Raňajky u Tiffanyho

Rád bych zde vysvětlil, proč jsem tenhle film nikdy neviděl celý, až nyní (dokoukaný vyloženě na sílu), a proč mi přijde odpudivý. Především éterická Audrey tu hraje mimořádně extra nesympatickou dilinu (já vím, záměr). Připomíná mi fifleny z gymplu, které moc dobře věděly, že jsou neodolatelně lákavé pro své klučičí protějšky, a tak záměrně provokovaly, jen aby se dle svých slov "dobře bavily". Audrey tu přesně v tomto stylu předvádí neodolatelná kukadla, účesy, róby etc. (povrchní svět módy), ale z úst vypouští takové banality, že by se za ně styděl snad i začínající scénárista. Navíc příběh je tu doslova nulový. Komediální prvek - domácí pán hájící svoje práva na večerní a noční klid, je asi to nejlepší, co tenhle film nabízí. Ono vlastně není o čem psát, nezasmějete se a jestli se dojmete, je s otazníkem (já ne - není nad čím, ačkoli se filmaři snaží, seč můžou). Z celé filmografie Audrey Hepburn asi nejslabší film. Film, který mě vyloženě štve. (22.01.2023)

George Axelrod knihu ne zploštil (jelikož ta byla tenká až dost), nýbrž roztáhl do podoby celovečerního filmu. Kdyby měla Snídaně třicet minut a tvořila by jednu povídku z mnoha, jednalo by se o opravdový klenot, takhle budí dojem rychlé splácaného produktu vzniknuvšího na základě mimořádného úspěchu úžasné novely Trumana Capoteho. Arogance George Pepparda bije do očí, přitom ne on, ale Andrey měla mít v jejich vztahu hlavní slovo, nemluvě o roli Mickeyho Rooneyho, výborného komika, ne však tak výborného, aby dokázal zamaskovat, že není Japonec. Ale pořád je tu oscarová hudba Henryho Manciniho, který věděl co dělá, stejně jako Audrey, když se postavila zásadně proti vystřihnutí svého krátkého pěveckého vystoupení. Je to jeden ze střípků, které zachraňují tuto „nevěrnou“ adaptaci před úplným zapomněním. Musím podotýkat, že všem těm střípkům dominuje svůdná, rozkošná, neodolatelná, šarmantní, okouzlující, rozpustile naivní Audrey Hepburnová? Prázdiny Římě zasloužily pochvalu především díky ní, Snídaně u Tiffanyho ji zaslouží jenom díky ní. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Eddard, dzej dzej, Lavi, Vampireman (08.08.2006)

Velké hvězdě světové kinematografie Audrey Hepburn v kariéře vždycky výrazně pomáhal její křehký vzhled, něžná tvář a úžasná kukadla, za kterými dokázala dovedně zakrýt, že až tak skvělou herečkou není, a vedle výše zmíněných přednostní hrál v jejím úspěchu roli i fakt, že si dokázala vhodně vybrat role tak, aby si na nich nevylámala zuby. Přesto se v její filmografii najdou mnohem náročnější snímky než Snídaně u Tiffanyho, jako je např. My Fair Lady nebo filmy, kde musela prodat mnohem víc hereckého umu, jako je kriminálka Čekej do tmy. V případě jejího patrně nejslavnějšího filmu Snídaně u Tiffanyho jsem měl vždycky pocit, že ten film divákovi neservíruje ani tak příběh, jako právě Audrey a její vnady. Je to prostě one girl show, jinak se dá Snídaně u Tiffanyho považovat za veskrze průměrnou romantickou konverzačku, která mě ani jednou nerozesmála a na dvou či třech místech mě lehce zasáhla svou dojemností. Chtěl jsem dát tři hvězdičky, ale když jsem se k filmu nyní napotřetí vrátil, dokázal jsem u něj natvrdo usnout, a to by se tříhvězdičkovému filmu stát nemělo. Celkový dojem: 45 %. (24.10.2010)

Koktejlová bríza s letmými doteky zakaboněných spodních proudů, která dokáže být úžasně vstřícná, jiskrná a vitální, ale také úžasně statická a... letální. Buďte však bez obav, pozitiva (při překousnutí standardizovaných romantických patálií) převažují, třebaže jsem se vzdor očekávání zrovínka blahem netetelil. Audrey je (jak jinak) zlatíčko, drahoušek, je nepřekonatelně okouzlující/protivná (dle potřeby) ve všech hereckých polohách, zato "cylona" George Pepparda by v jeho podání rigor mortis zastala i figurína z výlohy Davidova fotbalového tajemství a jeden by nepoznal rozdíl. Lví podíl na dnes již prověřené klasičnosti má kromě Audrey sem, Audrey tam i akademicky oštemplovaná Manchiniho hudba, která dá posluchači možnost napojit se přímo z prchavé měsíční řeky... Ovšem Rooney aka pitvořivý Japonec? No comment. (07.03.2009)

Nezapomenutelné momenty jsou proloženy průměrností a poskládány v neústrojný celek. Zpočátku nepříliš vtipná a romantikou neoplývající romantická komedie se teprve někdy v půli stane v dobrém slova smyslu hodnou svého žánru. Scény z onoho dne, kdy se Holly a "Fred, darling" vydávají dělat věci, které nikdy nedělali, vyvolávají na divákově tváři přesně ten správný přihlouple blažený úsměv. A okamžik, kdy se mladý spisovatel vymaní z gigolovského područí, aby ve jménu lásky učinil svobodný krok do nezajištěnosti, opravdu povznáší. Jenomže klišovitý happyend provázený navíc obligátním deštěm sráží vše zas o patro níž. A ani pokus o morální apel příliš nenadchne - americký sen o bohatství a volnosti je vyměněn za jiný sen o naplněné romantické lásce (chápané navíc - ústy milencovými - jako majetnické "You belong to me."). Vsadil bych korunu, že se rozvedou... (23.10.2006)