Vítejte v KLDR!

Do KLDR je zakázáno dovážet… Hotelové pokoje mohou být odposlouchávány…. A tíhou morbidních ,,§“ jsou asi veškeré zajímavosti vyčerpány. Chtěl jsem víc než jen sledovat ,,ÚČATNÍKY ZÁJEZDU“ DO ZEMĚ, KDE ZÍTRA ZNAMENÁ VČERA. Za zvuků ,,malebné“ korejské hudby si ani nepřipomenu onu ,,stísněnou“ dobu, protože přece jen jsme byli ,,o kus dál“. Jasně, něco zaujme, třeba program hodný dětí z pionýrského tábora nebo študáci s naučenými otázkami. V televizi je ,,hovno“ a kam se ,,sere“ mauzoleum na některé stavby. Divák, který však očekává nějaké překvapení, porušení pravidel, bude zklamán. A tak opravdu ,,silným“ zážitkem bylo jen vystoupení ,,dokonalých“ dětí. Chápu, že víc se ukázat nedalo. Člověk podvědomě vnímá tu ,,krutou“ realitu. Ale ve srovnání s tímto dokumentem si stačí jen něco přečíst. Namátkou... (06.06.2009)

Film o KLDR, ale možná z ještě větší části film o české formě fenoménu zvaném turismus... A obě (nevím, jestli opravdu takhle zamýšlená) témata jsou v těch šestasedmdesáti minutách provázána opravdu obdivuhodně. Na jedné straně je orwellovský režim, který provází hrstku středoevropanů po precizně vylajnovaných cestičkách a tiše přitom začleňuje své hosty do vlastní propagandy, na druhé straně jsou turisti, kteří z velké části mají nulové (nebo minimální) povědomí o tom, kam vlastně přijeli, zásobeni jsou litry slivovice, jíž se neustále nalívají, hrdě se vyznávají z toho, jak se jim podařilo propašovat teleobjektiv, fotí pupkem o sto šest a na kameru bezostyšně vyslovují povrchní "moudra", dávajíce tak najevo svoji myšlenkovou omezenost. Při sledování tohoto dokumentu mi hlavou probíhala replika Rudolfa Hrušínského z Vesničky: "Lidi nevěděj, co s penězma. On má barák, televizor, auťák... Tak si říká: Co ještě nemám? Hrobku... " Mně prostě důvod, že "málokerej Moravák může říct, že byl v Severní Koreji," připadá hrozně stupidní... Ono se ale dnes hlavně hraje na zážitky, takže věřím tomu, že v hospodě u piva pak budou někteří z účastníků zájezdu za nepřekonatelné hvězdy. Jako dokument je to ale vlastně čistá a bezchybná práce: Kamera zabírá bizarní monumenty kimirsenovského dědictví a současně "diegetické" komentáře turistů. Autorka vlastní komentář dodávat nemusí, svůj vlastní názor si udělá divák sám. (17.10.2009)

Zhnusenosti nad sledováním těch odborářsko-papalášských kriplů odněkud z Moravy se nevyrovnají ani náznaky severokorejské absurdity stalinských rozměrů. Otřesné svědectví o české povaze, která inklinuje povědomě k ohýbání hřbetů, nastavování zadků betonovým pyjům totality a obdivnému akceptování ideologické manipulace. Smutné, že jediný, kdo je schopný projevit největší míru odstupu, je turista se silným cizím akcentem. Mělo se to jmenovat spíš Vítejte mezi českými Knedlíky, protože běžný Knedlík by v té Potěmkinově vesnici jménem KLDR for tourists chrochtal blahem. Snad by tam mohl rovnou přesídlit. Provedením průměrné, ale s překvapivě výživnou výpovědní hodnotou. (24.04.2010)

Rozhodně ne nezajímavý cestopis - necestopis, v němž nejde ani tak o realitu (a už vůbec ne tu skrývanou) současné bašty ortodoxních komunistických idejí, ale o její odrazy na docela pestré směsi figurek ze zájezdu. Takto zvolený koncept však předem nepočítá s vděčnějšími (konfrontantnějšími) okamžiky a ani sama režisérka se neodvažuje příliš zasahovat do interakce cestovatelů mezi sebou i mezi omezeně přístuopným okolím. Sama měla mnoho možností, jak dodat podnět k tomu, aby byla situace zajímavější a ne aby šlo o pouhé sledování reakcí turistů na několik skutečnosti vyplývajících z kulturního šoku. Nakonec stačí skoro osmdesát minut a člověk je unaven obdobně jako po návratu z obdobného leč dvojtýdenníjho zájezdu. (01.11.2009)

Jako dokument o KLDR film selhává. I v několika krátkých odstavcích v průměrné encyklopedii se dozvíte více, na druhou stranu tvůrci patrně s určitými znalostmi diváka počítali a pouze se snaží ukázat, jak to na diskutovaném místě vypadá. K tomu už moc výhrad nemám, forma komentovaného zájezdu mě doslova vcucla (a jde asi o jediný způsob, jak tam v první dekádě třetího milénia natočit nějaký ten materiál). Průpovídky zúčastněných jsou místy trefné, místy ve své upřímnosti zábavné, ale například ty o prvních krůčcích na cestě k něčemu lepšímu mi přišly bezpředmětné. Obyčejný evropan vidí až absurdní absenci života, barev a jakékoliv potěchy duše. Na každém rohu oprýskané paneláky, neexistující billboardy, prázdné silnice a spěchající, mlčky procházející obyvatelé. Odcizenost a šeď totalitního světa možná potěší antiutopistické oko, ale vědomí reality jakékoliv pozitivní pocity zatluče do země. Všudypřítomné uniformy a propagandistické plakáty děsí... KLDR zkrátka není hezkou prázdninovou destinací, není ani hezkým místem pro život a závěrečný záběr na čistou, ale nekvalitní a hlavně prázdnou dálnici působí téměř postapokalyptickým dojmem. (08.12.2009)