Moon

Film bych popsala jako poměrně povedené studentské cvičení, ale (bohužel) mi určitě nijak nevypadávala čelist z pantů. Moon vůbec nedotahuje do konce linky, k jejichž dotažení do konce se svou sevřeností jakoby na začátku zavázal, a slovo "jakoby" je vůbec takové symptomatické pro počínání jeho tvůrců. Že je Sam Rockwell prezident vesmíru víme už nějakou dobu, ale tady mi vlastně přišel nevyužitý, hehe. Největší plus je tak ode mě ve výsledku za hudbu, i když je to taky trochu hlavně proto, že film mi nenabídl nic jiného. (09.04.2018)

Ten film ani nechce být nějak převratný, nebo revoluční. Ale je prostě hodně dobrý. Funguje všechno. Jak perfektní Sam Rockwell, tak prostředí i hudba. Přijde mi, že čím víc má člověk nakoukáno sci-fi, tím víc si ten film užije. Například postava robota je moc príma a režisér dlouho tají jeho náturu. Klíďo se na to kouknu někdy znova. (12.04.2010)

Ačkoli je Moon příjemnou klaustrofobickou podívanou, která rozhodně má čím zaujmout, zejména pak hereckým výkonem Sama Rockwella, jde o snímek, který v paměti dlouho neutkví. Velice pomalé tempo snímku, které zpočátku nese velký podíl na působivosti tohoto díla, se bohužel s přibývajícími minutami stává spíše překážkou. (02.11.2009)

Tahle série měsíčních procházek je chytrá, chvílemi snad i překvapivě rafinovaná, ale až na posledních dvacet minut jí strašně chybí emoce. Děj sice nabírá nečekaný vývoj, ale myšlenkové pochody jsou dávkovány stroze a strojovým tempem. Co mi pak vadí nejvíc, to je přetaženost hlavního nápadu. Jakkoli je sympatický a originální, stejně by Samu Bellovi daleko více slušel krátkometrážní formát. Příjemný pocit po zhlédnutí tak pramení hlavně ze samotného měsíčního prostředí. Hypnotická a pohlcující atmosféra mi jako jediná opravdu nejde z hlavy. (22.05.2010)

„Perhaps you were imaging things..." Moon je přesně tím filmem, kvůli kterým jsem propadl světu na stříbrném plátně. Filmem, který nutí režiséra omezeného rozpočtem tvořit a dosahovat tak opravdových kvalit, na které stamilionové snímky již dávno zapomněly. Filmem, kvůli němuž předvede herec životní výkon své kariéry i za minimální honorář. Duncan Jones je tím režisérem a Sam Rockwell je tím hercem. Nikdy bych si nepomyslel, že mne citově dojme scéna, kdy člověk hovoří s bednou která ukazuje smajlíky. Příběhová linka a vůbec celá konstrukce snímku mi připadala, jako kdyby na ní pracovali bratři Nolanové spolu s Aronofskym a Kubrikem. Silně emocionální, maximálně poutavé a k dokonalosti dovedené hudbou Clint Mansella. (27.10.2009)