Turínsky kôň

Film, u kterého se chcete po pěti minutách zabít, a tento pocit vás neopustí ani po 150 minutách. Turínského koně rozhodně není jednoduché sledovat. Téměř se zde nemluví, hudba je famózní, ale zároveň depresivní... (09.09.2016)

První scény jsem si dost užíval, výborná hudba (která se neustále opakuje), výborné záběry (které se neustále opakují), ale postupně mě ten film začal dost srát (protože se to všechno neustále opakuje). A pak jsem s tím už nemohl bojovat a na chvíli zavřel oko (v kině poprvé v životě, nicméně dalším filmům zhlédnutým toho dne na KVIFF se to ještě povedlo zopakovat). Za těch cca 110 minut, co jsem vnímal, bych nešel nad 2 hvězdy. Tohle fakt není film pro mě, rozhodně ne teď. Možná příště. Na druhou stranu jsme to ze všech filmů z festivalu po projekci diskutovali asi nejdýl, takže něco do sebe to určitě má. S tou genialitou bych to ale nepřeháněl. (09.07.2011)

Pre mňa nekompromisné a miestami až nečakane humorné(ako pre koho:) zobrazenie blížiaceho sa konca sveta. (11.08.2011)

Kdyby to bylo o hodinu kratší, bylo by to geniální. V téhle stopáži si to opravdu vychutnali asi jen elitářští fajnšmekři. (25.12.2011)

podľa mňa najlepší filmový počin za ostatný rok. dlhé zábery bez prestrihov, v kt. sa strieda dynamická kamera so statickou, herecké výkony, kt. dokumentujú odovzdanosť-apatickosť "hl. hrdinov" a všetko podfarbené úžasnou hudbou Za susedovým plotom / Definitívne zdochla koza / Ani na voz, ani z voza / Mama tato ujo teta / Je koniec sveta (23.01.2012)

„Zanech vší naděje, kdo mnou procházíš.“ (03.02.2012)

Trojice Nietzsche – Tarkovskij – Antiskrist spojuje Trierův a Tarrův nihilismus do výsledné rafinované tísnivé manipulace v prvním případě a kontemplativní apokalyptické básně v případě druhém. Jestliže je pro Tarkovského podprahově působící obrazy zásadní živel vody, Tarrovu kosmu vládne větrná smršť. Diegetický svět proklamovaného posledního počinu je vystavěn na striktním minimalizmu dialogů, postav a herectví. Což lze brát jako gesto únavy ze zbytečných slov, která nejsou s to pojmout mimoverbální rovinu univerzální skutečnosti, která vše řídí (čas a pohyb). Zarputilá repetitivnost hudebního motivu a každodenní rituály nutí žít okamžikem a vnímat prostřednictvím smyslově sugestivních a neuvěřitelně dynamických obrazů stagnace nekonečné plynutí času, stav světa, který se vrátil k bodu nula. Charakteristické motivy myšlenkového světa Lászla Krásnahorkaie jsou do důsledku zhodnoceny ve vizi ustrnutí a nekonečného utrpení. Motiv týraného zvířete jako němého svědka a organizmu, ve kterém se střetávají iracionální síly a který se pudově řídí abstraktními zákony přírody, vesmíru či řádu, je rozveden do ústředního tématu trpícího koně a spojen s Nietzcheovým okamžikem prozření, které vede k šílenství. Člověk zůstal opuštěn napospas vnějším živlům. „Bůh je mrtev.“ „Žádná změna na zemi nenastane, protože už se stala.“ Západní filozofické a náboženské systémy dosáhly svých mezí, selhaly a zůstala holá skutečnost a utrpení. Tarr se však nevzdává (latentní odkazy na turínské plátno a postavu Mrtvého krista). Narozdíl od něj Krásnahorkai nalézá řešení směrem na východ (Od severu hora, od Jihu jezero, od Západu cesty, od Východu řeka). (02.07.2012)

Pomalý, pooomaaalllýýý film zdůrazňující repetitivní koloběh života směřující jen k jednomu vyústění. Ale finále grandiózní a jen lituju, že jsem snímek neviděla v kině, ale na monitoru PC, což celkový zážitek velmi degraduje. (15.11.2016)

Na Turínskeho koňa som sa pripravovala fakt dlho a úprimne som rada, že už ho mám za sebou. Veľmi silný filmový zážitok, po ktorom som si začala svoj život vážiť o chlp viac a mala som nutkanie si hneď dať variť zemiaky.. Ak si chcete túto pochmúrnu apokalypsu užiť, musíte mať predstavu o tom, do čoho idete a byť s tým naprosto zmierení.. Smutný pohľad koňa ma dojal tak ako už dávno nič.. (05.03.2018)

Tento film budete buď milovať, alebo nenávidieť. Polovička sály odíde a polovička zostane prikovaná k sedadlám. Ja som zostala a ešte dlho dom sa nevedela zodvihnúť.. Ak Tarr takto rozmýšľa o svete, je to preňho riadny boj s veternými mlynmi.. (24.06.2011)

