Turínsky kôň

Dcéra ráno vstane, oblečie sa, ide po vodu, pomôže otcovi obliecť sa, uvarí dva zemiaky, obriadi koňa .. a vonku poriadna mela. Každý deň to isté, potom dve návštevy, a zase to isté, a aj tak som pozerala s očami dokorán a fascinovane ... a čakala na to, čo príde. A prišlo ... ten pocit musel byť strašný. Skvelo natočené, čo záber to kvalitná č/b fotka, tá hudba je úžasná a ten neutíchajúci vietor takisto. Bola som síce na vážkach, ale tú pätorku som tomu musela vypáliť. (28.12.2017)

Ani nevím co napsat. Prostě klasický Béla Tarr. Několika minutové záběry na koně, člověka co se převléká atd. Tady není moc co hodnotit. (12.05.2012)

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - HORIZONS - Horizonty (A torinói ló / THE TURIN HORSE / Turínský kůň) - Nedovedl jsem si ještě před rokem na LFŠ představit jít na 8hodinového Tarra a jeho Satanské tango. Poté jsem viděl Muže z Londýna a teď i toto tak nemám momentálně větší filmové přání... V tomto snímku jsem si přál, aby film vyprávěl o měsíci ze života těchto dvou lidí a né jen 6 dní... Lidé kdo Tarra neznají a přišli na toto, tak jich většina odešla po pár minutách, někteří počkali půl hodiny s tím, "že se třeba i jako začne něco i dít", bohudík nezačalo... Nepochopily jak může být zábavný třeba první den - který vypadal asi takto. Otec se dcerou se vrací s koněm domů, záběr na koně - 5 minut, zavírají vrata - 5. minut, vaří brambory - 5. minut, dcera kouká z okna - 5. minut, jí brambory - 5. minut, přikládají do kamínek - 5. minut, otec kouká z okna - 5. minut, krásný záběr na stará vrata - 8. minut a pak následuje druhý den... Kdo tohle nepochopí, to nepochopím já :D... - 6. 7. 2011 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 100% (16.07.2011)

První film Bély Tarra který jsem viděl - pohříchu mám ve filmovém vzdělání ještě značné mezery. Na jméno tohoto režiséra jsem nedávno poprvé narazil v diskuzi k tvorbě Ivana Vojnára a když jsem si přečetl verbalův zdejší geni(t)ální komentář, musel jsem si "Turínského koně" ihned sehnat - rozhodně nelituji. Bez ohledu na filosofické či jiné výklady tohoto snímku, pro mne se jedná především o nevšední estetický zážitek a mimořádně působivé přenesení pocitů (nejen emocí, ale zde především fyzického vnímání chladu, větru, všeprostupující sychravosti) z plátna (respektive obrazovky) na diváka.Svojí verzi výkladu smyslu "Turínského koně" pochopitelně mám, ale abych se vyhnul nenávistnému spílání antiintelektuálně zaměřených komentátorů, nechám si ji pro sebe, stejně jako obšírné (byť pro fanoušky filmu možná zajímavé) srovnávání snímku s tvorbou jiných umělců. Zkrátka a dobře - další díla Bély Tarra hodlám shlédnout v brzké době a soudě podle "Turínského koně", mohu jeho originální vidění světa jenom doporučit. (08.11.2013)

Film, ze kterého jsem chtěl stejně utéct, tak jako ho dokoukat. Nehodnotitelný filmový opus, jenž je stejně geniální tak jako úmorně nudný. Kdo chce, najde si v něm ty nejhlubší existenciální myšlenky, kdo ne, odstřelí jej jako samoúčelnou artovou s*ačku. Tarr je nejspíš génius, ale už kvůli Turínskému koni se na jeho předchozí filmy dívat nechci. Po tomhle spirituálním zážitku jsem byl totiž v depresích jako nikdy. I když se tam jen kouká z okna a chodí pro kýble na vodu.___Nikdy to už znovu nechci vidět, ale jako na filmový zážitek na to budu bezpochyby vzpomínat celý život. (04.07.2011)

