Raňajky u Tiffanyho

Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly (doplněk). Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Čekal jsem opěvovaný zázrak, ale dostalo se mi "jen" slušného filmu s charismatickou a ve filmu zábavně střelenou naivkou Audrey Hepburnovou. Její posedlost bohatými ženichy mi trochu připomněla Marilyn Monroe v Někdo to rád horké. Komediální vložky zde však obstarává hlavně vedlejší postava neurotického japonského spolunájemníka, ústřední pár málokdy. Film má však větší grády jen místy, např. při vybírání dárku do 10 dolarů ve slavném Tiffanyho klenotnictví, nebo na mejdanu filmového agenta. Trailer: http://www.csfd.cz/film/2531-snidane-u-tiffanyho-breakfast-at-tiffanys/videa/ (15.05.2009)

Filmová podoba Snídaně u Tiffanyho s sebou nese jistá očekávání. Legenda hovoří o Audrey Hepburn, údajně ideální módní ikoně a samozřejmě o špercích od Tiffanyho. Ale naštěstí je tu ještě něco mnohem důležitějšího. Truman Capote, jehož text z roku 1958, jak se ukázalo, je nesmrtelný. Na rozdíl od této volné filmové adaptace, která se nepovedla. Uznávám, že krátká scéna rande na zapřenou mezi Holly a Paulem má něco do sebe (zejména to ničení majetku New York Public Library), ale na tomto jediném nápadu nelze postavit celý film. Vše je nepřirozené, vše je umělé jako ten falešný melír, který nosí Audrey v tom nesnesitelném drdolu. Vrcholem všeho šedesátkového kýče je pak samozřejmě scéna večírku, tolik typická pro chaos z mnoha jiných filmů Blaka Edwardse. Pro ty, kteří ctí Capoteho tu ale naštěstí vždycky bude rozhlasová verze s Hanou Maciuchovou a s Jiřím Adamírou, kteří ač zavřeni v pouhém dejvickém studiu v roce 1991 dokázali vytvořit víc, než celá slavná hollywoodská produkce. Ono jednoduše nedává smysl zasadit příběh roku 1943 kamkoli jinam. (10.12.2019)

Já vám nevím... Po filmařské stránce je "Snídaně u Tiffanyho" velmi kvalitním padesátkovým/šedesátkovým filmem, těch je ale jako hub po dešti a navíc MNOHEM lepších. Komediální prvek mi jaksi uniká, veškerá "komediálnost" je nakumulována v postavě Holly (+ trapného postiženého?asijského? domácího), která je ale spíše k pláči. Nemám tyhle typy lidí ráda a ani přeslazený úsměv hezké, ale tady bohužel neskutečně otravné Audrey Hepburn, na tom nic nezmění. Spíše naopak. Myšlenka? Buďte otravná, praštěná zlatokopka a budete ladně proplouvat životem až k pohádkovému konci, který vám spadne do klína jako pečený holub. Fuj. (27.12.2023)

Po shlédnutí tohoto filmu jsem si uvědomil, jak to dnešní romantiky mají těžké. Tenkrát totiž stačil jeden jediný úsměv Audrey Hepburn a bylo zaděláno na film roku. Dneska je to tak, že čím bude příběh originálnější a s pointou větší jak Beverly Hills, tak tím pádem budeme mít menší důvod na film hnedka zapomenout. Tady mě ale více těšil Audrey kocour, než Audrey samotná a jelikož se k němu ke konci filmu zachovala jako prašivej pes, tak Snídani u Tiffanyho dávám tři hvězdy. (31.12.2016)

Scénář: George Axelrod .. Roztomile slabý odvárek, jak v linii romantické tak komediální. Nepocítil jsem téměř žádné emoce a něco více než jen občasný drobný úsměv také film nevykouzlí. Obě tyto stěžejní roviny jsou totiž podané příliš vágně. Povedená je tak jen krátká návštěva Tiffanyho obchodu a vlastně celý ten jejich společný den. A samozřejmě deštivá scéna na konci s kouzelně promáčenou Audrey. Od snadno zapomenutelného průměru snímek zachraňuje Manciniho hudba a zejména kdo jiný než neodolatelně přitažlivá Audrey Hepburn, ale JEN za ní nemám důvod jít výše. Pokud by měla být řeč o "nejlepším romantickém filmu" budu vždy sázet na jinou klasiku - Casablancu. (25.10.2007)