Záhrada

Nádherný film o návratu a očišťování, o možnostech dialogu člověka a přírody, zasazený do osamělé podletní zahrady, která je ve svém skrytu pozemským Edenem a která se stává díky své poloze na cestách světců a filosofů také obrazem světa. Martin Šulík v příběhu o muži, který poprvé vstoupil do krajiny svého dětství až ve svém zralém věku, prokázal neobyčejný cit pro symbolickou imaginaci a pro poctivost obrazu: každý záběr je vtahující a maximálně sdělný. Snímek, k němuž se lze stále vracet. (10.03.2008)

Možná jsem ve filmu hledal alegorie, které tam nejsou a nebo jsem je nepochopil. Je to krásné, poetické, Zuzanka ve ve svých osmnácti letech působí naprosto nezkaženě a je zřejmý, že to je a bude krásná ženská. Příjemně se na to koukalo, vnímalo, přemýšlelo se u toho nad mnohým, ale nenašel jsem ve filmu nějakou větší hloubku, ale třeba to bylo tím, že při jednotlivých kapitolách se moje myšlenky toulaly od pangejtu k pangejtu. Viděno v rámci projektu Challenge tour jako film číslo 26. (19.04.2015)

Nezabudnuteľná hudba robí z toho filmu možno dvojnásobne lepší film, než akým v skutočnosti je. Inak ten poetizmus bez nejak vyvíjajúceho sa príbehu je pohladenie pre básnikov, ale nie pre bežného diváka, ktorému nemá film čo ponúknuť, okrem majstrovských mužských hercov. Ženy priniesli len šarm, ale to v tomto žánri úplne stačí. (23.05.2023)

´Záhradu´ som viděla, keď bola nová. Zdala sa mi silná, poetická, tajomná, fantastická. Teraz, po rokoch a pozhliadnutí mnohých iných filmov, som sa na ňu pozrela znovu. Je stále poetická, ale občas šustí papierom. Páči sa mi jej rámec, příbeh o objavovaní záhrady, domu, seba, druhých. Niektoré scény majú nádych Felliniho a Jakubiskovho štýlu, ale nedokážu sa tak odviazať. Podivní návštevníci by mohli prebrať viacej z osobitostí svojich hereckých predstaviteľov a to by im dodalo šťavu. Všetko sú to svojskí herci a mali by sa viacej odlíšiť. Inak celý film tiahne trojica Jakub (Roman Luknár), Helena (Zuzana Šulajová) a Jakubov otec (Marián Labuda) a našťastie im to ide dobre. (30.06.2015)

Zatím nejslabší Šulík. Poetiku filmů Něha a Všetko, čo mám rád vystřídal kýč. Šulík to děsně přepálil, děj je jen sled absurdních scén, mnohdy se zdá, že postavy dělají to, co dělají jen proto, aby z toho byl pěkný záběr ( viz zakuklení se do té deky, nebo co to je a kutálení se po zahradě) - film nemá daleko ke filmům F.A.Brabce. Kritici se z toho mohli posrat, ale snaha o estetiku v každém záběru zabíjí slibně se rozvíjející příběh. (01.02.2012)