Raňajky u Tiffanyho

Audrey Hepburn je asi nejhezčí herečka, kterou jsem měl zatím možnost vidět. Ve slavném snímku Blakea Edwardse jí to moc slušelo a snad se mi ještě nestalo, že bych měl chuť zvednout hodnocení čistě za krásné herectví tohoto stvoření a za neskutečné charisma, které z ní ve filmu vyzařovalo. Snídaně u Tiffanyho je pěkný, dojemný romantický film s prvky komedie (japončíka ne-e), u kterého se dá navíc dobře popřemýšlet nad chováním, argumenty a filosofií jednotlivých charakterů. Moc jsem si toto filmové dílo zamiloval, a po dlouhé době je to jeden z mála filmů, u kterých se velmi těším, až jej shlédnu příště. Vivat! (30.06.2009)

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film má tak temné podtóny, nehodící se do sladkých a naivních šedesátých let, že by se mi víc líbil, kdyby ho někdo natočil dnes a dnešním stylem. Milenkou vydržovaný spisovatel, call girl děsící se reality života, alkohol, sex a slzopudná scéna na konec. Blake Edwards tomu příběhu moc obrousil hrany a doplnil překrásným slaďákem Moon River, který jako by do toho filmu ani nepasoval. A Audrey je sice krásná a herecky zdatná, ale na tu roli se fyzicky nehodila. (29.12.2008)

(1001) Film mě v některých neobvyklých aspektech svého příběhu mile překvapil a zaujal, ale při celkovém pohledu je prostě matoucí a nesourodý ten všudypřítomný souboj klasického hollywoodského narativu a queer podivínského úhlu pohledu Trumana Capoteho. Nejpatrnější je to asi v postavě Paula Varjaka, kterého se George Peppard ze všech sil snaží hrát jako klasického silného tichého typa, a přitom ta postava je asi všechno, jenom to ne. Patricia Neal je oproti němu strašně skvělá, a jelikož se jí daří dodat své postavě nejvíc podtextu, skryté ironie a sebeuvědomění, tak se mi na celém filmu líbila asi nejvíc. Co se týče Audrey Hepburn, tak jestliže jsem měla dojem, že v My Fair Lady šíleně přehrává, tak tady to rozhodně platí taky. Možná (a nejspíš) to byla v civilu opravdu fajn dáma, ale jakmile začne před kamerou rozbíjet věci nebo se vůbec pokoušet o jakoukoliv emoci, přijde mi to přehnané a neuvěřitelné. Samozřejmě kapitola sama pro sebe je ta absurdní a bizarní karikatura japonského umělce v podání Mickeyho Rooneyho - v rámci nastavené úrovně stylizace versus realističnost mi to prostě hlava nebere. Často u filmů, které jsou literárními adaptacemi, vypichuji, jak moc z filmu vyčuhuje nebo nevyčuhuje původní knižní struktura, a jestli je to dobře nebo špatně, a většinou to zmiňuji hlavně u filmů, kde je to špatně, ale zrovna v případě Snídaně mi to přijde to evidentní lešení jako plus, protože pomalé plynutí, nenápadné a zároveň skrytě komplikované zvraty a odbočky do rozsáhlých peripetií poskytují ideální prostor pro zobrazení vztahu mezi postavami a zároveň i jejich konkrétní osobnostní vývoj. Hlavně proto je mi ve výsledku vlastně dost líto, že se to všechno, stejně jako ústřední písnička, nakonec utopí v patosu. (26.12.2018)

Velké hvězdě světové kinematografie Audrey Hepburn v kariéře vždycky výrazně pomáhal její křehký vzhled, něžná tvář a úžasná kukadla, za kterými dokázala dovedně zakrýt, že až tak skvělou herečkou není, a vedle výše zmíněných přednostní hrál v jejím úspěchu roli i fakt, že si dokázala vhodně vybrat role tak, aby si na nich nevylámala zuby. Přesto se v její filmografii najdou mnohem náročnější snímky než Snídaně u Tiffanyho, jako je např. My Fair Lady nebo filmy, kde musela prodat mnohem víc hereckého umu, jako je kriminálka Čekej do tmy. V případě jejího patrně nejslavnějšího filmu Snídaně u Tiffanyho jsem měl vždycky pocit, že ten film divákovi neservíruje ani tak příběh, jako právě Audrey a její vnady. Je to prostě one girl show, jinak se dá Snídaně u Tiffanyho považovat za veskrze průměrnou romantickou konverzačku, která mě ani jednou nerozesmála a na dvou či třech místech mě lehce zasáhla svou dojemností. Chtěl jsem dát tři hvězdičky, ale když jsem se k filmu nyní napotřetí vrátil, dokázal jsem u něj natvrdo usnout, a to by se tříhvězdičkovému filmu stát nemělo. Celkový dojem: 45 %. (24.10.2010)

Především mě těžce nasíral ten chlap co se celej film motal kolem Audrey. Vypadal jak chodící figurína, která se občas přimotala do záběru, řekla nějakou debilitu typu "já se snažil, ale nevyšlo to, tak teď to zkuste Vy". Jako takhle se snaží o Audrey ?? Že když si s ní nezašuká na první pokus, okamžitě jí předává konkurentovi ?? To mé romantické já vysloveně uráželo. A ten jeho účes, jak držel, v leže, ve stoje, v dešti, na slunci, ve sprše , pod vodou , u holiče, ve vichřici, ani vlásek se nehnul. Nic, taková mužská troska mě nestojí za čas. Beztak mám dojem, že víc si Audrey užil ten kocour. To byl totiž jedinej skutečnej chlap v tom filmu. Jak si ho Audrey vzala mazlivě do náručí a on hned hlavičku na její prsa, a jak hezky všechno sežral co mu Audrey dala, tomu se říká chování chlapa a ne jako ten pomatenec s přilepenou vlasovou kulisou na hlavě. A Audrey ??? Tu se fakt nedá nemilovat, takový roztomilý krásný trdýlko, no úplný ťuťu ňuňu. Vůbec celý film na mě působil pohodově a romanticky, což je super. (05.03.2009)