Cyklická, s apatií příjmaná bezvýznamná lopota, na pozadí pozvolna, ale o to tíživěji se blížící apokalypsy. Zdá se, že celý okolní svět byl zničen, do záhuby ho uvedlo samo lidstvo, kterému se nepodařilo vymanit se z věčného koloběhu destrukce a ziskuchtivosti. Pokud chce člověk něco získat, musí danou věc nejprve zničit. Ti ušlechtilí si uvědomili, že Bůh již není a začali váhat, zda vůbec existují oni sami. Totální destrukce posledních zbytků pozitivních hodnot lidství. Nihilismus tak zřetelný a šlehavý jako všudypřítomné bičování planiny větrem. Turínský kůň vyznívá o to depresivněji s myšlenkou současné společenské situace a všeobecném úpadku hodnot. Pro Nietszcheho byla zbytečná celá léta strávená s myšlenkami nebezpečí nihilismu, s jeho důvěrou v lidství. Pro otce a dceru (alespoň během doby, kdy je můžeme pozorovat) je bezúčelná každodenní tvrdá lopota. Pro Tarra je zbytečné natáčet další filmy. Zbývá snad něco jiného, než smířené očekávání temnoty? (P.S. díkybohu, že sem Koně neviděla ani ve Varech ani na Lfš. Díky všem spoludivákům z brněnského Artu.) (12.10.2011)

Mám rád filozofiu, Nietzscheho mám načítaného (z časti pochopeného:), mám rád filmový a tématický fatalizmus, symbolizmus, mám rád veľké témy, milujem poetiku napr. Tarkovského filmov atď, atď. Turínskeho koňa sprevádzali veľké očakávania... Vlastne sa týmto všetkým snažím zbaviť "viny" za to, že ma Turínsky kôň "nezasiahol" a to hlavné, čo ostalo je nádherne doomová atmosféra a stupňujúca sa bezvýchodiskovosť. Filozofický backround a myšlienka tak v mojich očiach veľkou mierou zatienila Tarrovovo prevedenie... (26.03.2012)

Jeden z najdôležitejších filmov vôbec! Číry očistený tragizmus. V rovine emocionálnej Ťažoba a Prostota, že to je aké to je, že to je absurdné. Srší z toho brutalita a zemitosť - až prízemnosť, náhoda a definitívnosť. Ako život. A nemožno od toho utiecť do ľúbivej melanchólie, ani do ľahko-dosiahnuteľného sentimentu. (19.02.2013)

Najprv sa mi prvá cca hodina zdala akási nezáživná, ale potom ma to úplne vtiahlo a zrazu malo všetko svoj význam. Surová, na nič sa nehrajúca vízia konca. Popri tomto filme sú Melanchólia či Perfekt Sense, len slabým odvarom. Dokonalé dielo! (10.11.2015)

Po nadšeném verbalově komentáři jsem si ten film musel zhlídnout. Svůj názor na Tarra jsem vyjádřil u Muže z Londýna. A tady navíc nás čeká depka depokoidní, kdy se jen divím, že si v závěru nehodili všichni mašli včetně koně a povozu. Jako vážně, co to mělo být? Že se svět zbláznil a lidi taky a není Boha? Každodenní pinožení k ničemu, jen marnost nad marnost? Paráda. Myslím, že celý film v necelých dvou minutách shrnula parodie The Potato Peelers (http://www.youtube.com/watch?v=m6235pICmsk). Mimochodem, při té detailnosti hlubokomyslných záběrů mi nějak ušlo, kdy a kam chodí ti dva na záchod. Ale třeba jim vyschhnul i čůrek? (11.03.2012)

Nepovažujem sa za úplne mainstreamového diváka ani za artového, skôr preferujem žánrovky. Preto som bola veľmi zvedavá, ako dopadne moje stretnutie s Koňom. A na moje počudovanie a potešenie - veľmi dobre. Vidieť v dnešnej dobe na plátne súčasný čb film je príjemné spestrenie. Hlavne preto, že farba nechýba a táto "dvojfarebnosť" je o to zaujímavejšia. Sledovať Koňa mi uľahčoval jediný, neustále sa opakujúci hudobný motív. Bol úžasný, ale musím priznať, že ku koncu filmu mi už evokoval pomalú stratu môjho rozumu. Presne ako ten vietor. Na takom mieste, ako žijú dve hlavné postavy, by mi onedlho preskočilo. Jeden zemiak, jeden kôň, jedna studňa a jedno kultúrne okienko. Nie, minimálne bez knihy by som to neprežila. Neviem si predstaviť, že by som si tento film zapla v kompe. Buď by som ho pozerala týždeň na pokračovanie alebo vypla po 20 minútach a už nezapla. A to by bola veľká škoda. Vo svojej jednoduchosti naliehavý a to sa mi na ňom páči. Aj keď postavám rozumiem asi menej ako mimozemšťanom. (Prehliadka mimoriadnych filmov, Kinema. Kino Mladosť, 19.2.2012) (09.03.2012)

