Raňajky u Tiffanyho

Adaptácia románovej klasiky Trumana Capoteho má punc jednej z najlepších romantických komédií. Na moje prekvapenie však film nie je ani moc romantický, ani veľmi vtipný. Typov ako Holly stretávam každý deň tucty a niekedy mám chuť takýmto pipinkám zakázať mať deti, aby ľudstvo napredovalo k vyššiemu priemernému IQ. I tak si film nedovolím odstreliť a to z dvoch dôvodov. Prvým je samozrejme dokonalá Audrey, ktorá mi liezla na nervy presne tak ako by ma jej postava rozčuľovala v skutočnosti. Druhým je skutočnosť, že niekto tým pipinkám musí ukázať aké je to uháňaňie boháčov úbohé, čo je pre mňa zároveň pointou i najsilnejším dojmom z filmu. Pointou a myšlienkou, ktorá však nanešťastie vyšumí do stratena vďaka sladkému there- must-be –a happyend koncu, pretože takto to vážení v živote týchto typov nechodí. 8/10 (09.01.2006)

Já vám nevím... Po filmařské stránce je "Snídaně u Tiffanyho" velmi kvalitním padesátkovým/šedesátkovým filmem, těch je ale jako hub po dešti a navíc MNOHEM lepších. Komediální prvek mi jaksi uniká, veškerá "komediálnost" je nakumulována v postavě Holly (+ trapného postiženého?asijského? domácího), která je ale spíše k pláči. Nemám tyhle typy lidí ráda a ani přeslazený úsměv hezké, ale tady bohužel neskutečně otravné Audrey Hepburn, na tom nic nezmění. Spíše naopak. Myšlenka? Buďte otravná, praštěná zlatokopka a budete ladně proplouvat životem až k pohádkovému konci, který vám spadne do klína jako pečený holub. Fuj. (27.12.2023)

Vzkaz od Sallyho Tomata: Hepburn tradičně jasno, Edwards polojasno, Peppard bezvětří a šedivá mlha.. Nebýt Manciniho a Moon River, kdo ví, kde by údajně jedna z nejlepších romantických komedií byla, protože já jsem v ní romantiky i humoru našel poskrovnu a navíc mi nesedl výkon představitele pisálka Fredouška, jenž pobíhal za Holly jako myší ocásek a honosil se pěšinkou, že by se na ní klidně vyhnuly dva žebřiňáky. No nic, snad alespoň ti dva nakonec toho zmoklého kocoura neumačkali. Příště raději ozbrojenou loupež u Tiffanyho a snídani na Seychelách. A třeba s Audrey.. (13.01.2010)

Napodruhé a s velkým časovým odstupem se mi film líbil ještě víc než poprvé. Krom zcela okouzlující Audrey (na které snímek staví samozřejmě nejvíce) musím uznat, že i George Peppard měl jakési charisma (postava samotná mi byla též nějak bližší). Dále jsem si víc užíval nejen těch humorných, ale i romantických a vážnějších chvilek, ve kterých je film překvapivě silný. No a především se mně podařilo mnohem lépe přiblížit hlavní hrdince, myslím si, že jsem se do ní dokázal vcítit o dost víc než prve (třeba se v tomhle ohledu příště posunu ještě dál). Postava Yunishiho mi sice pořád připadala dost trapná (na druhou stranu jsem musel ocenit výbornou práci maskérů), v případě rozvláčného večírku bych stále ocenil drobnější prostříhání, ovšem ani 1 z mnou zmiňovaných záporů mě už neiritoval natolik, abych nezvýšil hodnocení na slabších 5*. Jo a nesmím ještě zapomenout na krásně melancholickou titulní píseň (především v nezaměnitelném provedení samotné Audrey), kterou bych mohl poslouchat též pořád dokola. (20.08.2009)

Obstojně natočený, ale neúnosně konformní dílo, jehož jediným cílem bylo vystavět kolem „belgického úkazu“ zvaného Audrey Hepburn nějaké kulisy. Na ostatní se nebere ohled. Nelze přehlédnout, jak nechutně jsou znásilněný a ponížený všechny vedlejší postavy a jak sebestředně si „screwball“ dvojice Andrey a George přisvojuje okolí a samotný film, který obírá jak o příběh, tak o vypravěče (troufl bych si tvrdit, že „vypravěče“ před filmem stloukli a nechali svázaného ve sklepě). (08.10.2008)