Single Man

Jak už je zřejmé z názvu, tenhle film do značné míry stojí na výkonu jediného muže, konkrétně Colina Firtha. Tomu nezbývá než zatleskat. Ale také muž v pozadí, módní návrhář Tom Ford, odvedl vynikající práci. Málokteré psychologické drama je tak do posledního detailu vypiplané, podobně výborná je i práce se zvukem, parádním soundtrackem počínaje přes zajímavou práci s ruchy až po zesílené zvuky okolního dění. Audiovizuální zážitek na jedničku, ale možná to chtělo citlivější režijní přístup... (16.11.2010)

Téměř k dokonalosti vytříbený vizuální zážitek, kterým velmi vybraně debutuje Pán Stylu (a zosobněná výkladní skříň úspěšných gayů) Tom Ford. Jistá "estetická" ruka a velká spousta nápadů však téměř způsobily, že vynikající Colin Firth byl utlumen luxusními dobovými kulisami, rekvizitami a doplňky. Nebýt jedné scény bez zvuku a jedné scény s tancem a následným křikem, hrálo by nitro profesora Falconera (o které ve filmu jde) bezvýhradně druhé housle a duší filmu by se stala jeho stylizace. Říkám rozhodně ano, takovýchto filmů je také třeba, ale má-li pan Ford dál točit a má-li takto nastavený svůj rukopis, asi se nebudeme setkávat příliš nadšeně (byť zájem PODÍVAT SE určitě mít budu...otázka je, zda to bude stačit, protože film pro mě není jen o obrazech). Pokud je forma Single Mana dána tím, že bylo třeba nějak uchopit velmi niternou předlohu - kterou jsem nečetl - pak je rozhodně třeba před režisérem smeknout, i když cestou k cíli tak nějak učinil sám sebe nejvýraznějším prvkem svého díla a... ne snad promrhal možnosti nabízené mu extrémně schopnou hereckou sestavou, ale rozhodně způsobil, že si herecké představitele můžete velmi snadno zapamatovat jen jako prosté protagonisty působivé reklamy na eleganci šedesátých let. Překvapivě ne úplně jistých 80%. PS: Vypadat na kraji padesátky tak jako Colin Firth zde, začnu se tím živit...navzdory orientaci jím hraného hrdiny jde o jednoznačný slintací objekt pro dámské publikum. PPS: Rozhovor se španělským Jamesem Deanem na kapotě Mercedesu v západu slunce před obřím plakátem filmu Psycho je nezapomenutelný;) (28.07.2010)

Moje tolerance vůči estetice šedesátek má svou hranici a ta byla zase jednou výrazně ohrožena. Co na tom, že Firth je dokonalost sama a Julianne dokáže přesvědčivě splynout se všemi epochami historie...? Smyslné obrazy bývalého módního návrháře oscilující mezi pop artovými plátny a dusivou sexuální frustrací tehdejší generace, sice mají cosi do sebe, ale v tomto případě by méně mohlo být více. (09.04.2011)

http://www.youtube.com/watch?v=Zm5pbLMn8j8 Otevřít oči a probudit se ze sna. Noc za nocí se topíš. Tlak tě trhá na kusy. Není jak se nadechnout. Není jak najít směr kterým se vydat a najít hladinu. Sám uprostřed oceánu a voda kalí rozhled. Chceš žít. Chceš aby to bylo jako dřív. Vždyť plavat bylo tak příjemné. Dnes už ale ne. Protože oceán ve kterém jsi, je mrtvý. Stejně jako ty. ____ Probudíš se. Přišlo tím snad vysvobození? Ne.. Je to mnohem horší. Každý předmět, běžná rutina, vuně. Vše ti připomíná toho, jehož součástí jsi byl. Jenž součástí byl tvou. A ty oči. Krásné oči těch kteří žijí. Nenávidíš je za to! Za ty oči. Za to že žijí. A pro to pohrdáš sebou. Jsi již dávno mrtvý ale ohleduplnost k okolí a jeho očekávání tě nutí být navenek se vším smířený. Špatné divadlo. Všichni to cítí. Ale bojí se. Bojí se sdílet tvou bolest a ty se bojíš jim kousek předat. Nemají na ní právo. Je to tvá bolest! Jak zoufale zkoušíš začít od znova. Věnovat city jiným, u kterých víš, že bys toho snad kdysi byl schopen. Nevíš jak. Bojíš se. Jsi odpad. Ten který okolí vysává. Ne pouze postradatelný. Ale přímo svou existencí pobuřující. Chtěl bys být součástí. Už nikdy nebudeš schopen. V dříve prázdném místě mysli se postupně ukotví jasně dané řešení. Šeptá. Naléhá. Nakonec křičí. Polibek smrti je to, co tě opět naplní. Co ti dovolí znovu dýchat. Uvědomíš si opak? Prohlédneš včas skrze temný povlak na očích? Mnohým se to povedlo. Mnohým nikoliv. ____ PS: Dlouho jsem si nepřečetl tolik dementních komentářů jako u tohoto filmu. (26.08.2010)

Není nad dramata, které z počátečního slibného příběhu vykřesají dokonale uvěřitelný a psychologicky hutný vhled, se kterým se ztotožní každý z nás. Protože stejně jako George máme všichni strach a stejně jako on jsme všichni součástí nějaké více či méně viditelné menšiny. Právě klíčový monolog hlavního hrdiny z úvodu dává vědět, že tohle hledání, podpořené překvapivě přesně padnoucím Firthem a Korzeniowského srdce lámající hudbou, tne do živého bez okolků. Onu přímočaře dokonalou barevnou hru emocí, kterou Grauova kamera bere až na samou hranici, by Single Manovi mohly závidět mnohem ambicióznější pokusy. (04.12.2017)