Krásne podobenstvo na človeka. Dom je ľudské vnútro. Veterný svet vonku spoločnosť. Občas niekto do vnútra dobehne a vykláda svoje nezmysli aby vnútro zmenil. Ale vnútro sa nedá. A keď prichádza úplný koniec človek zostáva sám so sebou. So svojou smrťou. So svojou jednoduchosťou. Neschopný čeliť svetu vonku, ktorý sa v určitý moment dostal do vnútra. Vígov ústredný motív je asi najúžasnejšou melódiou akú som za posledný čas vo filme počul. Dlhé zábery, parádna atmosféra a silné myšlienky v jednoduchom a prostom príbehu o jednoduchých a prostých ľuďoch. Nevieme v akom čase sa to odohráva. Nevieme čo sa to vlastne deje. Či sú postavy skutočné, alebo nie. Ale Tarr im dáva veľmi silné existencionálne významy. Pre mňa úžasný film. Od prvej do poslednej minúty. (22.08.2014)

SPOILER! Ubíjející prázdnota, ponurý stereotyp, holá existence a beznaděj lidského údělu posledních dní. Ubohá duše rezignovala první. Emoce už dávno odvál hlučný vítr a tělo jen instinktivně přeplo na autopilota přežití. Další se poddalo zvíře. Poté vyschla voda. Když uhaslo světlo, zůstala jen tma a hrobové ticho. Vzdal to i člověk. Kruté, děsivé dílo pozvolného zániku bylo mistrovsky dokonáno. (11.11.2022)

Bolo to pekné. Ale... A tam to niekde hasne. (01.07.2017)

Napadají mě dvě možnosti, jak přistupovat k tomuto filmu: A) Tarr se svou stylistikou už dosáhl svého uměleckého vrcholu a dál nemá co zajímavého říct, recykluje se, jede na autopilota. Turínský kůň je film bez atmosféry, vnitřního napětí a bez hypnotických vycizelovaných obrazů, jak tomu bylo v Satanském tangu nebo Werckmeisterových harmoniích. Snad jen ty oči koně jsou krásně smutné, ale zbytek jsou jen vyprázdněné obrazy. Jinými slovy, jezení brambory je prostě jezení brambory a není na tom nic zajímavého, tečka. Možná dobře, že to má být poslední Tarrův počin, obávám se, že další filmy by byly zhola zbytečné (ostatně, mě přijde zbytečný už tenhle). B) Tarr si ze sebe a svého publiku dělá srandu. Když člověk hledí dlouhé minuty na každodenní opakující se činnosti a pak přijde replika typu: "Červotoči přestali vrtat. Slyším je vrtat 58 let a teď přestali," tak těžko ubrání myšlence, že to celé je ve skutečnosti svérázný režisérův žertík. Coby absurdní komedie lepší než coby regulérní umění, ale zas taková prča to opravdu není. (13.07.2011)

Tarrova odpověď na snímek Karel a já odpovídá na dlouhodobou otázku - může být filmová sračka dobrým filmem? Turínský kůň je sračka, ale kvůli Tarrovu rukopisu, nádherné kameře a hudbě jej nelze označit za špatný film.. a jestli je z toho cítit nějaký konec něčeho, tak určitě ne civilizace, ale Tarrových filmových ambicí (13.09.2011)

