500 dní so Summer

90% Náladová, schizofrenní a podivná airheadka trápí zamilovanýho kluka. Tohle mi leccos připomělo. Váhám mezi téměř absolutním a absolutním hodnocením, i když mě to místy iritovalo. Réálnější verze ABSOLVENTA a MILUJ MĚ PROSÍM. I přesto to působí tak nějak "plně" a příjemně a odehrává se to často v krásně navržených interiérech. (15.02.2010)

Tak i přesně takhle se dá pomazlit s filmovými postupy. Jak na režisérské stoličce nebo pak ve střižně, tak už rovnou při psaní scénáře. Vztah dvou mladých lidí je tu totiž ukázán z kapku jiné perspektivy, takže žádné růžové brýle se naštěstí nekonají. Tvůrci jednoduše pojmenovávají to, co řada jiných před nimi nedokázala. Nebo nechtěla. Tržby, však to znáte.. Dospěle svěží a upřímně pravdivé vyprávění o vzplanutí vztahu/nevztahu mezi nesmělým Tomem Hansenem, nadějným architektem zakopávajícím se v reklamním braku, a Summer Finn, která k lásce přistupuje s cynickým odstupem. Ti dva si projdou tím, o čem bylo už mnohokrát vyprávěno, ale tady je řada "maličkostí" s přidanou hodnotou. Talentovaný Joseph Gordon – Levitt (nominace na Zlatý glóbus zcela zasloužená) skutečně v lecčems připomíná zesnulého Heathe Ledgera, každopádně minimálně talentem se mu hodně přibližuje (potkali se na začátku svých kariér v shakespearovské romanci Deset důvodů, proč tě nenávidím). Má v sobě slušnou dávku charismatu, jeho postava nikdy nepůsobí nuceně nebo nedůvěryhodně. Jen další hlavní role pro něj.. Životní energií přeplněná Zooey Deschanel je coby Summer rovněž postavou, kterou by jste chtěli znát. Pozitiv je ale celá škála. Snímek je výborný v drobných detailech, které dokreslují celou (mnohdy neveselou) situaci, má řadu výborných nápadů (kupříkladu sekvence Očekávání/Realita), chytlavých songů nebo jedno svěží muzikálové číslo.. Odteď budu doporučovat na každém kroku.. (25.01.2010)

Přiznám se, že romantické filmy sleduju už jen hodně zřídka, protože v tom stereotypním kolovrátku se najde jen hodně málo titulů, které za zhlédnutí stojí. Převážná většina těch žánrových kousků je dělaná jako by podle šablony a liší se jenom mírně dávkou naivity a pokud jde o teenagerské záležitosti, i mírou nevkusu. Z téhle záplavy 500 dní se Summer opravdu vyčnívá, protože je v něm poctivé řemeslo a pár slušných nápadů i příjemné obsazení. Ale že by šlo z mého pohledu o nějaký kultovní kousek, to ani náhodou. Byl to údajně obrovský hit na Sundance festivalu, ale tenhle Webbův film mohlo v pohodě financovat kterékoli velké studio. Fakticky je to ryze mainstreamová záležitost. Kdyby se udílely hvězdičky za nejlepší mainstreamovou romantiku za daný rok, asi by s přehledem 500 dní se Summer zvítězilo, ale takhle to u mě nefunguje.Od běžné produkce se liší především tím, že si scénárista přiznal, že ne každá romantická láska končí svatbou, ale jestli mi chtějí prodávat tyhle objevy, tak s banalitami ať se obrací na někoho jiného. Za dva dny si už z filmu pamatuju jenom hodně málo. Na jedno pokoukání příjemné, ale nic víc. Celkový dojem: 60 %. (30.12.2014)

Kdybych pár dní před tím neviděl Když Harry potkal Sally, kdybych nemiloval Zooey, kdyby na to všichni kolem nepěli jen samou chválu, tak by mě případné zklamání ani nepřekvapilo. Jenže laťka byla nastavená zatraceně vysoko a její přeskočení se rovnalo výkonu koketujícímu s mojí Top 10. Nakonec se z toho vyklubala lahůdka, která musí uzemnit každého snílka. Nechybí tomu nic, co patří k neopětované lásce. Nadbíhání, rady od kámošů, zklamání z neproměněné šance, přemlouvání sebe sama pro vnitřní klid i chvilková záplava naprostého štěstí. Film mohl být poloviční, ale Zooey je kouzelná jako vždy a Joseph charismatický až na půdu. (24.03.2011)

Mně neznámý americký režisér Marc Webb natočil skutečně překrásný formálně postmoderně zpracovaný romantický film. Nechronologické rozložení děje, které dovoluje defragmentovat příběh a propojovat jeho metonymické podstaty, nelineární řetězec událostí, popkulturní odkazy (mladý Han Solo v odrazu ve skle auta, parodie na různé ty taneční scény z muzikálů na střední, scény stylizované do němé grotesky...), koncept postmoderního vševědoucího vypravěče (odkazující k tomu z Amélie z Montmartru), fragmentace záběrů (např. nádherná a významově hluboká scéna paralelního zobrazení očekávaného a skutečně probíhajícího děje v reálném čase jednoho záběru), vynikající hudební stránka založená na nostalgicky laděné indie hudbě počátku 90. let (The Smiths, Belle and Sebastian, Regina Spektor...), udivující kamera, barevné filtry, animované sekvence a mezititulky atd. atd. Nádherný film...jehož jedinou vadou na kráse je žánrově motivovaný konec... Podobné filmy: Horší to už nebude, Dedication (27.02.2010)