Raňajky u Tiffanyho

Asi nepatřím k té správné půlce filmového publika, ale: Co to bylo vedle té Audrey Hepburn za poleno? To i ten kocour hrál lépe! Peppardův naprosto prkenný výkon sráží nejen Hepburnovou, ale kazí i dojem z celého filmu. Díky absenci jakéhokoli souznění mezi hlavními představiteli (srv... no v podstatě jakéhokoli jiného filmového partnera) je málo romantický, málo dojímavý, málo komediální, málo uvěřitelný, i když potenciál nastavovat laťku žánru romantická komedie tu evidentně je. (05.08.2005)

Audrey Hepburn si v tomto filmu nejde nezamilovat. Skvělá adaptace stejnojmenné novelky T. Capoteho, která se od své knižní předlohy v drobných detailech liší. I po letech stojí jak film tak knížka určitě za pozornost. UPDATE 21. 12. 2014 - Po druhém zhlédnutí snižuji původní hodnocení o jednu hvězdu, a jsem skoro v pokušení jít dolů ještě o jednu. Ten film beznadějně zastaral, a nově na něj koukám úplně jinýma - velmi kritickýma - očima. Audrey je jistě výborná, ale je otázka, zda se pro svou roli skutečně hodila. Jsa důvěrně obeznámen s Capoteho předlohou se domnívám, že pro roli Holly by se skoro jistě lépe hodila jiná herečka, která by nebyla tak strašně... neviňoučká a nezkažená. Audrey prostě věříte všecho, jenom ne postavu světácké zlatokopky, na to má prostě moc hodný kukuč. A její herecký protějšek - naprosto tragický George Peppard v roli Paula - je tak strašně prkenný, že se chytáte za hlavu, když (opakovaně) vyznává Audrey lásku. Když se potom film v závěru výrazně odchyluje od předlohy, otráveně už jen zdviháte obočí, že takhle blbý hollywoodský happy end si Capote nezasloužil. Za mě osobně skoro otrávenost a nuda - když jsem psal, že film beznadějně zastaral, myslel jsem to skutečně vážně. (18.06.2011)

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film má tak temné podtóny, nehodící se do sladkých a naivních šedesátých let, že by se mi víc líbil, kdyby ho někdo natočil dnes a dnešním stylem. Milenkou vydržovaný spisovatel, call girl děsící se reality života, alkohol, sex a slzopudná scéna na konec. Blake Edwards tomu příběhu moc obrousil hrany a doplnil překrásným slaďákem Moon River, který jako by do toho filmu ani nepasoval. A Audrey je sice krásná a herecky zdatná, ale na tu roli se fyzicky nehodila. (29.12.2008)

výborně natočená romantická komedie. Největší zásluhu na tom mají režisér Blake Edwards a nádherná a skvěle hrající Audrey Hepburn. Škoda, že takovéto snímky už se dnes netočí, stejně jako je škoda, že dnes už není takovýto typ hereček jako byla Audrey, ale to je dáno dobou. Příjemný, milý, úsměvný snímek doplněný výbornou Manciniho hudbou. 1* přidávám za úžasného kocoura :o) (05.03.2009)

(1001) Film mě v některých neobvyklých aspektech svého příběhu mile překvapil a zaujal, ale při celkovém pohledu je prostě matoucí a nesourodý ten všudypřítomný souboj klasického hollywoodského narativu a queer podivínského úhlu pohledu Trumana Capoteho. Nejpatrnější je to asi v postavě Paula Varjaka, kterého se George Peppard ze všech sil snaží hrát jako klasického silného tichého typa, a přitom ta postava je asi všechno, jenom to ne. Patricia Neal je oproti němu strašně skvělá, a jelikož se jí daří dodat své postavě nejvíc podtextu, skryté ironie a sebeuvědomění, tak se mi na celém filmu líbila asi nejvíc. Co se týče Audrey Hepburn, tak jestliže jsem měla dojem, že v My Fair Lady šíleně přehrává, tak tady to rozhodně platí taky. Možná (a nejspíš) to byla v civilu opravdu fajn dáma, ale jakmile začne před kamerou rozbíjet věci nebo se vůbec pokoušet o jakoukoliv emoci, přijde mi to přehnané a neuvěřitelné. Samozřejmě kapitola sama pro sebe je ta absurdní a bizarní karikatura japonského umělce v podání Mickeyho Rooneyho - v rámci nastavené úrovně stylizace versus realističnost mi to prostě hlava nebere. Často u filmů, které jsou literárními adaptacemi, vypichuji, jak moc z filmu vyčuhuje nebo nevyčuhuje původní knižní struktura, a jestli je to dobře nebo špatně, a většinou to zmiňuji hlavně u filmů, kde je to špatně, ale zrovna v případě Snídaně mi to přijde to evidentní lešení jako plus, protože pomalé plynutí, nenápadné a zároveň skrytě komplikované zvraty a odbočky do rozsáhlých peripetií poskytují ideální prostor pro zobrazení vztahu mezi postavami a zároveň i jejich konkrétní osobnostní vývoj. Hlavně proto je mi ve výsledku vlastně dost líto, že se to všechno, stejně jako ústřední písnička, nakonec utopí v patosu. (26.12.2018)