Hlad

Po Štvanci IRA další film, který se věnuje Irské Republikánské Armádě. Jenže zatímco Štvanec má tempo a hodně dialogů, tady se moc nemluví (kromě té 16 a půl minuty trvající scény, která je hodně povedená) a tempo je takové, jako by sám film chtěl, abyste si všechnu tu špínu, ponížení a bolest "vychutnali" do poslední kapky. Hlad je hodně náročný film, především na psychiku. Proto jsem se rozhodl, že se na hodnocení vyspím a uvidím (těsně po zhlédnutí jsem se nemohl rozhodnout mezi 3 a 4 *). A jelikož mi v paměti zůstalo poměrně dost scén a hlavně to na mě udělalo dojem, tak dám 4 hvězdy. Jsem zvědavý, jestli někdy budu mít chuť na další projekci… (13.03.2010)

Vynikající záležitost! Film otevřeně vyzývá k hlubší formální a naratologické analýze (délka, kompozice a obsah záběrů, pomalý a rychlý střih korespondující s jejich obsahem, rytmizace jednotlivých scén a záběrů, rozhovor Bobbyho Sandse s knězem jako styčný bod celého filmu a mezník jednotlivých "polovin"). Jako by snad Hlad připomínal velmi volné pokračování Osamělosti přespolního běžce. Stejně jako Colin Smith je i Bobby Sands (oba prošli sportovní zkušeností přespolního běhu) obětí nejen vězeňského systému. (21.03.2010)

Nemám rád tenhle typu filmů, a vlastně ani nemám rád filmy o Severním Irsku - "Hlad" mě minul podobně jako třeba "Krvavá neděle" z r. 2002 od Greengrasse. Nepamatuji se, že bych kdy viděl na obrazovce ČT2 film tolik plný explicitního násilí a "šokujících" záběrů. Bez vysvětlujících titulků na začátku a na konci by tento film přišel o polovinu své naléhavosti. O ten zbytek se minimálně u mě připravuje svou málomluvností a statickými záběry, které mě až iritovaly. Tematicky podobný film "Bumerang" z r. 1996 od H.Bočana mi dává větší smysl. (10.05.2011)

Dlouho jsem měla Hunger v šuplíku a asi jsem podvědomě tušila proč ho tam takovou dobu nechávám. Velmi těžko stravitelné historické drama, protože je opravdu hodně drsné a jestli je byť jen částečně podle skutečných událostí, tak si nedovedu a ani nechci představit reál. I tak to působilo silně věrohodně a pocitově jsem to snášela opravdu dost těžce. Připomínky bych měla jen asi ke zbytečně citově vydírajícímu dialogu s knězem a k tomu, co je člověk ochoten pro svou roli podstoupit. Pro Michaela to určitě znamenalo hodně sebezapírání v jídle, ale výsledek byl dostatečně přesvědčivý. Myslím si, že tyhle filmy stačí vidět jednou a dost. 70% (29.11.2013)

Nevadí mi na slovo strohé filmy, ale ona málomluvnost by „měla“ být něčím nahrazená. Jenže předlouhých scén postrádajících gradaci je poměrně hodně. Steve McQueen využívá minimalismu velmi a rád.. Jím předkládané scény jsou poměrně hodně nepříjemné, netradičně dlouho také hledají svého hrdinu, protože adeptů na hlavní úlohu je docela dost. Dost dlouho nás tvůrce nechává i na leccos čekat (a nabízí opakované pašování věcí do vězení, močení vězňů na chodbu), na druhou stranu dokáže umně několika málo záběry dokonale představit své postavy (viz. úvod s velitelem ostrahy). Všechno to má atmosféru a všechno je to taková hra protikladů. Nakonec z těkání mezi postavami hrdina přeci jenom vzejde, ale hlubší sympatie si nezíská. Film má sílu, ale dokáže i leccos vzít, lecčím zabolet. Nenabízí odpovědi, vlastně ani nijak podrobné informace. Revoltujících snímků jsem viděl poměrně dost a – v hlavě je mám dosud. Po Hladu člověk nemá radši ani ten hlad.. Přesto další z mnoha příkladů pro tuzemské tvůrce – minimalistické drama, které moc nemluví, ale má co říct!! Bez klišé, patosu.. 70% (02.06.2011)