne do očí bude veľkosť záberov. Celých 80 minút je vyskladaných z veľkých celkov. Spolu s kompozíciou obrazu tak dokáže dokonale vykresliť prostredie, v ktorom sa naše postavy Tatischeff s Alice pohybujú. Či už ide o exteriéry Edinburgu odetého do mrholenia, alebo zatuchnuté zákulisia, šatne a hotely. Chomet pomocou prevažne ručnej animácie, kde tu podporenej aj tou počítačovou, vytvára nostalgický a melancholický pohľad do doby povojnovej Európy, v ktorej už niet miesta pre starého iluzionistu. (08.03.2019)

Broken Swordovský look v celovečerním animáku. Animace ve mně vzbudila mnoho vzpomínek a celý film se tak pro mě stal nostalgickou záležitostí. Trio z Belleville jsem neviděl, a tak jsem k Iluzionistovi usedal neposkvrněn Chometovou tvorbou. Animace je roztomilá a úsměvná, příběh už tak veselý není. Ten je spíše melancholický, s občasným deštěm deprese, který se promítá do depresivních příběhů klauna s břichomluvcem... Iluzionista je vlastně spíše smutným animáčkem, který si najde cestu zejména k dospělejšímu publiku. Iluzionista splnil vekerá má očekávání - jen více podobných animáků. (13.03.2011)

Další film od Chometa je sice vizuálně úžasný, ale příběhově mě to až tak nedostalo, jak jsem možná čekal. Zpracování na 5*, příběh asi tak 2* (skoro nic se tam neděje), ale za tu úžasnou melancholickou atmosféru a skvělou hudbu dám 3,5*. Silně pocitová záležitost - oproti Triu z Belleville se tu skoro nic neděje. Ale to už jsem psal. Po finálních titulcích ještě přijde fórek na odlehčení, tak vydržte ;) (02.10.2011)

Beznaděj a smutek vyzařuje z každého okamžiku poněkud sentimentálního příběhu, z každého obrazu i postavy. Ať už je to hlavní postava, břichomluvec, starý klaun nebo Alice, která postupně ztrácí nevinnost výměnou za stále další zbytečnosti mámené z laskavého kouzelníka. Přes pozvolna plynoucí vyprávění člověk téměř nedýchá silou příběhu, kde celkovou atmosféru dokonale dokresluje nejen hra stínů a světel společně s ošuntělými kulisami hotelů a prázdných sálů, ale také melancholický hudební podkres. Občasný úsměvný okamžik je vzápětí setřen dalším smutným obrazem, ať už je to loutka ve výkladní skříni, oprátka či děti kopající na ulici do rezignovaného klauna, a vše pomalu, pomalounku, plyne k pointě, která dá příběhu, kouzelníkovu jednání i tomu ostatnímu další, nečekaný, rozměr. Jsem rád za klasickou, téměř staromilskou animaci, a jsem rád, že to byl víc Tati než Chomet. (27.05.2011)