Chata v horách

A to se teď jako bude víc hulit, aby nám cenobiti nenakopali prdel?! Ono je to asi takhle, The Cabin in the Woods není ničím a zároveň je vším, co od prvních minut filmu očekáváte. Souběh všech příběhových linek je tak neurvalý, až to celý působí jako sprej proti rýmě - rychlý nástup účinku, ale za pár desítek minut toho máte zas plnou hlavu. Postavy a postavičky, charaktery, o ty tu vlastně vůbec nejde, Kristen Connolly má fakt pěkný oči, plus mínus nějaký prsa a zombies, to už dneska nikoho nerozhodí. Přesto zašel Drew Goddard za všechny předepsaný hranice vetšiny hororových subžánrů a v bláznivým dějovým slepenci, který funguje na principu Rubikovy kostky, dal divákovi do ruky otevřenou možnost složit si z předhozený šablony individuální celek. A když vám z toho nakonec nelupne v bedně, možná zjistíte, že Hellraiser pouští lesního ducha až za krajní meze. V době, kdy už je skorem nemožné přijít s naprosto neokoukaným příběhem, se míra originality měží odvahou překročiit vlastní stín (a nebrat se při tom smrtelně vážně). To se The Cabin in the Woods daří na slušných [final rate: 75%] (23.05.2013)

Tha Cabin in the Woods představuje (r)evoluci moderního horroru, vracející se zpět k samotným kořenům. Tahle chata je doslova přeplněna neuvěřitelnými nápady, příjemnými odkazy, neopakovatelnou atmosférou a nevtíravým humorem, který jen dokresluje celkovou poetiku filmu. A co víc, všechny tyhle atributy jsou i přes všemožné alternace narativu dokonale kompaktní, zejména díky ohromnému nadhledu, jenž si Whedon s Goddardem dokázali udřžet v průběhu celé stopáže. Samotné propojení s mistrovým dílem pak funguje přímo bravurně. Máme před sebou novodobou klasiku. (21.08.2012)

Nevěděla jsem do čeho jdu a po celou stopáž jsem byla na rozpacích, jestli se mám bát, smát, nebo brečet. Nakonec jsem zvolila jako nejvhodnější reakci smích: bát se nebylo čeho a úplně k pláči to zas nebylo. Ale ke spokojenosti to chtělo přitlačit na pilu humoru a úchylnosti přece jen s větší silou a vervou, takhle ten podivný žánrový guláš zůstal nedochucený a poněkud vlažný. Když pominu nelogičnost celé té apokalyptickégrotesky, pořád mi není jasné, jak vlastně přežil ten, co byl považován za mrtvého? Možná mi v těch temných zombi scénách něco podstatného uniklo, protože při nich bylo hovno vidět. Taky bych byla radši, kdyby si vylosovali vodního muže a ne ty nudné zombíky! Trocha smíchu, hodně zmatku, mírné zklamání = 55%, ta třetí hvězdička je čistě za nahláškovaný realizační tým, zvláště za pána "Nasrat! Nasratnasratnasrat!". (24.06.2013)

Evil Dead meets Příšerky s.r.o. a pak přijde něco, co tu ještě nebylo. Teda bylo, ale ne tak hezky pohromadě.. Bez kladívka z Baumaxu poloviční Thor, lechtivý cynismus, břitký vtip, velmi nízká pravděpodobnost sequelu a profesionální poker s klišé. Whedon s Goddardem rozdají karty ke hře, kterou dobře znáte, občas vás znejistí divnými zvuky jako by padajících kuželek a pak najednou zjistíte, že nehrajete karetní hru, ale že sedíte na konci navoskované dráhy a letí na vás bowlingová koule plná věcí, prostřednictvím kterých by chtěl naposledy vydechnout každý hororový fajnšmekr. No mně na seznamu ještě scházeli Černý mlynář z Čarodějova učně a blonďatý čertík Kevin McCallister, kterého rodiče úmyslně zapomínají doma, aby měli klidnou dovolenou, ale nemůžu mít všechno, že jo.. „Do NOT read the Latin!“ (17.05.2012)

Tohle je snad ten nejvic prekombinovanej a vykradecskej horor jakej jsem kdy videl jako ocenuju pokus o neco neotrelyho ale ve finale to dopadlo docela tragicky jak tu par lidi trefne napsalo a ja s nima musim souhlasit napadne to pripomina pejska a kocicku jak varili dort a jak to dopadlo vime vsichni... (05.08.2013)