Vítejte v KLDR!

Dokument, který neřekne nic a zároveň mnoho. Neřekne nic o životě obyčejných lidí v této zemi, což ale není chyba režisérky, čímž se dostávám k tomu, jak mnoho řekne o fungování stalinistické diktatury. Ne že by nám film dal nahlédnout do toho šíleného soukolí moci, ale tím, jak jsou čeští turisté vozeni pouze na místa turistům určená, přičemž jim je zakázán kontakt s obyvateli Koreje, k tomu všudypřítomné šedivo, prázdno, křičící ticho pustých náměstí...tím vším nám ukazuje ten neskutečný Absurdistán. Jak dlouho tohle může ještě vydržet? (22.02.2011)

O KLDR jsem se z tohoto průměrného home videa nedozvěla téměř nic. V hlavním městě jezdí málo aut a na ulicích je celkově málo lidí. Účastníci zájezdu s laskavostí sobě vlastní obohacovali své okolí o své názory, co by mohlo být, jak to asi je, jak to asi bylo. Zkrátka strašně poučné, ale na kydání domněnek mohli ti dobří lidé zůstat doma. Za vše mluví oduševnělá připomínka pronesená lámanou češtinou, kdy její autor byl překvapen, že zemědělci neprospí celé dopoledne. Sečteno a podtrženo, z Jablonské asi dokumentaristka nebude. A přitom měla v rukou tak zajímavé téma. (12.03.2012)

Nechci hodnotit. Snímek má kvality a filmařské nápady jako z rukou mírně nadaného tvůrce domácího videa z dovolené v Bulharsku. Zaujme ale postoj českých (převážně) turistů k (ne)realitě v KLDR, kdy stačí jen pár hodin v prapodivné a zřejmě pekelné zemi a už se u nich projeví staré strachy ("nahrávají nás? co nám udělají?).Zvláštní je, že to cítí i mladší účastníci zájezdu, kteří totalitu snad na vlastní kůži nezažili. /28.1.2011/ (28.01.2011)

V Severní Koreji coby poslední orientální despocii křížené s komunistickým totalitarismem se určitě dokument nenatáčí lehko. Pokud se nerozhodnete natáčet dokument o skupince českých turistů, kteří objevují tuhle pozapomenutou a nepřístupnou zemi. Místy to, jak trefně napsal Dadel, připomíná domácí video z dovolené a místy Cestománii. Pro ty, co o KLDR nemají ani základní informace, je to bezpochyby přínosné a v něčem i šokující. Ti, kteří už povědomí o zemi mají a chtějí čerpat podrobnější informace, se budou muset spolehnout na některý ze zahraničních dokumentů BBC nebo amerických stanic. Přesto všechno se najdou záběry, ať už opuštěných gigantických dálnic (v zemi bez soukromých vozidel slouží k rychlým přesunům vojenských jednotek) nebo monstrózních památníků, které daleko předčí podobná díla v někdejším Sovětském svazu, které o charakteru režimu a životě v téhle šílené zemi mnohé vypovídají. Celkový dojem: 55 %. (08.01.2010)

Jako dokument o KLDR film selhává. I v několika krátkých odstavcích v průměrné encyklopedii se dozvíte více, na druhou stranu tvůrci patrně s určitými znalostmi diváka počítali a pouze se snaží ukázat, jak to na diskutovaném místě vypadá. K tomu už moc výhrad nemám, forma komentovaného zájezdu mě doslova vcucla (a jde asi o jediný způsob, jak tam v první dekádě třetího milénia natočit nějaký ten materiál). Průpovídky zúčastněných jsou místy trefné, místy ve své upřímnosti zábavné, ale například ty o prvních krůčcích na cestě k něčemu lepšímu mi přišly bezpředmětné. Obyčejný evropan vidí až absurdní absenci života, barev a jakékoliv potěchy duše. Na každém rohu oprýskané paneláky, neexistující billboardy, prázdné silnice a spěchající, mlčky procházející obyvatelé. Odcizenost a šeď totalitního světa možná potěší antiutopistické oko, ale vědomí reality jakékoliv pozitivní pocity zatluče do země. Všudypřítomné uniformy a propagandistické plakáty děsí... KLDR zkrátka není hezkou prázdninovou destinací, není ani hezkým místem pro život a závěrečný záběr na čistou, ale nekvalitní a hlavně prázdnou dálnici působí téměř postapokalyptickým dojmem. (08.12.2009)