Looper: Nájomný zabijak

Pecka. Pro mě zatím největší překvapení roku. Už dlouho jsem neodcházela ze sci-fi filmu s takovým úžasným pocitem, že jsem viděla něco výjimečného a něco, co si s velkou radostí pustím klidně i za několik let. Nemíním se pitvat v detailech a úplně kašlu na nějaké časové paradoxy, dokážu si představit ty hádky u piva, kde jeden prohlásí, jak geniálně inteligentní film to je a druhý zase, že je to kravina, která nedává žádný smysl. Já si zkrátka postačím s vysvětlením Bruce Willise pomocí jeho jedné věty a důležité je, že samotná podstata příběhu dokonalý smysl dává. Pro někoho možná nudná pasáž na farmě, pro mě však pasáž naprosto stěžejní, protože Johnson neměl sebemenší úmysl zastínit akcí a efekty všechno ostatní, jsou to právě postavy, které jsou v tomto filmu nejdůležitější a pasáž na farmě slouží k pochopení pohnutek a motivů všech postav, což vede k osudovému a emocionálnímu finále. Film odehrávající se v budoucnosti se skvělou retro atmosférou. Looper má pro mě téměř všechno. Chci to vidět znova. (13.10.2012)

Looper je solidně vymyšlené a dobře natočené i odvyprávěné "polo-indie" scífko, které ale vlastně jen bere osvědčený základ a nic nového k němu nedodává. Takže pokud jste viděli "time travel" klasiky jako Donnie Darko či 12 opic (event. i Butterfly Effect a další), začne vám být zhruba v polovině filmu jasné, že ten, kdo se vrací z budoucnosti, aby napravil minulost, musí nutně zjistit, že jeho činy jsou součástí událostí, kterým se snaží předejít. A bohužel po těchto kolejích film jede bez překvapení a nějakého výrazného vzruchu. Po docela svěžím úvodu přijde ve druhé polovině až příliš ospalá pasáž, která se snaží motivovat přerod hrdinova mladšího já. Dává to smysl, neuráží to, ale zároveň to není žádná velká pecka - spíš solidně napsaná konverzačka. Johnson pracuje hodně s postavami, méně se světem, který je zase spíš tak načrtnutý (člověka by celkem zajímalo, proč je plný socek, proč jsou na sebe lidé tak hnusní a proč na druhé polovině glóbu existuje zenová oáza). Willisova linie přináší více adrenalinu, ale také mělkých póz, tuctové akce a láskyplných klišé. Dvě já se střetnou ve výtečné scéně v bistru, ale pak už si každý jede svou vlastní linii, dokud se smyčka neuzavře. Looper potvrzuje trend "inteligentních žánrovek s nižším rozpočtem" (Zdrojový kód, Správci osudu, Moon, Vyměřený čas), které svou ambiciózností i autorskou vizí překonávají mainstream. Ale skoro vždy jim k dokonalosti podstatný kus chybí. Nejspíš právě ten kus, který by výrazně narušil známá žánrová pravidla - nejlíp to vystihne Willis, který při zmínce o složitém časovém paradoxu utrousí ke svému mladšímu já něco ve smyslu: "To bychom tu museli sedět přes noc a pokreslit hromady ubrouskům. Prostě věř tomu, že to tak je." Nakonec tedy past ne nepodobná té, ve které visí jejich dražší kamarádi. [75%] (08.10.2012)