Ich bin auch dumm, protože jsem dobrovolně hleděl skoro dvě a půl hodiny na toto dílo, nepopoháněl ho, abych o nějakou podstatnou drobnost nepřišel, a pointy jsem se nedočkal. V komerčnějších filmech je apokalypsa mohutný spektákl, ale v intelektuálním filmu je to dřina a ubíjející stereotyp. Je to opravdu intelektuální snímek, tedy černobílý film bez konce. Jasně, že chápu, co tím chtěl básník říci. Jasně, ten film je působivý - kdybych v nějaké depresi se nevěděl rozhodnout, zda se na provaze za krk zhoupnout, tak tento film by mi v kladném rozhodnutí hodně pomohl. Hlodá ve mne temné podezření, že s tímto filmem se to má podobně jako s mnohou filosofickou či theologickou lekturou, která je považována za myslitelsky náročnou či temnou. Prokousá-li se našinec odbornou obskurantní terminologií, narazí často na banální myšlenku. Leč nedá se tomuto filmu upřít jistá formální dokonalost. Jednotlivé zběry jsou často působivé, byly by z nich krásné fotografie.Herci jsou typově skvěle vybráni, a toto hodnocení lze vztáhnout i na koně. Reálie i krajina jsou odpovídající. Nevím proč, ale zhruba od té doby, co ten koník přestal žrát, ve mně klíčilo a sílilo tušení a přesvědčení, že ti dva jedlíci brambor jej v závěru filmu sní, aby zkáza byla dokonána. Ale ani této pointy jsem se nedočkal - aber wie ich sagte: Ich bin dumm. (15.01.2012)

Niečo medzi totálne nezmyselnou sračkou a geniálnym veľdielom, ale premiešané tak dôkladne, že jedno je ťažké rozlíšiť od druhého. Je to iné než hocičo, čo som za svoj život videl. Dve a pol hodiny dlhý príbeh o všednom živote sedliaka, jeho dcéry a ich koňa zachytený len do hŕstky dlhočizných záberov, prakticky bez strihu a bez dialógov. Ako celok úmorné, takmer nepozerateľné na jeden záťah, ale svojim spôsobom akosi mytologicky pútavé, nesmierne atmosférické a celým vyznením vlastne úplne depresívne. Časom ma to vtiahlo natoľko, že som sedel tam v chalúpke, mrzol a trpel s tými biednymi postavami a čakal na koniec sveta. Turínsky kôň je jeden z mála art filmov, z ktorých mám pocit, že mi niečo dali. Existencionálne podobenstvo, o ktorom by sa dali písať tisíc stranové rozbory, ale zároveň niet čo povedať. (6/10) (04.02.2012)

Béla Tarr prostě není tvůrce, kterého bych mohl mít rád. Jeho styl natáčení je až příliš poetický, je to až příliš velké podobenství, které mi nakonec nic neřekne. Je to těžké dokoukat, protože máte pocit, že to je o ničem. Přesto ale v jeho filmech najdete scény a možná vás i přinutí přemýšlet. Víc jeho filmů už ale asi nedám. (27.04.2016)

Ak si ešte niekedy budem chcieť sprítomniť Nietzscheho obraz slabého nihilizmu, obraz tých jeho posledných ľudí, a víziu odcudzeného sveta neskorého kapitalizmu, v ktorom už na ničom nezáleží, z ktorého postupne vyhasína všetko teplo a rozplýva sa do série automatizovaných úkonov, pustím si toto strojovo presné a totálne tragické tápanie v bezčasí. Nevyčerpal sa svet a ani Boh, vyčerpali sme sa my sami, celá naša civilizácia, pre ktorú sa slovo pusta tak prekrásne hodí. Vytratila sa predstava, vízia, cieľ, zostal len čoraz prázdnejší a pustejší hypermoderný klokot obrazov, ktoré už o ničom nevypovedajú. A v neposlednom rade je to aj existenciálna metafora pre nás samotných. Ozýva sa tu niečo zo Sizyfa. Pokusy o únik sú rovnako bezvýsledné ako všetko čo robíme. Vytratilo sa tu však aj to hrdinstvo, ktoré jedincovi ešte vdýchli 40. roky a zostalo len prosté tartarovské váľanie kameňa vpred. A púšť naďalej rastie. Vytratili sa aj tie Rilkeho stopy a ani žiadny Heideggerov Boh nás nemôže zachrániť, pretože sme ho zabili. Všetci sa na krídlach temnoty vezieme v ústrety nevyhnutnému zániku. Nastáva vek Dostojevského koňa, ktorého sedliak bičuje po plačúcich očiach, vek šialenstva zo sveta. Ale možnože nie. Možno je to len memento a my sa mu ešte môžeme vyhnúť. Možno len treba znova zapáliť plameň, nech už si pod tým predstavujeme hocičo. (27.08.2021)