Zem - história jednej cesty

Těšil jsem se na pěkný dokument o planetě Zemi. Místo toho jsem se dočkal uplakané hysterie o apokalypse lidské civilizace. Co nám vlastně chtěli autoři filmu říct? Snad že od doby co člověk slezl ze stromu, začal chovat dobytek a okopávat brambory, šlo to s naší matičkou Zemí od desíti k pěti? Člověk přeci nedělá nic jiného než ničí naší krásnou planetu stále RYCHLEJI A RYCHLEJI. Film na diváka apeluje slovy „Je na nás, co s tím uděláme, jak bude příběh pokračovat.“ Copak někdo může ovlivnit, že v Bangladéši jsou záplavy, v Africe sucho a hladomor, lidé chtějí jezdit auty, bydlet v domech a v poušti staví mrakodrapy? Trochu zbytečná a pokrytecká agitace za lepší svět. Překvapivě autoři nabízejí v samotném závěru svou vlastní cestu, jak věci napravit. Mimo jiné doporučují nahradit stávající elektrárny větráky a solárními panely (naprosto nekritický obdiv zelené energie). Zbourat bariéry mezi lidmi, otevřít hranice, přestat zbrojit, peníze dát na pomoc chudým. Pokud možno aby všichni lidé na světě se měli stejně dobře, žili spolu v dokonalé harmonii stejně jako v harmonii s přírodou. Prostě naivní pohádka, která je úplně vytržená z reality fungování světa. Dobrá zpráva je, že člověk také jednou vyhyne, neboť jeho existence je jen malým zlomkem času života na planetě Zemi. Naše planeta už zažila mnohá vymírání druhů a toto bude jen jedno z dalších. Planeta nás přežije všechny a bude tu ještě nejméně 4 miliardy let. Netřeba se obávat, že ji zničíme. Jen jí dočasně pozměníme. Třeba se pozmění i člověk, ale určitě ne díky hysterickým filmům jako je tento. (20.11.2016)

Neuvěřitelné okouzlení, nehorázné roztrpčení i konejšivá naděje - přesně tyto pocity se u mě střídaly při sledování úžasného snímku, který bývá posměšně nazýván ekologickou agitkou - možná, že člověk není až tak zhoubným faktorem klimatických změn, jak se zde (ale i jinde) dozvídáme a podílí se "jen" na jejich urychlení, přesto považuji varovné signály, provázející tento film, minimálně za užitečné. Zpočátku mně nesedl Svěrákův vypravěčský doprovod, pod návalem emocí jsem však jeho uspávací tón přestala vnímat a nechala jsem se plně unášet překrásnými výtvory - přírodními i lidskými. (08.12.2009)

Po prvej časti: Zem zhora a zároveň zblízka. Chvíľu sme v Kostarike, strihom zase v Indonézii a v zápätí v Himalájach. Ako podnet na zamyslenie osožné, informačne samozrejme povrchné. Ide o to, ak vás niečo zaujme, naštudujte si. Vizuálne nádherné, až mi pripadá, že ten komentár je tam navyše. Z jedného uhľa pohľadu je, z iného je to vlastne práve o ňom. (15.10.2014)

Hodnocení tohoto snímku je v mnohém sporné. Jak hodnotit film a nehodnotit pouze jeho téma? Jak hodnotit krásné záběry, které díky své prvoplánovitosti koketují s označením kýče? Jak přijímat zjednodušené teze, jež vypravěč klade a na nichž celý film stojí? Projekt je to úctyhodný. To bez diskuzí. Jako popularizování závažných myšlenek o globalizaci, globálním oteplování a ničení přírody to funguje výborně. Po umělecké a v mnohém i dramaturgické stránce jde však o hrozně rozkolísaný projekt. Oproti jiným podobně zaměřeným filmům (např. Redgiova Qatsi trilogie) tedy hodnotím Home jako hodně dobrý průměr, který si neklade žádné umělecké ambice ale zaslouží si určitě vaší pozornost. (P.S. Hudba nejednou připomene melodie Philipa Glasse.) Více v recenzi na indiefilm.cz. (28.05.2009)

"Na pesimismus je už pozdě." Brilantní dokument. Úžasné letecké záběry přírodních krás i lidského řádění spojuje naprosto skvěle napsaný komentář, jenž v původní verzi předčítá Glenn Close, v české pak poněkud překvapivě Zdeněk Svěrák. Film si nebere servítky a každého, kdo ho označí za lacinou ekologickou agitku, je mi líto. (17.06.2012)