The Doors - When You're Strange

Připoutejte se, prosím... k valící se nirváně, zabořené v edenu i infernu umělecké neposlušnosti. Zkrocen nevyzpytatelností. V kůži rebelské. Zachycen ve dveřích srdcem uctívačů mikrofonu rockerského. „Dveřník“ J. Depp otevírá tím správným klíčem fatalistický flám nedočkavého tažení extáze výpadů „nebeské zkaženosti.“ V temnotách slávy, ve službách pravidel svobodo(s)myslnosti. The Doors kolem dokola. The Doors – ikonicky náchylné, vzpurně žádané, světským kontraktem hýřivé, bohémským playlistem opojené. Bytostný rauš doorsmánie, divoký zlatý hřeb chráněnce kultu rozeklané virtuozity, excentrického dobývání pod pódiem. Pohled přes práh zběsilých démonů. Beatnický prapor stoupá vzhůru, platonická dekadence vzdoruje. Honorář zhynul. Mikrofon byť osiřel, neumlkl. Prokletý básník kvílení 20. století Jim Morrison, provazochodec psychedelických rituálů, balancující na okraji fenoménu génia a potenciálního vyděděnce konformní absurdity, kalných incidentů přitažlivosti, za dveřmi lokálu cizoložného vnímání. When you´re strange, but not lost. Immortal Jim Morrison. Infinity of The Doors. (13.02.2015)

Je chvályhodné, že sa podarilo vytvoriť dokument uplne bez hovoriacich hláv, pre hudobnú skupinu je to takto aj vhodnejšie. Autori si naozaj dali záležať a neobišli nič z búrlivého Jimovho života. K dokonalosti mi tu akosi niečo chýbalo. –––– Kdyby dveře vnímaní byly čisté, člověk by uzřel vše, jak to je: nekonečné. (12.02.2015)

Vlastně se plně ztotožňuju s komentářem kleopatry, která si tenhle dokument nemůže vynachválit. Možná tento dokument úplně nepřináší nějaké nové a šokující informace, zato ale přesně vystihuje to, čím si The Doors, včetně Jima, celou jejich fungující kariéru procházeli. Od začátku až do konce. Vše je naprosto objektivní, díky velice blízkým záběrům hodně osobní a díky Deppovi vyprávěno silně bez emocí. I přesto, že se ví, jak velkým fanouškem The Doors je. Na závěr tedy nezbývá nic jiného, než si na Jima udělat obrázek svůj, což je velké plus tohoto dokumentu. No a jelikož mám The Doors rád a díval jsem se na tento dokument právě z tohoto důvodu, nemohu jinak, než zdejší hodnocení naplnit pěti hvězdičkovou salvou. (14.02.2015)

O The Doors som videl hraný film a poznal cca štyri najväčšie hity. Dokument ponúkne divákovi niečo iné, ako film hraný, ale za srdce ma viac chytil a do vnútra Jima zaviedol Oliver Stone. DiCillov film je trocha krátky, povedal by som, že viac pre tých, ktorí o skupine a spevákovi toho veľa nevedia. Čiže aj pre mňa a osobne mi to stačilo. Potešia samozrejme autentické zábery z koncertov a nahrávacieho štúdia, ale najhodnotnejšie na dokumente je režisérov zámer, aby sme si na Morrisona urobili názor sami. Inými slovami nám netvrdí, že ak niekto robí na pódiu oplzlosti, je to nejaký hlboký umelecký prejav a že možno je spevák iba mimo a mal by navštíviť psychiatra. (23.07.2016)

Manzarek s DiCillo prohlašovali, že tento dokument bude takový antiStone, že bude oproštěn od bludů, pomluv a legend jak vystřižených z deníku Blesk. To se sice úspěšně povedlo, nicméně vzniknul z toho dost bezpohlavní preparát, nemastný neslaný. A to přestože záběrů, které jsem v životě neviděl, je tam celkem dost. Nová fakta a zajímavosti, která nejsou dostupná v každé knížce nebo na Wiki, ale abyste hledali lupou. Škoda, zvlášť protože premiéra v kinech a na dvd byla odložena snad o rok a půl. (02.06.2010)