Soľ nad zlato

Tri poctivé slané hviezdy za otvorenosť rozprávky a nutnosť spraviť si po konci niečo slané z lístkového cesta. Herci prvotriedny snáď až na odporného a toporného soľného princa. Krásne vystavaná komparácia dobrého a zlého v rozprávke, ktorá si však drží vážnosť až osudovosť. Dobrý námet sa podaril preniesť aj na plátno a tak to zákonite odolá aj zubu času. ďakujem Božene aj zúčastneným. (videné Vianoce 2019 !) (06.01.2019)

Byl jednou jeden král... s Werichem a Burianem má své kouzlo právě v těchto hercích. Pohádka tam navíc dostává nádech komedie a měkké pohádkovosti. Sůl nad zlato má oproti této verzi zase bohatší výpravu, Libuši Šafránkovou a trochu jiný děj. Každá póhádka je jiná. V této je to všechno trochu složitější, protože Marušku napadne anabáze se solí kvůli svému milému a lásku k němu musí teprve dokázat. Taky to má něco do sebe, ale pohádka je celkově mdlá, nezáživná, postrádá více nadhledu. Trochu mi připomínala Malou mořskou vílu. (15.07.2021)

Zatímco Byl jednou jeden král... zpracovává pohádkové téma s notnou dávkou humoru a nadsázky, Sůl nad zlato se drží výhradně pohádkové atmosféry a nezapře v sobě onen ponurý až chladný osmdesátkový look (viz O statečném kováři nebo O princezně Jasněnce a létajícím ševci). Líbily se mi scény ze Solného království a chválím, že jako v Tři oříšky pro Popelku není postava ztvárněná Libuší Šafránkovou odkázaná na prince (který je v podstatě jen do počtu) a jedná hodně na vlastní pěst. Z vedlejších postav mě nejvíce zaujal šašek se střízlivým pohledem na věc. I přes onu chladnou odtažitost stojí Sůl nad zlatou za zhlédnutí. (26.12.2022)

Jedna z lepších slovenských pohádek. Nesedí mi ta vážnost a tmavost v pohádkách našich sousedů. Bohužel ani přes dojemné zpracování, navíc s princeznou Libuškou, to není zdaleka nějaký superflák. Byl jednou jeden král je v tomto ohledu zcela jiná třída. Ale pořád je to pěkné pokoukání s krásnou hudbou. (28.04.2013)

Československo-německé koprodukce vždycky svými výsledky vyvolávaly krajně protichůdné pocity. Nemnohým zdarům odpovídaly podstatně častější rozporuplné výsledky. Sloučení nároků českého a německého diváka-konzumenta nikdy nebylo lehkým oříškem. Do zapomenutí upadly historické kořeny těchto až nepřekonatelných rozdílů. V biedermaieru se zrodila velká kultura pro malé potřeby a založila celou řadu estetických norem, které v různě tvarovaných a ozvěnově se šířících modifikacích a vyzníváních přetrvaly dodneška. Jejich rozporuplnost je přitom nejkonfliktnější tam, kde sobě i jiným předstírají modernost nebo dokonce avantgardnost. Je jasné, že to, co jsem se pokusil stručně popsat, je jen jedním z několika zdrojů jevu, který nemůže potěšit ani českou, ani německou stranu. Určitá topornost a chlad, které často provázely i provázejí slovenskou původní tvorbu, se tím jen dále zesílily. Výsledek takto vynaloženého úsilí je patrný. Budeme-li tuto koprodukci srovnávat s werichovským pohledem BYL JEDNIU JEDEN KRÁL, je zřejmé, že převaha na straně koprodukčního výtvoru určitě nebude. Film nás nemusí vždycky jen rozjásat a povzbudit; mnohdy stačí, když nás neurazí. I destilovaná voda má své přednosti a své místo v našem životě. Právě tak jako tento koprodukční film nadaný špičkovým hereckým obsazením, jež jen podtrhuje vysokou profesionalitu a univerzálnost talentu slovenských ztělesňovatelů Múzy Thálie. (06.05.2008)