Depresia na platne a depresia pod platnom.. ked som sa po hodine pozrel na cas, a uvedomil si kolko ten film este bude trvat. Nehanbim sa priznat, ze na taketo filmove umenie som zrejme este nedorastol. A zrejme sa tak ani nikdy nestane.. Velmi sa mi pacila uvodna scena s konom a posobivou hudbou, celkovo den c. 1 u mna nabudil originalny filmovy zazitok.. No ako sa sceny, dialogy aj hudba opakovali, moje pociatocne nadsenie postupne opadalo. Z letargie ma vytrhlo iba obcasne narusenie stereotypu ako prichod "Nietzscheho", ci ciganov. Iba samotna atmosfera gradujucej beznadeje mi velmi nepostacovala.. Nuz.. bolo to zrejme az tak hlboke, ze som pre svoju kratkozrakost nedovidel na dno :/ (21.11.2011)

Jedny kalhoty na doma, druhý na lítačku. Až se z toho vzpamatuju, napíšu víc. (23.01.2013)

Strhující a podmanivé nic. Arty žeru ale Tarr jde prostě mimo můj vkus. 5/10 (28.11.2021)

Jak mohou obyčejné domácké rituály působit tak tíživě a vyprázdněně? Tarrův nekompromisní soud nad světem; utéct není kam, domov se mění v hrobku. V panství nesmyslu je každá delší řeč karikaturou sama sebe. Čas je zbaven významu, redukován na odosobněnou mechaniku hodin odpočítávajících jednotlivé minuty a dny vyplněné rutinními činostmi. (Ve shodě s logikou prožívání času probíhá dění na plátně o to rychleji, o co více se toho děje). Konec světa nepřichází znedadání a neohlašuje se burácivými gesty, ale pozvolna a neokázale rozežírá všechno, co ještě zbylo ze života. Na co se díváme z okna, když už nic nevyhlížíme ? (06.10.2011)

Tak nesmierne dlhý film,vyžaduje krátky komentár.Smutné oči koňa ma položili.Takýto štýl filmárčiny som doteraz nevidela a po návrate domov som musela požiť pálenku.Pozrite a budete vedieť prečo. (03.12.2011)

Film o ničom. Lenže to stále a dookola sa opakujúce NIČ je to, čo zažívajú postavy a čo zažívame aj my. Alebo nie je hľadenie z okna a hľadenie do monitora to isté? (25.11.2013)

Není to film pro každého, ale zrovna u mě to byla trefa do černého. Nepamatuju si, kdy naposledy mi delší stopáž utekla tak rychle. Hltal jsem každý obraz, který mi sugestivní kamera s promyšlenou kompozicí nabídla. To vše proplétala podmanivá hudba střídaná atmosférickými ruchy. Ve výsledku to ve mně zanechalo silný dojem. (09.01.2020)

Ojojój, Turínsky kôň. Na začiatku sme dlho pozerali na čierne plátno a počúvali prológ o Nietzschem, ktorý sa zastal koňa, keď ho bili. Potom sme rozmýšľali, či ide o maďarský alebo taliansky film, predsa len ten Turín nás trochu zmiatol. Hanba nám. Veď Béla Tarr je známy režisér, že? No, potom sme sa dlho pozerali na to, ako sa jeden starý ujo vezie na vozíku v strašnej víchrici a poháňa koňa. Veľmi dlhý záber. Vtedy som si povedala, že už viem, prečo je ten film taký dlhý. No očakávala som, že sa budem dosť nudiť. Ale nenudila. Vôbec. Tá hudba ma úplne dostala do tranzu a ja som neodtrhla oči z plátna , dokonca mi ani jedna jediná myšlienka neodbehla mimo filmu. Bolo to o dcére a jej otcovi, ktorý mal jednu ruku chromú a na jedno oko zrejme dobre nevidel. Ona sa o všetko starala, varila každý deň dva zemiaky, potom raz jeden raz druhý pozerali von oknom, ako sa tam víchrica hrá s lístím. Mali len svoju chalupu, žiadnych susedov, pálenku, studňu a koňa. Raz jeden starý cigán daroval dcére knihu (asi Bibliu) a ona si čítala. Raz k nim prišiel nejaký vzdialený sused po pálenku a dlho hovoril o niečom, čo sa deje vo svete a znelo to kriticky. A tí dvaja stále dokola varili zemiaky, znášali vodu zo studne a čakali, kým víchrica ustane. Dokonalá kamera a perfektná hudba. A symbolický dej samozrejme. (29.06.2011)

Poznámka č.1:Holky nebaví filmy, který mají na 146 minut 30 záběrů. Ale mě jo. Geniální dozvuk Satanského tanga, ve kterém se toho sice moc neděje, ale u Tarra to vůbec nevadí. Tarr by klidně mohl natočit dvě a půl hodiny záběr na lístek ve větru, a díky Vígově hudbě a rozednívání/stmívání by to stejně nebyla nuda. Ale největší sranda byla pozorovat lidi okolo v kině, kteří poposedávali, vzdychali a obecně dávali najevo, jak je to strašně nebaví. Já bych byl asi taky zděšen, kdybych neznal Tarra. Ale já ho znám, a tak jsem si to fakt užil :) (02.03.2012)

Moje první filmové setkání s Bélou Tarrem mě neodradilo natolik, abych se netěšila na další. Silný snímek po jehož zhlédnutí jsem měla celý den chuť na pečené brambory. Krásné statické záběry, které vypadají jako fotografie. Úžasná hudba. Jen ta delka trochu na podrezani zil. (24.04.2012)