Film mě svým začátkem navnadil natolik, že jsem se rozhodla vypnout všechny logické obvody a sledovat emocionální uvěřitelnost a nechat se bavit a dojímat tou. A to taky proto, že režijní debut Riana Johnsona Zmizení (Brick) považuji za jeden z nejzajímavějších filmů, co jsem kdy viděla. A dobrý bože, myslím, že se z něj stává jeden z mých nejoblíbenějších píšících režisérů. (A teď se už dokonce megamoc těším na SW: The Last Jedi místo mých předchozích obav, oujé). Looper mi rozhodně nepřijde po všech stránkách hotový tak, aby byl hoden bezvýhradného vzývání, ale když se podívám na témata, myšlenky a některé scény, tak mám silnou chuť tak učinit i navzdory. Lineární příčina a následek jsou využívány tak, že nemám nejmenší problém to přijmout, a ještě k tomu to Johnson použil k naprosto brutálnímu ohromení na mé straně. Ó bože, ó můj bože, když se starý Seth snaží uniknout svému osudu, tak je to snad nejsurovější a nejpůsobivější mučící scéna, jakou jsem kdy viděla. Johnson se taky snaží pracovat s komplikovanější vztahovou pavučinou mezi všemi postavami, vytváří paralely (poměřování zbraní, bezbranný přítel zalézá a vylézá z poklopu, co udělá která matka pro své dítě) a obrací perspektivu jednotlivých lidí a jednotlivých skutků. JGL je bohužel paralyzovaný tím maskováním, asi bych byla raději, kdyby nevypadal tolik jako Bruce a místo toho mohl vyjadřovat emoce obličejem. Naštěstí Paul Dano a Noah Segan by mohli brečet závodně za vlast a tak jsem si delegovala svoji představu mladé citlivé duše, s níž se můžu identifikovat, na ně. A nakonec mi záleží hlavně na tom, že Rian Johnson použil svoje superschopnosti k dobru, takže ano, bravo, děkuji. -"He... he was singing." (10.08.2017)

Unikátny námet pretavený do nie veľmi nápaditej formy. Z tohto hľadiska mi Looper pripomenul podobné, príliš ľahkomyselné scifíčko "In Time", ktoré tiež nevyužilo svoj bohatý obsahový potenciál. Looper sa snaží byť sviežim, chytrým, hollywoodskym trhákom, no na to mu chýba pevnejšia dejová kostra a zomknutejšie vzťahy medzi ústrednými hrdinami. Po hodine film stráca dynamiku a tempo a dialógové pasáže nedokážu nadchnúť. Musím však vyzdvihnúť Gordon-Levitta, ktorý si okrem zmeny vizáže celkom prirodzene osvojil Willisove spôsoby a výraz tváre. Willis v kondičke ako vždy. Keď si predstavím, že v rukách Chrisa Nolana by bol Looper monštruóznym, do najmenšieho detailu premysleným projektom. Škoda plytvať takými skvelými námetmi pre povrchné žánrovky. (29.01.2013)

No jistě! Zase to tu vypadá, že se všichni zrovna vrátili z pitevny, kde kuchali játro z mršiny exaktní logiky, aby byli chytří a mohli s artovým gustem opětkovat třeba Avengery. Takže si všichni konečně vytáhněte z prdelí to pravítko a narvěte si tam ony čerstvě nabyté, exaktní znalosti anatomie! Film je především zábava a rozhodně se neočekává, že by tu měl kdejaký samolibý mozkoun po ryze popcornovém spektáklu cupovat s Aristotelem v zádech Schoppenhauera a hledat díru v Kantově sýru. Navíc se divím, že se vám nepodařilo nadšeně přilnout k hlavnímu hrdinovi. Vždyť vypadá jako jeden z vás! Pepíkha maskovala pravděpodobně zfetovaná Cher, a tak kdoví proč připomíná hošššana, co se snažil zachránit prošlé, čínské Botoxové injekce Solvinovým peelingem a pak celou noc propařil v gayklubu. Ale to je asi tak jediná vada na kráse. Wiliš po dlouhé době zase zavadil o normální film, ořezávání přečnívajících částí je naprosto genitální a při pohledu na Emilku se mi opět chtělo vyrábět statickou elektřinu. Tudíž jednoznačné, slabé dvě. Tak, a teď si hledejte v mém komentáři logický nesoulad, hnědopichové! (07.11.2012)