Madisonské mosty

Dvaja, ktorí sa náhodne stretli, štyri dni, ktoré spolu prežili a výsledkom je film, ktorý síce rozdelil užívateľov ČSFD na dve protichodné skupiny, ale tú, ktorú zasiahol, zasiahol do čierneho. Už som viackrát písal, že problémom pri písaní komentárov k romantickým filmom je, že pisateľ pri nich odkrýva časť seba. A pretože špeciálne u tohto filmu nemám o to záujem, napíšem iba, že nikdy predtým a ani potom som nevidel tak skvelý, do detailov zvládnutý herecký výkon, aký predviedla Meryl Streep. Že Clint na chvíľu opustil úlohy drsných policajtov, pištoľníkov a pomstiteľov a vo svojom filme, ktorý vynikajúcim spôsobom aj režíroval, si uveriteľným spôsobom zahral nový typ postavy. Že aj pri opakovanom zhliadnutí si môže divák vychutnať skvelé dialógy a ponoriť sa do príbehu aj vďaka dobre vybranej hudbe. Že film okrem zážitku samotného ponúka viacero možností na zamyslenie sa a hľadanie vlastnej odpovede na nadhodené otázky. Že obsahuje scény, ktoré ani po rokoch nevymiznú z pamäti. Že je to film, ktorý zaslúžene patrí do mojej stovky najobľúbenejších. (16.10.2011)

Nádherné, okouzlující, poetické, čisté a pronikavé. Příběh o jednom osudovém setkání, trvajícím kratičké čtyři dny, za které však dokáže zcela změnit životy dvou hlavních postav. Úžasné citlivé scény, napětí, touha, pohledy, letmé doteky. Malebná, klidná, příroda, horké dny a vlahé letní večery ještě více dokreslují celkovou atmosféru jak filmu, tak jednotlivých scén. Delší stopáž, která mi však ani na chvíli neposkytla prostor pro nudu, ani mi nenabídla slabší místa. Romantický příběh, ve kterém jsem však, snad až jen na jednu závěrečnou patetickou scénu, nenašla žádný závan klišé či patosu. Svým zpracováním, námětem a kvalitou mi připomínal Zaříkávače koní, a spolu s ním je považuji za jedny z nejkrásnějších romantických dramat. Clint Eastwood, který potřebuje všechny a nikoho a rozkošná Meryl Streep, která ho začne tolik milovat, ale má strach z toho, že pak už by žádné další dny, jinde s ním, nebyly takové, jako ty čtyři dny, tady u Madisonských mostů. Čím víc milujeme, tím víc se bojíme, že další chvíle a čas už nebude takový jako ten, který navždy zůstane v našich srdcích. Je to jako sen, ze kterého se nechceme probudit, ale zároveň se bojíme, že až příště usneme, už nebude nikdy stejný. V lásce nechceme realitu, všední dny, chceme jen Lásku. Být jen s ní. Když jsme s ní, jsme jakoby daleko. Když jsme sami, jsme jen nikdo ztraceni uprostřed míst, která nám bez ní přijdou strašně prázdná... "Nechci tě potřebovat." - "Proč?" - "Protože tě nemůžu mít..." (19.06.2010)

Tento film zasáhl moji duši a to proklatě hluboko. Měli na sebe jen čtyři dny a i když věděli, že se už nikdy víc neuvídí, tak se do sebe vášnivě zamilovali. Jenom ten náměť ve mě vyvolá notnou dávku nostalgie. Retrospektivní styl vyprávění je zvolen velice vkusně a rozhodně je to oživení v jinak neakčním ději. Eastwoodovi ke stvoření tohoto masterpiecu stačilo opravdu málo - jeden dům, postarší ženu a ještě staršího světáka a samozřejmě osudovou lásku. Většina by z těchto ingrediencí udělala nevýraznou a sladkobolnou limonádu. Ale Eastwood není ledajaký režisér. Dokázal vykouzlit velmi emočně silný film. Netvrdím, že každý tenhle film vydýchá, a tak kdo je spíše na filmy, kde se stane za ty dvě hodiny, přeci jen víc, tak ať se tomuto filmu zdaleka vyhne. Scénář je naprosto vyšperkován vynikajícími živými dialogy, kde překvapivě nechybí ani nutný konflikt. Vykreslení postav je dokonalé. Někdo by řekl, že je to příliš nudný i na komorní konverzační snímek, ale v každém jejich slovu lze najít tolik emocí, které zůstanou povrchnímu divákovi skryty. Bravurní herecké výkony jenom podtrhují velikost tohoto díla. Na tento film jen tak nezapomenu a scénu v dešti si budu pamatovat až do konce života. (11.04.2006)

Videné velmi dávno, ale keďže sa mi to páčilo v osemnástke, keď je človek najcynickejší, zrejme by som dnes hodnotil rovnako. Pripadalo mi to síce nie úplne reálne, ale úprimné určite. Romantická anomália v Eastwoodovej tvorbe. VIDENÉ ZNOVA: Je to ako nájsť ihlu v kope sena. Ide však o to, že pokiaľ ju nenájdete včas, tak si už vyberiete niečo iné a nemáte akési sociálne právo ju hľadať ďalej. Potom ju možno nájdete, ale všetkých okolo vás by tak pichala, že ju musíte odhodiť nazad do tej kopy. Ale aspoň si na sklonku života môžete povedať, že ste ju aspoň chvíľu mali v rukách. Priniesla vám veľa radosti a smútku zároveň. (05.10.2009)

Malebné obrazové kompozice kameramana-malíře Jacka N. Greena, něžná hudba Lennie Niehause, přesvědčivé a civilní herectví ústředního dua, Clintova svědomitá, pozvolná a nádherně staromilská režie, která dbá na lapidární detaily, to vše zapříčinilo, že jsem neměl daleko k pláči. Madisonské mosty jsou uhrančivou, citlivou a komorní básní polarity titánsky tísnivého nádechu a výdechu očistného a obrozujícího jarního deště, jehož rezonance na srdci a na duši hned tak neodezní. A rozhodně nevěřte tomu, že jsou pouze pro usedlé "domácí puťky" ve středních letech, kterým protekl život pod upracovanýma rukama, jak zde jistí jedinci (indiskrétně) prezentují. P.S. Niternost Eastwoodových filmů je pro mne zdrojem neutuchajícího obdivu a úžasu. Doufám, že u toho zůstane i do budoucna. (22.11.2008)