Looper: Nájomný zabijak

Looper došel na rozcestí a netušil, na jakou stranu se vydat. Neotřelé sci-fi má totiž slušný nápad, jenže mu chybí oproti třeba Matrixu nebo Minority Report při (lépe spíš pro) opakovaném zhlédnutí ono podmanivé kouzlo. To vyprchá už po předložení zajímavé vize, ve které mají nájemní zabijáci kšeft v podobě cíle, který přijde z budoucnosti. Stačí jen vyčkat na místě doručení a zmáčknout spoušť. Na druhou stranu nikdy netuší, kdo se před jejich bouchačkou objeví. A máme tu zápletku. Škoda je, že místy postrádá gradaci a leckdy i nudí. Navnadí, ale nestrhne, čemuž odpovídají i dlouhé minuty na farmě v polích, které se odehrávají v čistě dialogovém podání. Což by nevadilo, ale Looper u mě trvalejší stopu prostě nezanechal. Lehce dráždí, ale na vyšší pozice to nevidím. (11.11.2012)

Unikátny námet pretavený do nie veľmi nápaditej formy. Z tohto hľadiska mi Looper pripomenul podobné, príliš ľahkomyselné scifíčko "In Time", ktoré tiež nevyužilo svoj bohatý obsahový potenciál. Looper sa snaží byť sviežim, chytrým, hollywoodskym trhákom, no na to mu chýba pevnejšia dejová kostra a zomknutejšie vzťahy medzi ústrednými hrdinami. Po hodine film stráca dynamiku a tempo a dialógové pasáže nedokážu nadchnúť. Musím však vyzdvihnúť Gordon-Levitta, ktorý si okrem zmeny vizáže celkom prirodzene osvojil Willisove spôsoby a výraz tváre. Willis v kondičke ako vždy. Keď si predstavím, že v rukách Chrisa Nolana by bol Looper monštruóznym, do najmenšieho detailu premysleným projektom. Škoda plytvať takými skvelými námetmi pre povrchné žánrovky. (29.01.2013)

Film, který zákonitě zklame každého, kdo čekal nový Počátek. Důležitější než cestování časem a sci-fi propriety je totiž osudový příběh jedné utahující se smyčky, ze které se hrdina hrozně moc chce vymanit (hodně mi to celé v dobrém slova smyslu připomínalo Carlitovu cestu). Motivace jednotlivých postav, to je oč tu běží. Díky dobře rozehraným kartám divák netuší, komu vlastně fandit, protože všichni hlavní aktéři mají dobrý důvod, proč by zrovna jejich budoucnost měla být ta důležitá. Mile oldschoolové, nekompromisní a hlavně sympaticky dramaticky prokreslené (Willisova "volba", jak situaci řešit, je opravdu silné kafe). Tichá pecka, která to nebude mít u diváků vůbec lehké, neboť není zdaleka tak vděčná, jak by člověk od filmu se zabijáky a cestování v čase očekával. O to silnější ale dokáže nabídnout zážitek. Pevných 90%. (09.10.2012)

Vivat té low-cost sci-fi vlně, které nebrání ani omezené rozpočty, aby mohly věci chytit řádně za pačesy. Rian Johnson potvrzuje své režijní devizy a i s dolarovou oprátkou na krku servíruje propečený příběhový steak s extra omáčkou navrch. V prvních minutách fascinuje schopností prodat základní pravidla, v těch příštích elegantně proplouvá audiovizuálními nápady a pak už se vrhá do spárů polemik o tom, co by kdyby, a má k tomu při ruce sakra schopné herce odvádějící mistrné dialogové i akční kejkle (Willis má dlouhé době opravdu dobře napsané scény). Looper je přehledný a prodává se v rovině srozumitelného vyprávění nejen pro nenáročné popcornožrouty, ale i badatele hledající ve filmových rozuzleních velkou lidskou osudovost. A dokážu si představit, jak na fórech opět začnou probíhat velké diskuze na téma časové paradoxy (které Willis ve filmu umně setře jednou větou). Tempo není až tak dravé a ve druhé polovině se nezřídka pohmatává i po zpátečce, ale ten výživný koktejl budoucích motivů, hrátek s časem a vizuálních lahůdek se nestihne jen tak snadno okoukat. Johnson drží v napětí až do samého závěru a svého diváka odměňuje silným chuťovým jazykem, který posiluje touhu po opakovém zhlédnutí. (08.10.2012)

Nevím, kdy přišel onen moment, ve kterém většina hollywoodských tvůrců usoudila, že se nic nevyrovná příběhu o cestování časem, zato vím, že já mám po každém podobném filmu chuť poslat scénáristu na kurz elementární logiky. Dobře, vím, že je to ohraná písnička, ale proč, proč, proč jsou z racionálního hlediska všechny tyhle filmy naprosto nesmyslné? Zaprvé, Looper je postaven na premise, že neexistuje žádná možnost svobodné volby. Ptáte se proč? Protože Bruce Willis si před třiceti lety prožil to, co si má dnes prožít Joseph Gordon-Levitt. (Pokud by se totiž Joseph jen jedinkrát zachoval jinak než kdysi Bruce, znamenalo by to, že jejich životy neprobíhají totožně, a Josephovi by tedy mohlo být jedno, zda Bruce zabije. Vlastní popravu by tím nekonal, protože jeho vlastní život by se odvíjel na základě toho, jak se za třicet let rozhodne někdo úplně jiný.) Shrnuto, podrženo: Joseph je jen robotem bez jakékoliv možnosti zachovat se v jakémkoliv okamžiku jinak než tisíce kopií, které přišly před ním. Zadruhé, myslela jsem si, že kartézský kruh (příčina je důsledkem a důsledek příčinou) patřil do doby Descartese, ale je vidět, že někteří ho spokojeně dokáží narvat do příběhu i v jednadvacátém století a lid bude slintat blahem nad tím, jak geniální konec to má. [SPOILER] Takže Bruce Willis zabil chlapcovu matku a tím z něj udělal zločince. A jelikož kluk byl zločincem, tak Bruce Willis zabil jeho matku. Vidíte to kruhové uvažování? Čin Bruce Willise je příčinou chlapcovy kariéry. A chlapcova kariéra je příčinou činu Bruce Willise. Důvodem toho, proč se stalo A, je B. Jenže důvodem toho, proč se stalo B, je A. [KONEC SPOILERU] Možná si teď říkáte, že ve filmu logiku hledat nemám. A možná máte pravdu. Jenže až budete jednou sedět u zdlouhavého filmu, který ztratí nápaditost v prvních deseti minutách, který má jedinou zajímavou scénu (Willisův příchod na první adresu) a jehož pointu odhadnete již v polovině (přičemž si následujících 40 minut přejete, abyste se pletli), může se stát, že přemýšlení nad celým konceptem příběhu bude tou zajímavější součástí vaší návštěvy kina. Závěrečná poznámka: Ano, uvědomuju si, že vyhnout se v příběhu o cestování časem logickým nesrovnalostem je složité až téměř nemožné. Ale proč tedy na podobné téma neustále točit další a další filmy? (11.10.2012)